Co je lepšího, než vyrazit na dovolenou do Dolomit a ještě k tomu mít pojízdné bydlení na čtyřech kolech. Mercedes-Benz Marco Polo Activity 300 d 4MATIC ArtVenture je totiž jako stvořený pro aktivní dovolenou, kdy chcete mít pohodlí, ale zároveň být dostatečně mobilní.
V italských Alpách jsme měli vytipovaných hned několik míst, která možná znáte spíš jako ráj lyžařů. Proč se tam ale nevydat i v létě?
První kilometry po německé dálnici
Abychom nahnali čas, vyrazili jsme už ve středu večer směr Mnichov. Německé dálnice mají stále ještě některé úseky bez omezení rychlosti. S autem jsme nasadili tempo 190 km/h a překvapením bylo, že otáčkoměr tou dobou ukazoval přesně 3500 ot./min. Motor byl stále při chuti. Nebudu lhát, ten výkon jsem si užíval, stejně tak jako údiv německých řidičů, nechápajíc, že tahle 240koňová krabice před nimi neustále zrychluje. Není se čemu divit, ve své třídě tohle nikdo jiný nedokáže, takový výkon jiné dodávky nemají.
Co mě na Véčku jako takovém už léta hodně baví? To, že ani nevíte, že řídíte „dodávku“. Ono je to spíš takové velké MPVčko – nemusíte řešit výšku garáží, stejně tak jako to, do které myčky se auto vejde. Na zmiňovanou dodávku navážu ještě jednou, jelikož námi testovaná verze, konkrétně výbavový stupeň Activity, vychází z užitkového Vita. Nenechte se ale zmást, v technickém průkazu je samozřejmě vůz brán jako osobní. Dalším příjemným faktem je, že i nejnižšímu stupni výbavy výrobce neubírá na možnosti pohonu všech kol (4MATIC). Ten byl v námi testovaném voze společně s 9stupňovou automatickou převodovkou (9G-TRONIC), výkonem 176 kW/240 koní a točivým momentem 500 Nm.
Přespali jsme kousek od rakouských hranic u městečka Kufstein a ve čtvrtek ráno jsme rychle nabrali směr Brennero. Kolem poledne už jsme parkovali pod lanovkou a za důkladného natření opalovacím krémem se kochali okolím.
Plan de Corones je významným lyžařským střediskem, což jsme pocítili na vrcholku. Nejen že jsme byli jediní, kdo si horu opravdu vyšel po svých, nahoře nás ale čekalo trošku rozčarování v podobě rodinek s dětmi, několika dětských hřišť a zkrátka jsme si s krosnami přišli trochu jako blázni. Představa studeného piva nás ale těšila a i tak jsme si užili chvilku zasloužených výhledů. Cestu dolů jsme zvolili tu delší, takže jsme ji absolvovali sami. To byl teprve balzám na duši. A kolem šesté jsme už zpátky na parkovišti ladili místo na další přespání.
Automat na italských serpentinách
Tady nastala ta pravá zatěžkávací zkouška pro automatickou převodovku – kopce, kopce a zase kopce. Mercedes má nastavitelné tři jízdní režimy. Když pominu sportovní auta, reálně vždy využívám pouze dva: NORMAL a SPORT, který se hodí právě na jízdu serpentinami v horách, a je fajn pomocníkem k brždění motorem hned ze dvou důvodů. Zaprvé nechci v jednom kuse stát na brzdě a zadruhé u automatické převodovky tahle vlastnost zkrátka není vždy taková, jak by si člověk přál.
Za zmínku stojí, že volič převodovky je páčka u volantu, stejně je tak tomu i u intuitivního ovládání tempomatu. To se nachází na druhé straně sloupku řízení. Během prvních kilometrů jsem sice sem tam někoho nesmyslně problikl nebo dal blinkr, na tuhle „raritu“ si ale rychle zvyknete.
Druhý den jsme měli v plánu celkem pohodový hike pod ikonickou Secedou. Vycházeli jsme z údolí Val di Funes, z městečka Santa Maddalena, jejíž kostelík v pozadí s rozeklanými vrcholky hor plní Instagram už několik sezon.
Počasí nám přálo, mraky se pomalu zvedaly a slunce hřálo. Chvílemi až příliš. Trek k chatě Rifugio delle Ogle není nějak extra náročný, o to úžasnější výhledy na vás cestou čekají. U chaty jsme si dali svačinu, užívali si okolní scenérii a nabírali síly na výšlap, který jsme původně neplánovali – do sedla po vrcholek Sass Rigais. Tenhle výstup už byl o poznání náročnější, bez dobrých bot a trekingových holí sem raději nechoďte. Za tu námahu to ale, zcela nepřekvapivě, opět stojí.
Interiér
Po náloži kilometrů jsme příjemně unavení zaparkovali v přírodě u řeky, jen pár kilometrů od dalšího plánovaného treku. S plastovým kelímkem plným skvělého italského vína jsme si užívali letní večer uvnitř auta.
Co se interiéru týče, zkrátka si všimnete, že kupujete nejlevnější ze tří již zmiňovaných variant. Není se tedy čemu divit, že materiály a stejně tak jejich kvalita jsou poněkud jinde než v nejvyšší výbavě Marco Polo. Tam jsem si nemohl vynachválit, že nikde nic neklepe a do interiéru byla radost pohledět. Samozřejmě zde je to o něčem jiném a tuto variantu bych volil v případě, že auto bude spíše pracant a bylo by vám líto ničit „osobák“.
Co ale musím vyzdvihnout, to je místo. Na kuchyňku, ledničku, sprchu a jiné zde zapomeňte. Prim zde hraje prostor, a hlavně již zmíněná praktičnost. Výrobce udává, že zde může přespat až pět lidí. To je pravda, pro větší pohodlí bych to ale spíš viděl na čtyři dospělé a jedno dítě. Na bezpečnost našich nejmenších výrobce také myslel – součástí je zádržný systém zabraňující případnému pádu do první řady sedadel.
Podlaha je volitelná. První možnost je za mě praktická a odolná plastová podlaha, druhá pak koberec, který se mi zde nejeví nejvhodněji. Každopádně záleží na využití a preferenci majitele.
Kolik osob, tolik zábavy
Přepravit zde můžete celkem 7 pasažérů ve třech řadách (2 + 2 + 3). Sedačky řidiče a spolujezdce jsou otočné, a tak trochu nepřímo slouží jako „pomocný stupínek“ pro nástup do výklopné střechy, chcete-li střešního lůžka. Prostřední řada má dvě plnohodnotné a samostatné sedačky s posuvným stolečkem. Poslední řadě dominuje velká třímístná lavice, která se dá, stejně jako druhá řada, podélně posouvat v systému vodících lišt. To v praxi nabízí maximální flexibilitu.
Pokud cestujete ve dvou, stejně tak jako my, nechte druhou řadu doma. Před výletem jsem nad tím přemýšlel a pak litoval, že jsem sedadla nevyndal, protože akorát překážela. Pro nás bylo tentokrát jejich využití nulové.
Nutno dodat, že se jednalo o letní podmínky. Proč to zmiňuji? V případě teplot klesajících pod nulu bych nejspíš nespal ve střešním lůžku a volil sklopení sedadel a spaní na nich. Pro tento způsob je zatemnění řešeno záclonkami se suchým zipem a cvočky. Ty sice nejsou tak rychlé jako roletky, ale funkčnost je stejná. Do auta není vidět, ráno vás nebudí sluníčko a do určité míry to zvyšuje tepelný komfort. Bez záclonek ani ránu!
Třetí den jsme se vydali na trek u ledovce Marmolada. Po nočních bouřkách, které prověřily kvalitu střešního spaní, jsme ani nevěřili, že se někam vydáme. Naštěstí už během snídaně se mraky roztrhaly a my jsme věděli, že vyrazíme. Konkrétně jsme si vybrali trasu na protější straně údolí, kde se celou cestu kocháte výhledem na Lago di Fedaia a právě i ledovec. Je to zase úplně jiný styl výšlapu, celou cestu k chatě Rifugio Luigi Gorza jdete po trávě, což je po suťovitém terénu předchozího dne víc než příjemné. Chata pak je dobrým výchozím bodem k hiku po vrstevnici k Rifugio Padon s (opět) krásnými výhledy.
Praktičnost nade vše, aneb nutnosti dnešní doby
Dny v Dolomitech utekly jako voda a my jsme se vydávali na cestu domů. Naladit správnou hudbu, nastavit cíl a jedeme! Příplatkové rádio obsahuje i vestavěnou navigaci, Bluetooth handsfree a možnost propojení Apple CarPlay a Android Auto – to už dnes vnímám jako standard, především u cestovního auta. Na obrovské displeje, které můžeme vídat především v osobních autech německé automobilky zde zapomeňte. Nám však velikost 7 palců naprosto dostačovala.
Krasavec na pohled?
Co se týče exteriéru, i zde je znát nejnižší stupeň výbavy hned na první pohled. A to má testovaná verze příplatkové led světlomety, které celkový dojem posouvají mnohem výš. Co se ale nepovedlo, to je jakési nevzhledné zakrytí mlhovek doplněné o viditelné díry na šrouby. Každopádně asi chápu, že tím dává výrobce najevo fakt, že tohle auto má v genech Vito.
Akvamarínový měch a černý dekorační pruh prozradí, že se jedná o speciální modelovou řadu ArtVenture, kterou můžete mít ve dvou barevných provedeních. Mimo námi testované bílé lze vybrat i šedý lak. U bílé barvy se mi líbil kontrast nelakovaných klik, zrcátek, přední masky a tónovaných skel.
Po předchozích zkušenostech určitě doporučuji doplnit výbavu o samostatně otevíratelné zadní okno. Nemusíte otevírat celé dveře, což v různých situacích mnohdy ani nejde. Chvála bohu, parkovací kamera je elektricky výklopná, a i po jízdě v dešti bude obraz vždy čistý. Před večerním ulehnutím někde v přírodě tak parkování neskončí najetím do pařezu.
Nový styl dovolené
To, co je jinde už léta běžné především v Rakousku, Německu i Švýcarsku, u nás zažívá velký boom až poslední dobou. Také díky pandemii lidé mění zvyklosti, čím dál raději při cestách bydlí v autě.
Osobně myslím, že tento trend přetrvá i v následujících letech a zájem o podobné vozy bude velký. Což samozřejmě pozitivně ovlivní zůstatkovou hodnotu vozu.
Můj osobní pohled
Co by pro mě bylo hlavním faktorem nákupu? Jednoznačně motor, převodovka a pohon všech kol (standardně je véčko zadokolka). To vše dohromady funguje jak švýcarské hodinky. Díky obrovskému spektru specifikací a dodatečné výbavy si každý najde to své.
Zajímá vás, jakou variantu bych volil já? Osobně bych si za nejvyšší verzi s kuchyňkou a dalším praktickým vybavením určitě připlatil. Především proto, že cestujeme celoročně a komfort tekoucí vody, odkládacích prostor a dalšího pro nás hraje prim.
Když pominu to, že nákup ovlivní hlavně váš budget, naprosto přesně vidím cílového zákazníka, který si pro vůz jde. Je to podnikatel ve středním věku, který bude auto využívat na 100 % jak pro práci, kdy se vůz mnohdy dost nadře i ušpiní, tak pro spontánní rodinné zážitky nejenom o plánované dovolené.