Evropský automobilový průmysl je podle Mate Rimaca v problémech. Řešení přitom podle něj nespočívá v tom, že evropské značky začnou ještě usilovněji napodobovat své čínské konkurenty. Právě naopak. Šéf automobilky Bugatti Rimac a od letošního září také prezident Bugatti Automobiles tvrdí, že Evropa musí znovu najít vlastní silnou stránku.
Rimac své názory shrnul v krátkém videu zveřejněném na Instagramu. Do automobilek se pustil poměrně jasně a přímo. Podle jeho slov dnes utrácejí desítky až stovky milionů za poradenské společnosti, které jim mají pomoci najít cestu z problémů. On sám jim prý ale dokáže poradit podstatně levněji.
Jeho recept ovšem není technologická revoluce. Evropským výrobcům doporučuje, aby přestali soutěžit v disciplínách, v nichž jsou čínské automobilky velmi silné. Jako příklady uvedl stále větší obrazovky, úbytek klasických tlačítek nebo stále kratší dobu nabíjení.
Evropa podle Rimace nemá porážet Čínu jejími vlastními zbraněmi
Mate Rimac nezpochybňuje význam moderních technologií ani v tomto konkrétním vystoupení neútočí na elektromobilitu jako takovou. Za chybu považuje především snahu evropských výrobců nabídnout totéž co jejich čínští soupeři a pokusit se je v tom překonat.
Místo toho Rimac ukazuje na interiér klasického modelu Rolls-Royce, ve kterém video natáčí. Kůži, skutečné materiály a prvky, kterých se člověk může dotknout a okamžitě vnímat jejich kvalitu. Právě v podobných vlastnostech podle něj evropská auta historicky vynikala a mohou na nich stavět i do budoucna.
Nejde přitom o úplně nový názor. Mate Rimac už dříve veřejně upozorňoval, že evropské automobilky podle něj nevyrobí lepší displeje než čínští konkurenti ani lepší infotainment než Tesla. Zároveň kritizoval interiéry zaplněné obrazovkami a lesklými černými plasty, zatímco u starších luxusních automobilů vyzdvihoval dřevo, kov, kůži a kvalitní koberce.
Jeho argument jde ovšem ještě dál. Rimac nevěří, že evropské automobilky budou dlouhodobě schopné vyrábět vůz pro každého a současně přímým soupeřením porážet výrobce z Číny. Místo honby za co největším objemem jim doporučuje hledat oblast, ve které dokážou nabídnout něco obtížně napodobitelného.
Přirovnává to ke švýcarskému hodinářství. Podle čísel, která ve svém vystoupení použil, představují takové hodinky jen zhruba 5 % světového trhu, ale připadá na ně přibližně 90 % zisku.
Bugatti už přesně takovou cestou jde
Rimacova slova nejsou příliš vzdálená tomu, jakým směrem se dnes vydává samotné Bugatti. Dobře je to vidět na modelu Tourbillon, jehož interiér byl od začátku navrhován tak, aby digitální technologie nebyly dominantním prvkem celé kabiny.
Bugatti záměrně omezilo plochu věnovanou displejům. Centrální obrazovka zůstává schovaná v palubní desce a vysune se teprve tehdy, když ji posádka skutečně potřebuje. Důležité funkce mají fyzické ovladače, u nichž se řešil nejen vzhled, ale také odpor a pocit při používání.
Ještě výraznějším příkladem je přístrojový štít. Je plně analogový a Bugatti jej vyvinulo společně se švýcarskými hodinářskými specialisty. Současná výrobní verze využívá více než 650 jednotlivých součástek a celý celek vzniká ruční montáží. Souvislost s Rimacovým přirovnáním ke švýcarským hodinkám je proto velmi konkrétní.
Samotné Bugatti tuto filozofii označuje za snahu vytvořit automobil, který nebude po několika letech působit zastarale jen proto, že jeho displeje a elektronické rozhraní přestaly odpovídat aktuálnímu trendu. Zároveň se ale digitálních funkcí úplně nevzdává. Bugatti Tourbillon je pouze odsouvá z centra pozornosti.
U Bugatti to fungovat může. Pro Mercedes-Benz nebo BMW je situace složitější
Rimacova myšlenka má současně poměrně výraznou slabinu. Bugatti se pohybuje v naprosto mimořádné části automobilového trhu, kde se auta prodávají v malých počtech za velmi vysoké částky. Tam lze mnohem snáz postavit obchodní model na exkluzivitě, řemeslném zpracování a vysoké ceně.
Bugatti už s Volkswagenem nic majetkově nespojuje. Porsche už prodalo svůj poslední podíl
Mnohem obtížněji by podobnou strategii bylo možné beze zbytku přenést například na Mercedes-Benz, BMW nebo Audi. Mercedes-Benz nemůže postavit celé své fungování pouze na třídě S a podobně obtížné je představit si dnešní Porsche bez modelů s širším komerčním záběrem, jako je Cayenne.
Rimac ostatně netvrdí, že všechny evropské značky mají přes noc přestat vyrábět dostupnější modely. Jeho základní výhrada směřuje k něčemu jinému. Pokud se Evropa bude snažit vyhrát nad čínskými výrobci tím, že nabídne ještě větší displej, ještě méně tlačítek a podobný technologický koncept, vstupuje do souboje, ve kterém podle něj nemá nejlepší výchozí pozici.
Jeho alternativa je návrat k tomu, za co byli zákazníci tradičně ochotni evropským značkám zaplatit více. Charakteru, historii značky, materiálům, řemeslnému zpracování a detailům, které se nedají nahradit dalším palcem úhlopříčky.
A právě tady je jeho přirovnání k mechanickým hodinkám nejsrozumitelnější. Moderní digitální hodinky mohou být funkčně schopnější, přesnější a levnější. Přesto existuje skupina zákazníků, která zaplatí násobně více za mechanický výrobek právě kvůli jeho konstrukci, materiálům, tradici a způsobu zpracování. Rimac je přesvědčen, že podobnou cestu by alespoň část evropského automobilového průmyslu měla hledat také. A není sám.
Zdroj: thedrive.com, autoblog.nl
Štítky: Bugatti, čínská auta, čínská konkurence, čínské automobilky, dotekové ovládání, dotykové ovládání, infotainment, Mate Rimac