Dnešní Škoda Octavia je spojována především s rolí praktického rodinného automobilu. Její stejnojmenná předchůdkyně však v 60. letech ukázala také výrazný sportovní talent. Vůz s poměrně malým motorem se dokázal prosadit na nejnáročnějších evropských soutěžích, třikrát za sebou vyhrál svou třídu na Rallye Monte Carlo a v absolutním pořadí porážel podstatně výkonnější konkurenty.
Návrat Škody začal lehkým Spartakem
Poválečnou kapitolu mladoboleslavského motorsportu otevřely vozy Škoda 1101 a 1102, známé pod přezdívkou Tudor. Následující modelové řady 1200 a 1201 však už pro soutěžní nasazení nebyly ideální. Šlo o větší a těžší automobily, kterým na náročných tratích chyběla potřebná obratnost.
Situace se změnila v roce 1955, kdy se začala vyrábět Škoda 440, běžně označovaná jako Spartak. Poměrně lehký automobil poháněl motor o objemu 1089 cm³. K jeho přednostem patřil příznivý poměr výkonu a hmotnosti, odolná konstrukce a dobrá ovladatelnost. Právě tyto vlastnosti z něj udělaly vhodný základ pro automobilové soutěže.
Mezinárodní sportovní premiéru absolvovala Škoda 440 už na konci jara 1955 v Alpské jízdě. V dalších měsících a letech se objevovala na významných soutěžích v různých částech Evropy. Její nasazení současně odpovídalo zájmu tehdejšího československého režimu prezentovat domácí výrobky na zahraničních trzích, na které bylo možné automobily vyvážet.
Další důležitá zkouška přišla v roce 1956. Na start hvězdicové jízdy Rallye Monte Carlo se postavily tři československé posádky a několik zahraničních jezdců se škodovkami. Výrazného výsledku dosáhl Miroslav Fousek v doprovodné jízdě zručnosti, do které se přihlásila přibližně stovka automobilů. Se Škodou 440 skončil čtrnáctý, přestože přední pozice obsadily nesrovnatelně výkonnější stroje včetně šestiválcového Mercedesu-Benz 300 SL. Výsledek této disciplíny se do celkového hodnocení rallye nezapočítával, přesto dobře ukázal možnosti malého československého vozu.
Octavia Touring Sport dostala dva karburátory
Modernizovaným pokračovatelem modelu 440 se stala Škoda Octavia. Pro sportovně založené řidiče a soutěžní týmy vznikla verze Touring Sport, zkráceně TS, která se postupně nabízela se dvěma různými motory.
První provedení si ponechalo objem 1089 cm³, od běžné Octavie se však lišilo řadou úprav. Motor dostal dvojici spádových karburátorů Jikov 32 SOPb, nové sací potrubí a písty s deflektory, díky nimž se kompresní poměr zvýšil na 8,4 : 1. Výsledkem byl výkon 50 koní.
Modernizace sériové Octavie v roce 1961 přinesla také verzi Super s motorem převrtaným na objem 1221 cm³. Z ní následně vycházela Octavia TS 1200, jejíž motor dosahoval výkonu 55 koní. To ovšem platilo pro standardní provedení. Zkušení ladiči dokázali po dalších úpravách dostat výkon téměř na hranici 100 koní.
Octavia TS přitom nebyla postavena pouze pro tovární jezdce. Dostupný a konstrukčně poměrně jednoduchý automobil se stal zajímavou volbou také pro soukromé závodníky. Jedním z nich byl mladý Fin Esko Keinänen.
Finové s Octavií překvapili Monte Carlo
Keinänen strávil předchozí dvě sezony za volantem vozu Peugeot. Když se v roce 1960 rozhodoval, s čím bude pokračovat, zvolil modernizovanou Octavii Touring Sport. Škoda 440 už v té době měla za sebou řadu soutěžních úspěchů, a to i ve Skandinávii, takže nešlo o náhodné rozhodnutí.
Nově sestavená posádka Esko Keinänen a Rainer Eklund dojela hned při prvním společném startu na třetím místě. Po zbytek sezony pak dvojice téměř nechyběla na stupních vítězů. Skutečný průlom ale přišel v lednu 1961 při jubilejním 30. ročníku Rallye Monte Carlo.
Na startu tehdy nebyla žádná československá posádka, vozy Škoda však v soutěži nechyběly. Keinänen s Eklundem vyhráli svou třídu a v celkovém pořadí obsadili senzační šesté místo. Malá Octavia se tak dostala mezi nejlepší automobily celé soutěže bez ohledu na objem motoru nebo výkon.
Šlo o výsledek, který žádná jiná škodovka na Rallye Monte Carlo nepřekonala dalších 40 let. Podařilo se to až Arminu Schwarzovi a Manfredu Hiemerovi v roce 2001. S moderní Škodou Octavia WRC tehdy skončili na čtvrtém místě absolutního pořadí.
Úspěšná finská dvojice nezůstala u jediného výrazného výsledku. Na domácí Rallye tisíce jezer obsadila celkově třetí místo. Keinänen s Eklundem se poté vrátili do Monte Carla také v roce 1962 a znovu zvítězili ve své třídě.
Ještě výraznější výsledek následoval při dalším startu na Rallye tisíce jezer. Octavia dojela druhá celkově a za sebou nechala také automobily značek Saab, Volkswagen nebo Porsche. Nešlo už tedy o ojedinělý úspěch, ale o potvrzení toho, že lehká a dobře ovladatelná škodovka dokázala držet krok s mnohem silnějšími vozy.
Tři vítězství v Monte Carlu za sebou
Série Octavie na Rallye Monte Carlo pokračovala také v roce 1963. Třetí vítězství ve třídě za sebou tentokrát získala norská posádka Edward Gjølberg a Carl Karlan s vozem Octavia TS 1200. Škoda tak mezi automobily s objemem do 1300 cm³ završila mimořádný hattrick.
Výsledky modelů Škoda 440 a Škoda Octavia Touring Sport ukázaly, že k úspěchu v rallye nebyl vždy nutný nejvýkonnější motor. Nízká hmotnost, odolnost, dobrá ovladatelnost a schopnost vydržet dlouhé a náročné soutěže mohly být stejně důležité.
Právě na těchto vlastnostech vznikla jedna z nejvýraznějších kapitol historie Škoda Motorsport. Automobil zpoza železné opony se díky soukromým jezdcům dostal mezi evropskou špičku a jméno Octavia se poprvé výrazně zapsalo do historie mezinárodního motorsportu.
Zdroj: skoda-motorsport.com, skoda-storyboard.com, skoda-storyboard.com
Co třeba Škoda 445 nebo 450 ty dle autora neexistují. Octavie opravdou nebyla první co v prakticky stejném voze , kromě přední nápravy, měla motor 1221ccm, zas další plkal uvádějící nesmysli.