Polski Fiat 125p patřil na konci 60. let k nejmodernějším automobilům vyráběným za železnou oponou. Nabízel prostorný interiér, pohodlné odpružení a vzhled nového italského sedanu. Pod karoserií se však skrývala podstatně starší technika. Právě tento kompromis mu pomohl rychle odstartovat výrobu, ale také jej provázel až do 29. června 1991, kdy z linky vyjel poslední exemplář.
Polský automobilový průmysl byl na spolupráci se zahraničními výrobci odkázán už před příchodem Fiatu 125p. První poválečná dohoda s italskou automobilkou vznikla v roce 1948 a počítala s vybudováním továrny i licenční výrobou vozu střední třídy. Válkou poničené Polsko však chtělo za potřebné technologie platit uhlím, což se ukázalo jako nepřekonatelná překážka.
Poláci nakonec přijali bezplatnou sovětskou licenci na GAZ M20 Pobeda. Automobil vyráběný závodem FSO pod označením Warszawa byl ale už na přelomu 50. a 60. let technicky zastaralý. Země proto stála před rozhodnutím, zda modernizovat Warszawu a menší Syrenu, vyvinout vlastní automobil, nebo se znovu obrátit na zahraničního partnera.
Moderní karoserie ukrývala starší techniku
Ve hře byly francouzský Renault a italský Fiat. Renault dal přednost Rumunsku, kde se připravovala licenční výroba budoucí Dacie 1300, a polští představitelé se proto zaměřili na automobilku z Turína.
Fiat původně nabízel licenci na model 1300/1500, klasický sedan s motorem vpředu a pohonem zadních kol, který se vyráběl od roku 1961. Polskou stranu však více zaujal připravovaný Fiat 125. Měl modernější hranatou karoserii a nový motor s rozvodem OHC se dvěma vačkovými hřídeli.
Dohoda podepsaná krátce před Vánoci roku 1965 nakonec přinesla kompromis. Polský automobil dostal karoserii a brzdovou soustavu Fiatu 125, zatímco motor, podvozek a přístrojová deska pocházely ze starší řady Fiat 1300/1500.
I tak šlo ve srovnání s FSO Warszawa o obrovský technologický posun. Příprava nového modelu si vyžádala modernizaci varšavského závodu FSO i mnoha polských dodavatelů. Automobilka měla sama vyrábět především karoserie a motory, zatímco pneumatiky, akumulátory nebo součásti interiéru měly dodávat specializované podniky.
První vůz s oficiálním názvem Polski Fiat 125p sjel z výrobní linky v listopadu 1967, přibližně půl roku po zahájení výroby italského Fiatu 125. Polská verze se na první pohled podobala originálu, odlišovala se však čtyřmi kulatými světlomety namísto hranatých a jiným umístěním palivové nádrže i jejího plnicího otvoru.
Sedan měřil na délku 4 230 mm a měl rozvor 2 505 mm. Zavazadlový prostor nabízel 360 litrů, tedy o 20 litrů méně než italský Fiat 125. Důvodem bylo právě odlišné umístění palivové nádrže.
Prostorný a pohodlný sedan patřil k tomu nejlepšímu na Východě
Největší rozdíl se ukrýval pod kapotou. Základní čtyřválec o objemu 1,3 litru poskytoval 44 kW/60 koní. V roce 1969 přibyla převrtaná patnáctistovka. Oba agregáty byly starší konstrukce a za moderním italským motorem 1.6 OHC s výkonem 66 kW/90 koní zaostávaly.
Přesto byl Polski Fiat 125p ve své době jedním z nejmodernějších automobilů východního bloku. Rumunská Dacia 1300 se začala vyrábět v roce 1969 a sovětský VAZ 2101, licenční verze Fiatu 124, přišel ještě o rok později.
Silnou stránkou polského sedanu byl prostorný interiér s měkkými sedadly. Typickým prvkem přístrojové desky byl rychloměr s vodorovnou stupnicí. Komfortu na rozbitých silnicích pomáhalo měkké odpružení a tuhá zadní náprava zavěšená na listových perech. Silnější verze dokázala jet rychlostí až 150 km/h, což byla na začátku 70. let hodnota blížící se možnostem sportovních automobilů.
Sedan později doplnilo kombi, které se představilo v roce 1971. V Československu zůstalo poměrně vzácné. Mělo vyšší střechu a upravené zadní odpružení, díky němuž mohlo převážet náklad o hmotnosti až 450 kg.
Následovaly další varianty. FSO připravila praktický pick-up, účelové verze odvozené od kombi, kabriolet i jeho prodloužené provedení. Výkony upravených motorů se mezitím zvýšily na 48 kW/65 koní a 55 kW/75 koní.
Modernizace vzhled omladily, stáří konstrukce ale nezastavily
První výraznější změna přišla v roce 1973, kdy chromovanou masku chladiče nahradil moderněji působící černý plastový díl. Rozsáhlejší úpravy následovaly v roce 1975. Automobil dostal nové prvky výbavy, ozdobné lišty, vodorovně orientovaná zadní světla a širší přední směrovky i obrysové svítilny.
Do Československa se Polski Fiat 125p dovážel až do roku 1981, přičemž doprodej pokračoval také v následujících letech. Na československých silnicích se objevilo přibližně 80 000 exemplářů. Silnější provedení stálo v roce 1978 celkem 71 500 Kčs, tedy stejnou částku jako méně praktická, ale atraktivnější Škoda 110 R.
Polský Fiat se vyvážel také do NDR a Maďarska. Na západní trhy mohl ve větší míře zamířit až po ukončení výroby italského Fiatu 125 v roce 1972. Postupně se začal prodávat v Německu, Nizozemsku, Velké Británii i Austrálii. V roce 1974 se dostal rovněž do Spojených států.
Část produkce vznikala mimo Polsko. Egyptská společnost Nasr během 70. let sestavila z dodaných dílů přibližně 22 tisíc vozů. Více než 100 tisíc automobilů označených jako Zastava 125 PZ vzniklo mezi lety 1970 a 1982 také v Jugoslávii.
Poslední roky už zachraňovala hlavně nízká cena
Na začátku kariéry představoval Polski Fiat 125p moderní, prostorný a relativně kvalitní automobil. Dlouhá výroba však postupně odhalovala stáří jeho základů. Zatímco západoevropské automobilky přicházely s novými konstrukcemi, polský sedan procházel jen dílčími úpravami. V 80. letech už mohl na zahraničních trzích soupeřit především nízkou cenou.
Po vypršení licence se označení změnilo na FSO 125p, případně FSO 1300 a FSO 1500. Podle dobových informací měl mít Fiat výhrady také k postupně klesající kvalitě polské produkce. Zhoršování kvality postihovalo především exportní výsledky. Domácí zákazníci měli omezený výběr, takže poptávka v Polsku neklesala tak výrazně.
Poslední exemplář opustil výrobní linku 29. června 1991. Polski Fiat 125p tak ve výrobě vydržel téměř čtvrtstoletí. Za tu dobu vzniklo skoro 1,5 milionu vozů. Automobil, který na konci 60. let patřil k nejpokrokovějším modelům východního bloku, končil v době, kdy už ani průběžné modernizace nedokázaly zakrýt jeho technické stáří.
Zdroj: pravda.sk, novinky.cz, garaz.cz
Štítky: Fiat 125, Fiat 125p, historie, Polski Fiat, Polski Fiat 125p, veteran, Zastava 125 PZ
Moje první auto a to po získání řidičského oprávnění. Jízda velice příjemná. Několikrát dovolená . Tenkrát se auto používalo převážně na dovolené, občasné výlety. Sedmdesátá a začátek osmdesátých let. Když začínala koroze karoserie, tak jsem jej prodal. Další auto byla Škoda 120 L. Velký rozdíl a nikdy jsem si na toto auto nezvykl. Po „revoluci“ Ford Escort a další. Na Fiata 125p jsem, ale nezapomněl.
Ve své době byl Fiat Polski 125 to nejlepší co tu bylo na svezení. Měl jednu, ale zásadní nemoc – rychle reznul. Přední podběhy a uložení zadních listových per byla katastrofa a československá sůl na cestách tomu pomáhala.