Letní vedra dokážou z běžně zaparkovaného auta během krátké doby udělat prostor, ve kterém je nepříjemné už jen otevřít dveře. A nejde pouze o komfort řidiče. Vysoké teploty trápí plasty, čalounění, elektroniku i věci zapomenuté uvnitř. Pokud se auto nechá stát několik hodin na přímém slunci, může teplota v interiéru vystoupat přes 60 °C a v extrémních případech se dostat třeba až k 80 °C. Palubní deska, volant nebo sedadla přitom bývají ještě teplejší.
Nejlepší rada je zároveň ta nejjednodušší. Parkovat ve stínu nebo v garáži. Jenže to se v létě často snadněji řekne, než udělá. Na plných parkovištích u obchodů, koupališť nebo dovolenkových resortů bývá stínu málo a auto zůstane stát tam, kde je zrovna volné místo. Přesto se dá přehřívání alespoň částečně omezit.
Největší roli nehrají jen plechy, ale hlavně skla
Často se řeší barva karoserie. Světlé auto se na slunci skutečně rozpaluje méně než tmavé, ale pro teplotu uvnitř kabiny je ještě důležitější plocha prosklení. Čím větší čelní sklo, boční okna nebo panoramatická střecha, tím více slunečního záření se do interiéru dostane.
Uvnitř pak vzniká známý skleníkový efekt. Sluneční paprsky projdou přes skla, dopadnou na palubní desku, volant nebo sedadla a tyto povrchy se rychle ohřívají. Teplo se ale ven přes skla nedostává stejně snadno jako dovnitř, takže v kabině teplota postupně narůstá.
Právě proto má smysl bránit slunci ještě předtím, než se do auta vůbec dostane. Nejlépe funguje stín, případně vnější zakrytí skel. Dobrou službu udělá i reflexní clona na čelní sklo. Pokud ji řidič nemá, pomůže alespoň světlý ručník nebo látka přehozená přes volant a palubní desku. Není to zázrak, ale dokáže omezit rozpálení povrchů, kterých se člověk po nasednutí do auta dotýká jako prvních.
Při parkování je dobré myslet i na pohyb slunce. Místo, které je v poledne ve stínu, může být za půl hodiny zcela odkryté. Pokud není jiná možnost než parkovat na přímém slunci, vyplatí se alespoň natočit auto tak, aby nejsilnějšímu odpolednímu slunci nebylo vystavené čelní sklo.
Pootevřené jedno okno většinou nestačí
Mnoho řidičů nechává při parkování pootevřené okno s představou, že se interiér nebude tolik přehřívat. Jen malá škvíra ale cirkulaci vzduchu prakticky nezajistí. Pokud už má větrání při stání vůbec nějaký efekt, musí být otevřená alespoň dvě okna proti sobě a mezera by měla být větší než jen pár milimetrů.
Ani to však neznamená, že je takto zaparkované auto bezpečné pro člověka nebo zvíře. Děti ani domácí mazlíčci nesmějí v zaparkovaném autě zůstávat sami ani na chvíli. Teplota uvnitř roste opravdu rychle a pootevřené okno na tom nic zásadního nezmění. Krátký nákup nebo odběhnutí pro kávu se v horkém dni může během několika málo minut změnit v nebezpečnou situaci.
Co z auta raději odnést
Rozpálený interiér není problém jen pro posádku. V autě by v létě neměla zůstávat elektronika, powerbanky, mobilní telefony ani další zařízení s lithium-iontovými bateriemi. Pokud se vzduch v kabině dostane například k 50 °C, věci uložené v přihrádce nebo středové konzole se mohou zahřívat nad bezpečné limity. Dlouhodobé působení vysoké teploty bateriím škodí, snižuje jejich kapacitu a může zvyšovat samovybíjení. Riziko roste hlavně ve chvíli, kdy se zařízení v horku ještě nabíjí.
Z auta je vhodné odnést také léky, kosmetiku, sluneční brýle, zapalovače, plastové lahve, aerosoly a tlakové nádoby jako například deodoranty, spreje proti hmyzu nebo plynové kartuše ke kempingovým vařičům. V horkém autě mohou být nebezpečné i zdánlivé maličkosti. Plechovka syceného nápoje může prasknout, některé obaly se deformují a věci ponechané na palubní desce se mohou extrémně rozpálit a zničit.
Pozornost si zaslouží i interiér samotný. Kůži vysoké teploty vysušují, plastům nesvědčí dlouhodobé UV záření a tmavé sedačky se dokážou rozpálit tak, že jsou nepříjemné i přes oblečení. Kožená sedadla pomůže překrýt světlou dekou nebo ručníkem, plastové části je vhodné pravidelně ošetřovat přípravky s UV ochranou a kožené čalounění udržovat vhodnou péčí. A pozor dejte i na přezky bezpečnostních pásů, i ty totiž jednoduše dokážou spálit kůži.
Tyhle věci v létě a v horku do auta nepatří. Některé mohou poškodit i interiér
Slunce řeší i řidiči za jízdy
Sluneční záření není jen otázkou zaparkovaného auta. Při delších cestách je třeba myslet i na UV ochranu posádky. Čelní sklo bývá vrstvené a zachytí velkou část UV záření. U bočních a zadních skel ale záleží na jejich typu a tónování. Běžná netónovaná skla sice zadrží UVB paprsky, ale část UVA záření mohou propouštět. Právě UVA záření se spojuje se stárnutím pokožky a může mít vliv i na zdravotní rizika při dlouhodobé expozici.
Na dlouhé letní cestě proto dává smysl použít opalovací krém i v autě, zejména u dětí sedících vzadu. Pomoci mohou také kvalitní sluneční clony nebo fólie na skla, samozřejmě při dodržení pravidel pro jejich použití.
Než vyjedete, dejte interiéru čas
Po návratu k rozpálenému autu nemá smysl okamžitě nasednout, zavřít dveře a pustit klimatizaci naplno. Nejdřív je lepší horký vzduch z kabiny dostat ven. Stačí otevřít všechny dveře nebo všechna okna na 30 až 60 sekund, případně se krátce rozjet s otevřenými okny. Teprve potom má klimatizace lepší podmínky k tomu, aby interiér rychleji a jednodušeji ochladila.
Jakmile začne z výdechů proudit chladný vzduch, je možné okna zavřít a využít vnitřní cirkulaci. Klimatizace pak neochlazuje pořád nový horký vzduch zvenku, ale pracuje s už ochlazeným vzduchem v kabině. I tady ale platí, že extrémní rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou nemusí být pro posádku příjemný.
Letní horko v autě úplně odstranit nejde. Dá se ale výrazně zmírnit. Parkování ve stínu, zakrytí skel, ochrana palubní desky a volantu, vyvětrání před jízdou a odnesení citlivých věcí z interiéru jsou jednoduché kroky, které mohou ušetřit nepříjemnosti i škody. A u dětí nebo zvířat platí jediné pravidlo. V zaparkovaném autě nemají zůstat nikdy.
Zdroj: topspeed.sk, topgear.com, adac.de