Sluneční clona umístěná za čelním sklem dokáže snížit teplotu v zaparkovaném autě, její možnosti však nejsou neomezené. Měření ADAC ukázalo, že zatímco nechráněný interiér dosáhl 53 °C, s vnitřní clonou se zahřál na 49 °C. Vnější reflexní ochrana udržela teplotu na 45 °C a částečný potah zakrývající prosklené plochy na 43 °C.
Vnitřní clona pomáhá, vnější ochrana je účinnější
ADAC při měření použil sedm shodných vozů Dacia Duster, které vybavil různými druhy ochrany proti slunci. Vedle částečného potahu a reflexní fólie položené zvenčí na čelní sklo vyzkoušel také vnitřní clonu, bílé plátno na palubní desce a tónovaná boční a zadní skla.
Nechráněný vůz se během testu zahřál na 53 °C. Částečný potah snížil výslednou teplotu o 10 °C, vnější fólie o 8 °C a vnitřní clona o 4 °C. Bílé plátno na palubní desce přineslo rozdíl pouze 3° C. Vnitřní clona navíc musí přesně odpovídat velikosti skla. Pokud kolem ní zůstávají větší mezery, její účinek se dále zmenšuje.
Rozdíl mezi vnitřním a vnějším umístěním souvisí s tím, kde se sluneční záření podaří zastavit. Vnější reflexní vrstva jej odráží ještě před průchodem čelním sklem. Clona umístěná v kabině začne působit až poté, co záření sklem proniklo. Omezuje přímé zahřívání palubní desky a volantu, část tepla ale zůstává mezi clonou a sklem.
Účinnost jednoduchých clon zkoumalo už v roce 1988 Florida Solar Energy Center. Teplota vzduchu v nechráněných zaparkovaných autech během měření běžně vystupovala přibližně na 65,6 °C a povrch palubní desky se blížil 93,3 °C. Obyčejná kartonová clona za čelním sklem snížila teplotu vzduchu v průměru o 8,3 °C a teplotu palubní desky o 22,2 °C.
Clona doplněná fóliovou vrstvou s nízkou emisivitou přinesla proti samotnému kartonu další pokles teploty vzduchu o 1,7 až 2,8 °C. Palubní deska a volant byly chladnější o dalších 3,3 až 6,1 °C. Výzkumníci zároveň zjistili, že fólie umístěná z obou stran clony nebyla účinnější než provedení s fóliovou vrstvou pouze na straně obrácené do kabiny.
Auto stálo jen chvíli na slunci. Uvnitř už ale může být nesnesitelné vedro. Co se s tím dá dělat?
Měření uskutečněné v Malajsii přineslo podobný výsledek hlavně u rozpálených povrchů. Automobil stál pět hodin na přímém slunci a clony zakrývaly všechna okna. Nejvyšší teplota palubní desky dosáhla 87,5 °C. Použití clon ji snížilo o 18,1 °C a volant byl chladnější o 4 °C. Teplota vzduchu v kabině se však zásadně nezměnila. Nejvyrovnanější účinek na všech měřených místech v tomto experimentu nabídlo tónování oken.
Jednotlivé studie pracovaly s rozdílnými automobily, klimatickými podmínkami i způsoby měření. Jejich konkrétní hodnoty proto nelze mezi sebou přímo převádět. Výsledky však ukazují, že vnitřní clona nejvýrazněji omezuje zahřívání palubní desky a volantu, zatímco pokles teploty vzduchu bývá menší.
Rozhodují také povrchy, barva auta a klimatizace
Vzduch v kabině není jediným problémem. ADAC naměřil na nechráněném volantu a palubní desce více než 70 °C, což už může znamenat riziko popálení při dotyku. Různé druhy sluneční ochrany dokázaly snížit teplotu volantu až o 26 °C. Zakrytí palubní desky a volantu proto může mít znatelný přínos, i když celková teplota vzduchu klesne jen o několik stupňů.
Tónování bočních a zadního skla za B-sloupkem snížilo v testu ADAC teplotu vzduchu pouze o 2 °C. Mnohem větší rozdíl se projevil na zadních sedadlech. Jejich povrch měl bez tónování 57 °C, zatímco ve voze s tónovanými skly 48 °C.
Určitý vliv má také barva karoserie. Povrch černého vozu se při měření ADAC zahřál na 65 °C, zatímco bílý lak dosáhl 44 °C. Uvnitř černého auta bylo 53 °C a v bílém 48 °C. Samotná barva tedy přehřívání nezabrání, může však výslednou teplotu v autě značně ovlivnit. ADAC současně upozorňuje, že tmavé povrchy uvnitř kabiny přispívají k zahřívání více než samotný lak.
Jak moc je tmavé auto v létě rozpálenější než světlé? A pomůže mít stříbrný lak?
Výzkumníci z Lawrence Berkeley National Laboratory porovnali jinak shodné černé a stříbrné kompaktní sedany. Vyšší odrazivost stříbrné karoserie snížila ustálenou teplotu vzduchu v úrovni dýchání o 5 až 6 °C. Následný výpočet ukázal, že k ochlazení stříbrného auta na 25 °C během 30 minut by stačila klimatizace s o 13 % nižší chladicí kapacitou než u černého vozu. Nešlo tedy o naměřený 13% pokles spotřeby energie, ale o vypočtený rozdíl v potřebném výkonu klimatizace.
Přehřátá kabina znamená větší zatížení klimatizace po rozjezdu. Americké ministerstvo energetiky uvádí, že za velmi horkého počasí může používání klimatizace snížit hospodárnost běžného spalovacího vozu o více než 25 %, zvláště na krátkých cestách. Doporučuje proto parkovat ve stínu nebo používat clonu a před zapnutím klimatizace nechat nejteplejší vzduch krátce uniknout otevřenými okny.
Ani nejúčinnější clona však nedokáže vytvořit bezpečné podmínky pro dítě nebo zvíře ponechané v zaparkovaném autě. NHTSA výslovně varuje, že dítě nemá zůstat ve vozidle bez dozoru ani na krátkou dobu. Pootevřená okna ani parkování ve stínu nezabrání nebezpečnému růstu teploty. Více než 50 % dětských úmrtí souvisejících s přehřátím ve vozidle nastalo poté, co dospělý na dítě v autě zapomněl.
Clona za čelním sklem tedy zbytečná není. Dokáže ochránit palubní desku a volant a současně o několik stupňů snížit teplotu vzduchu. Ještě účinnější je reflexní ochrana umístěná zvenčí, případně potah zakrývající všechny prosklené plochy. Největší smysl má správně padnoucí clona v kombinaci s parkováním ve stínu a krátkým vyvětráním kabiny před jízdou.
Zdroj: jalopnik.com, publications.energyresearch.ucf.edu, academia.edu, adac.de, bies.lbl.gov
Štítky: barva auta, horko, interiér, klimatizace, lak, lak auta, lak karoserie, Sluneční clona, teplota, vedro, vysoké teploty, výzkum