toyota supra trd (11)

Vytvořit nový automobil od základů je opravdu nákladné. Musí se navrhnout každý díl, vyrobit, provést testy a potom smontovat v továrně. Aby výrobci aut snížili výdaje spojené s uváděním nových modelů na trh, stále častěji volí možnost spojit se s jinými a přijít se společnými projekty aut. Dva automobilové koncerny pracují na jednom modelu, dělí se o náklady a výsledný produkt prodávají pod dvěma značkami jako sesterské modely.

Z výhod společných nákladů a projektů čerpají největší výrobci aut na světě. Například skupina Volkswagen vytvořila modely Volkswagen up!, Škoda Citigo a SEAT Mii, které vycházejí z téže platformy, výbavy, motorů a technických řešení. Konstrukčně se de facto jedná o stejné auto, za jehož vývoj koncern zaplatil pouze jednou. Podobných příkladů je mnohem víc. Stává se, že z jednoho základu vzejde i několik desítek různých modelů.

I v modelech exkluzivních značek Lamborghini, Bentley nebo Bugatti najdeme prvky z Audi, a některé z nich se objevují i v nesrovnatelně levnějších autech značky Volkswagen. Zaměnitelnost dílů a jednorázové náklady na jejich vytvoření jsou klíčem k finanční úspoře.

Podobnou cestou se vydává japonský koncern Toyota, avšak s odlišným přístupem. Také navazuje četné kooperace s jinými výrobci aut, avšak přímo dohlíží na kvalitu svých modelů a dodává jim vlastní řešení jak po stylistické, tak technické stránce. Automobily různých značek se tak sice vyrábějí v jedné továrně, což snižuje náklady na výstavbu montážních linek, dodávky a školení zaměstnanců, auta od Toyoty ovšem mají i nadále svůj charakteristický styl.

Toyota a BMW

Čím více elementů je identických, tím lépe, protože tak klesají náklady na projektování, testování a výrobu. Taková spolupráce je příznivá pro výměnu technologií a znalostí týkajících se například celých pohonných systémů mezi koncerny. Příkladem může být kooperace mezi Toyotou a BMW.

Nejprve byla Toyota průkopníkem, nyní je nejzkušenějším výrobcem hybridních pohonů na světě. Postupně rezignuje na diesel a sází na kombinaci spalovacího a elektrického motoru, o kterou se zajímá i BMW. Tak se zrodila jejich spolupráce, završená v roce 2012. Německé dieselové jednotky 1.6 modifikované Japonci dostaly modely Auris a Verso. BMW mohlo na oplátku využít nejmodernější hybridní a vodíkovou technologii Toyoty. Zajímavé je, že tomu bylo i přesně naopak – v letech 2001 až 2006 dodávala Toyota do BMW svoje naftové motory 1.4 pro model Mini One D.

Dalším příkladem spolupráce s BMW je společně vyvinutá nová verze sportovní Toyoty Supry páté generace, která má technicky blízko k sesterskému BMW Z4. Pod kapotou se činí třílitrová jednotka R6 z produkce BMW o výkonu 340 koní a 500 Nm maximálního točivého momentu. Pohon na zadní nápravu směruje osmirychlostní automatická převodovka. Toto uspořádání, tedy motor R6 vpředu a náhon na zadek, představuje poznávací znamení Supry.

Z BMW pochází automatická rychlostní skříň, volant a palubní zábavní systém. Vzhled digitálních budíků navrhla Toyota, stejně jako celou karoserii. Nejdůležitější je ovšem to, co není vidět. Finálním seřízením zavěšení a řídicího systému Supry se zabývali inženýři z Toyoty. Zkušení automobiloví odborníci z Toyota Gazoo Racing dodali autu závodní japonský charakter.

Test BMW Z4 M40i (2019)

Toyota a Subaru

Japonské koncerny spolupracují i mezi sebou. Dokazují to sportovní kupé Toyota GT86 a Subaru BRZ. Jsou bezmála identická technicky i po stylistické stránce. Toyota navíc vytvořila několik edic GT86, které se liší sportovními prvky v interiéru i zvenčí. Obě auta mají stejný motor, původem dvoulitrový boxer ze Subaru o výkonu 200 koní, pohánějící zadní kola.

Název GT86 odkazuje ke sportovní Corolle AE86 s náhonem na zadek z poloviny 80. let. Styl karoserie GT86 je odvozen od koncepčního modelu Toyota FT-86.

Test Toyota GT86 (2019)

Toyota a PSA

Příběh „kolínských trojčat“ se začal psát v roce 2005. Na ženevském autosalonu se tehdy představily tři úzce spřízněné modely. Všechny se zrodily v továrně v Kolíně, každý byl však trochu jiný. Toyota Aygo, Citroën C1 a Peugeot 107 představovaly po technické stránce totéž auto.

O deset let později se Autosalon v Ženevě stal místem premiéry lehké dodávky nazvané Proace. I ta je produktem spolupráce mezi Toyotou, Peugeotem a Citroënem, tentokrát v segmentu užitných vozů. Tak se zrodila „trojčata z Valenciennes”, čili Toyota Proace, Citroen Spacetourer a Peugeot Traveller, vyrobené ve Francii. Je to odpověď na stále rostoucí poptávku evropského trhu po lehkých užitných vozidlech středních rozměrů. Toyota Proace má k dispozici i pasažérskou variantu Verso. Za zmínku stojí skutečnost, že Toyota Motor Europe a PSA spolupracovaly již v roce 2012 na projektu prvního modelu Proace, spřízněného s Peugeotem Expertem a Citroënem Jumpy. Současná generace Proace představuje další etapu realizace smlouvy o vzájemné spolupráci koncernů.

V roce 2019 se začala psát další kapitola. Ve španělském Vigu byla zahájena výroba kompaktního kombi vanu, Toyoty Proace City – po technické stránce dvojčete modelů Peugeot Partner a Rifter, Citroënu Berlingo a Opelu Combo. Opel v roce 2017 rozšířil portfolio koncernu PSA, z čehož plynou také sesterské modely Peugeot 208 a Opel Corsa z letošního roku.

Podobně jako větší Proace i kompaktní model Proace City prochází v továrně doplňkovými kontrolami. Jedná se o zajištění co nejvyšší kvality produktu. Auta, jež nesplňují normy japonského výrobce, se vracejí do továrny a provádějí se na nich opravy. Nový model kompaktní dodávky dorazí na trh začátkem roku 2020. Současně s ním bude debutovat nová prodejní a servisní síť užitných vozů Toyota Professional.

Test Citroënu Berlingo a Peugeotu Rifter: liší se vůbec?

Mercedes-Benz a zbytek světa

Podobně fungují i další koncerny, jak dokládá příklad kombinace osobního a užitného auta, dvojčata Citan a Kangoo, společné dílo Mercedesu a Renaultu, vyráběné v jedné továrně ve Francii, a také s nimi spřízněná Dacia Dokker, po technické stránce vycházející z modelu Lodgy.

Mercedes a Smart spolupracují i s koncerny Renault, Nissan a Mitsubishi, jež založily formální alianci za účelem vybudování kompletní škály společných modelů. Smart Forfour druhé generace je dnes technicky, stylisticky i jinak dvojčetem vozu Renault Twingo. Oba modely sjíždějí z rampy slovenské továrny Renault.

Spolupráci navázaly i tak zdánlivě odlišné značky, jako jsou Mercedes-Benz a Infiniti, a kompaktní Q30 je ve skutečnosti přestylizovaný Mercedes-Benz třídy A. Pod kapotou limuzíny Infiniti Q50 je dvoulitrový benzínový turbomotor o výkonu 211 koní nebo 2,2litrový turbodiesel o výkonu 170 koní. Oba motory jsou po konstrukční stránce dílem mercedesu, který dodal technologii pohonu i korejskému koncernu SsangYong.

Italsko-americko-japonská spolupráce

Zajímavě se rýsovala i spolupráce mezi Fiatem a Suzuki v letech 2005 až 2014. Italové zodpovídali za vizuální stránku projektu, Japonci za techniku. Tak se zrodily sesterské modely Suzuki SX4 a Fiat Sedici. Fiat navázal družbu i s Fordem. Model Ka druhé generace vycházel z Fiatu 500 a vyráběl se v letech 2008 až 2016 v polských závodech Fiatu Tychy.

Roku 2014 převzal Fiat americký Chrysler, což vyústilo v konstrukci nových poevropštěných amerických modelů aut, jako jsou Lancia Thema II a Voyager nebo Fiat Freemont. K italskému koncernu FCA patří i značka Jeep, proto vznikly technicky shodné, ale stylisticky zcela odlišné modely Jeep Renegade a Fiat 500X.

Další zajímavý příklad společné tvorby, tentokrát u sportovních vozů, nabízí spolupráce Mazdy a Fiatu, jejímž výsledkem jsou oblíbené roadstery – Mazda MX-5 čtvrté generace a z její konstrukce vycházející modely Fiat a Abarth 124 Spider s odlišně kalibrovaným zavěšením a přeplňovaným motorem z Fiatu.

Test Lancia Thema: “Američan” ve skvěle padnoucím italském obleku