Německé dálnice jsou pro řidiče osobních aut stále bez plošného poplatku. Na rozdíl od České republiky, Rakouska, Slovenska nebo Maďarska tam řidič běžného osobního auta nepotřebuje dálniční známku a za běžnou jízdu po dálnici neplatí. Právě tahle výhoda se ale znovu dostává do politicky citlivé debaty. Toto téma se vrátilo kvůli financování zanedbané dopravní infrastruktury.
Návrh tentokrát nepřichází jako nový zákon, nýbrž jako tlak ze strany německého stavebního průmyslu. Hlavní svaz německého stavebního průmyslu totiž upozorňuje, že silnice, železnice i vodní cesty potřebují dlouhodobější a spolehlivější financování než jen každoroční rozpočtové dohady. U silnic přitom otevírá i možnost, která je pro řidiče mimořádně nepopulární. Debata o mýtu pro osobní auta podle něj nemá být do budoucna tabu.
Silnice potřebují peníze i po vyčerpání mimořádného fondu
Německo už má k dispozici rozsáhlý mimořádný fond pro infrastrukturu a klimatickou neutralitu. Jeho objem je 500 miliard eur a je rozložený na 12 let. Část peněz má směřovat i do dopravní infrastruktury, včetně mostů, tratí a dalších staveb, které dlouhodobě trpí nedostatkem investic. Jenže stavební průmysl upozorňuje, že ani takto velký balík peněz není trvalé řešení.
Problém není jen v tom, kolik peněz stát slíbí. Důležité je, kolik se jich skutečně dostane na stavby a kolik za ně lze při rostoucích cenách ve stavebnictví reálně pořídit. Německý stavební průmysl proto mluví o přechodu k financování podle jednotlivých druhů dopravy. Peníze vybrané od uživatelů silnic by se měly vracet zpět do silniční infrastruktury, nikoli mizet v obecném rozpočtu.
U dálnic a spolkových silnic už dnes existuje mýto pro nákladní dopravu. Od července 2024 se v Německu vztahuje na komerčně využívaná vozidla s technicky přípustnou hmotností nad 3,5 tuny. Osobní auta jsou z plošného mýta stále vyňata. Právě to by se jednou mohlo změnit, pokud by německá politika přijala argument, že na kvalitnější silnice mají více přispívat jejich uživatelé.
Řidiči by museli dostat úlevu jinde
Německý stavební průmysl si dobře uvědomuje, že samotná představa dalšího poplatku pro motoristy by narazila na odpor. Proto návrh mluví i o souběžném odlehčení řidičů. Mýto pro osobní auta by se podle této logiky nemělo stát jen dalším inkasem navíc, ale součástí širší změny, kdy by se motoristům ulevilo v jiné části daňového nebo poplatkového systému.
Zásadní by byla také viditelná návratnost. Pokud by řidiči platili mýto a současně by na silnicích dál stáli v kolonách kvůli rozpadajícím se mostům, opravám bez konce a přeplněným odpočívadlům, politicky by takový systém sotva obstál. Zastánci návrhu proto staví argument hlavně na tom, že poplatek by musel být přímo spojený s lepšími dálnicemi, mosty a zázemím pro řidiče.
To je důležitý rozdíl proti jednoduchému strašení, že Německo zítra zavede dálniční známku. Zatím nejde o schválené zavedení mýta nebo o hotový vládní návrh. Jde o obnovenou debatu, která se opírá o stav infrastruktury a hledání stabilnějšího financování.
Minulý pokus skončil u soudu
Německo už se o mýto pro osobní auta pokusilo. V roce 2019 ale plán zastavil Soudní dvůr Evropské unie. Problém nebyl v samotné myšlence zpoplatnění dálnic, ale v konstrukci tehdejšího systému. Němečtí řidiči měli dostat kompenzaci přes daň z motorových vozidel, takže skutečná ekonomická zátěž měla dopadnout hlavně na řidiče aut registrovaných v jiných státech. Soud to vyhodnotil jako diskriminaci zahraničních motoristů.
Právě tahle zkušenost je pro další německou debatu zásadní. Jakékoli nové mýto by muselo být nastavené tak, aby nepostihovalo cizince víc než domácí řidiče. Pokud by se znovu vytvořil model, ve kterém by němečtí motoristé zaplatili formálně, ale peníze by se jim plně vrátily jinudy, právní riziko by bylo zřejmé už od začátku.
Současný návrh stavebního průmyslu proto zatím mluví obecněji. Zmiňuje uživatelské financování, možné mýto pro osobní auta a souběžné odlehčení řidičů, ale nepopisuje konkrétní sazby, podobu známky, způsob výběru ani přesný daňový mechanismus. Bez toho nelze říct, kolik by řidiči platili a zda by se jednalo o známku, kilometrové mýto, nebo jiný model.
Český mýtný systém čeká zásadní změna. Stát chce ušetřit stovky milionů ročně
Autobahn GmbH má získat silnější financování
Do celé debaty zapadá i plán posílit financování německé státní dálniční společnosti Autobahn GmbH. Ta by měla být do budoucna méně závislá na každoročním rozpočtu a získat možnost čerpat kapitál přes úvěry či dluhopisy. Zároveň se počítá s tím, že podstatná část příjmů z mýta pro nákladní vozidla by směřovala přímo k ní.
To ale automaticky neznamená zavedení poplatku pro osobní auta. Spíš to ukazuje, že Německo hledá nový způsob, jak financovat dálniční síť dlouhodoběji a předvídatelněji. Stát chce řešit mosty, opravy a modernizaci tak, aby investice nestály pokaždé jen na politické dohodě o rozpočtu na další rok.
Pro běžné řidiče z Česka je podstatné hlavně to, že se zatím nic nemění. Při cestě do Německa není potřeba kupovat běžnou dálniční známku pro osobní auto. Platí jen zvláštní zpoplatněné úseky, například vybrané tunely nebo soukromé komunikace. Obecné mýto pro osobní auta v Německu zatím neexistuje.
Debata se ale vrací v době, kdy se Německo potýká se stavem infrastruktury a hledá nové peníze. Pokud by politický tlak zesílil, téma mýta pro osobní auta může v příštích měsících znovu získat konkrétnější podobu. Pro české řidiče by to znamenalo hlavně konec jedné z posledních velkých výhod cestování přes Německo, tedy bezplatného využívání dálnic osobním autem.
Zdroj: verkehrsrundschau.de, live.deutsche-boerse.com, auto-motor-und-sport.de