Tyto motory odmítají zemřít, zvládnou statisíce kilometrů bez velkých oprav

Při koupi ojetého auta se často řeší výbava, koroze, počet majitelů nebo servisní knížka. Jenže nejdražší překvapení bývá většinou ukryté pod kapotou. Motor, který má špatnou pověst, dokáže i jinak zachovalé auto proměnit ve velmi drahý problém. Naopak povedený agregát může i po letech držet hodnotu celého vozu, protože se o něm ví, že při pravidelné údržbě zvládá vysoké nájezdy bez zásadních potíží.

Žádný motor samozřejmě není nesmrtelný. I vyhlášené jednotky potřebují kvalitní olej, rozumné servisní intervaly a majitele, který neřeší každou opravu až ve chvíli, kdy se zpod kapoty ozývají podezřelé zvuky. Přesto existují agregáty, které si dlouhodobě vysloužily lepší pověst než jiné. Často nejde o nejmodernější ani nejsložitější techniku. Mnohem důležitější bývá poctivá konstrukce, menší zatížení dílů, dobré chlazení a jednoduchost.

Legendární 1.9 TDI pořád ukazuje, proč má tak silné jméno

V českém prostředí má mezi motory zvláštní postavení Volkswagen 1.9 TDI s rotačním čerpadlem, známý mimo jiné pod označením ALH. Jeho sláva nevznikla náhodou. Tento naftový motor se montoval do Volkswagenů Golf a Passat i do Škody Octavia a dodnes patří k agregátům, o kterých se mluví jako o mimořádně odolných.

Jeho síla nebyla v kultivovanosti ani v ohromujícím výkonu. Stavěl hlavně na jednoduché konstrukci, robustnosti a relativně snesitelných servisních nákladech. U dobře udržovaných kusů se často mluví o nájezdech přes 500 tisíc kilometrů bez vážnějších problémů. To samozřejmě neznamená, že každá stará Octavia s tímto motorem je automaticky skvělá koupě. Po dvaceti a více letech rozhoduje hlavně skutečný stav konkrétního auta.

Do podobné kategorie odolných naftových jednotek se řadí také Mercedes-Benz 3.0 V6 OM642, používaný například ve třídě E nebo v dodávkách Sprinter. Vysoké nájezdy zvládá i pětiválcový Volvo D5 2.4, který si získal pověst velmi solidního motoru napříč modelovou nabídkou švédské značky. K jeho dobrému jménu přispěla nejen spolehlivost, ale také pevná konstrukce a poměrně dobrá servisovatelnost.

Japonci vsadili na vyváženost a odolnost

Mezi nejčastěji zmiňované benzinové držáky patří Toyota 2JZ-GE. Jde o atmosférický třílitrový řadový šestiválec, technicky příbuzný slavnějšímu přeplňovanému motoru ze Supry. Vynikal litinovým blokem, přirozeně vyváženým chodem řadového šestiválce a konstrukcí, která nebyla na hraně možností. Právě nízké namáhání a robustní základ z něj udělaly motor, který si oblíbili řidiči hledající vysoký nájezd a kultivovaný projev.

Většina řidičů si ničí motor v domnění, že šetří. Nejezdíte také v příliš nízkých otáčkách?

Toyota má v podobných výčtech ještě jeden výrazný motor, a to 22R-E. Tento čtyřválec o objemu 2,4 litru se používal v pracovních modelech, jako byl Hilux nebo první generace 4Runneru. Nebyl rychlý ani nijak okázalý, ale právě v tom byla část jeho kouzla. Nízkootáčkový charakter, jednoduchost a odolné odlitky mu pomohly vybudovat pověst téměř nezničitelného motoru do těžších podmínek.

Honda zase proslula rodinou motorů VTEC. Zvláštní místo mezi japonskými motory má dvoulitrový F20C z Hondy S2000, který při uvedení v roce 1999 nabízel mimořádný litrový výkon mezi atmosférickými produkčními motory. Jeho vrchol výkonu ležel vysoko v otáčkách a omezovač se nacházel kolem 9000 otáček za minutu. Vedle něj stojí i pozdější řada Honda K20 a K24, používaná v modelech Civic, Accord, CR-V nebo Acura TSX. Tyto motory si získaly jméno díky rozvodovému řetězu, odolnému systému i-VTEC a dobrému chlazení.

Německé motory nejsou jen složitost a drahé opravy

U německých značek se často mluví o komplikovaných technických řešeních a nákladném servisu. Přesto i mezi nimi vznikly agregáty, které se zařadily mezi dlouhodobě povedené. Jedním z nich je atmosférický řadový šestiválec BMW N52, používaný do roku 2013 například v BMW řady 3 a 5. Patří mezi motory, které ukazují, že jednodušší atmosférická koncepce může mít v ojetině stále velký smysl.

Mezi moderními benzinovými šestiválci má BMW B58 velmi silnou pověst. Ceněný je hlavně pro robustní konstrukci, kultivovaný projev a schopnost snášet i vyšší výkonové zatížení. Motor o objemu 3,0 litru používá mimo jiné uzavřený blok, kované vnitřní komponenty a promyšlený tepelný management. Montoval se do široké škály modelů BMW, ale také do Toyoty GR Supra. Jeho základ posloužil i ostřejší variantě S58.

Mezi povedené německé jednotky se často řadí také BMW M57 a N57. Třílitrový naftový šestiválec v modelech typu BMW 330d spojoval vysoký výkon, pružnost a rozumnou spotřebu. V době, kdy nafta ovládala evropské silnice, šlo o jeden z motorů, který dokázal udělat z běžného sedanu velmi rychlé a přitom použitelné auto.

Nechybí ani koncernový EA888 nebo starší evropské klasiky

Koncern Volkswagen má vedle 1.9 TDI ještě jeden motor, který si postupně vybudoval velmi silné jméno: dvoulitrový benzinový čtyřválec EA888. Objevil se v široké škále aut, od Audi TT přes SEAT Leon Cupra až po Volkswagen Golf R. První verze přišla v roce 2007 a motor se postupně vyvíjel přes několik generací. U novějších provedení se řeší také příprava na emisní normu Euro 7, takže nejde jen o minulost, ale stále živou motorovou řadu.

Auta jsou chytřejší než kdy dřív, ale spolehlivosti to nepomáhá. Právě naopak

V širším seznamu odolných jednotek se objevují také Renault 1.5 dCi K9K, Peugeot-Citroën 1.6 HDi DV6TED4, Mercedes-Benz M111 nebo BMW M47D20. U těchto motorů ale platí ještě víc než jinde, že rozhoduje konkrétní verze, servisní historie a styl používání. Z dobrého motoru se špatnou údržbou se totiž velmi rychle stane problémová ojetina.

Za zmínku stojí i starší francouzský PSA XUD. Výkonem ani kultivovaností neoslňoval, ale jeho pověst odolného pracanta vznikla právě tím, že vydržel hrubší zacházení a vysoké kilometrové porce. V autech typu Citroën Berlingo nebo Peugeot Partner dával větší smysl než v luxusním sedanu. Byl jednoduchý, opravitelný a v praxi velmi houževnatý.

Spolehlivost není jen o motoru samotném

Při pohledu na žebříčky spolehlivosti je lákavé vybrat si jeden slavný motor a brát jej jako jistotu. Tak jednoduché to ale není. U některých modelů Mercedes-Benz řady A, B, GLE a ML se po letech provozu uváděl nízký podíl motorových závad, zhruba kolem 14 %, při průměrném nájezdu přes 170 tisíc kilometrů. To je zajímavý údaj, ale pořád nevypovídá o každém jednotlivém autě.

Kupující ojetiny by se proto neměl dívat jen na název motoru. Důležitý je studený start, pravidelnost výměn oleje, stav rozvodů, kouřivost, úniky kapalin, historie oprav, kvalita servisu i to, zda auto většinu života jezdilo krátké trasy po městě, nebo delší dálniční přesuny. Stejný agregát může mít v jednom autě před sebou ještě dlouhé roky provozu, zatímco v jiném už jen čeká na drahou opravu.

Pověst motoru je dobrý začátek. Sama o sobě ale nestačí. Skutečný držák se pozná až ve spojení s pravidelnou údržbou, rozumným zacházením a autem, jehož zbytek není na konci životnosti.

Zdroj: denik.cz, autoexpress.co.uk, autoblog.com

Štítky: nejspolehlivější auta, spalovací motor, spalovací motory, spolehlivost, spolehlivost aut, statistika, statistiky, údržba auta