Stellantis má problém, který dobře znají i některé jiné velké automobilové koncerny. Sdílená technika pomáhá šetřit peníze, zrychlovat vývoj a držet krok s elektrifikací, ale když se tyhle úspory přeženou, jednotlivé značky začnou ztrácet vlastní tvář. A právě to chce nové vedení designu změnit.
Do centra dění se dostává Gilles Vidal, jeden z nejvýraznějších automobilových designérů posledních let. V minulosti se podílel na proměně Peugeotu, poté odešel k Renaultu a nyní se vrátil ke Stellantisu jako šéf designu evropských značek. A jeho úkol rozhodně není malý. Má pomoci tomu, aby značky Peugeot, Citroën, Fiat, Opel a další z koncernu Stellantis nepůsobily jen jako různé obaly na stejné technice.
Gilles Vidal dobře ví, že zákazník si nekupuje „Stellantis“, ale kupuje si právě Peugeot, Citroën, Fiat, Opel nebo třeba Alfu Romeo. Právě značka, její historie, charakter a emoce kolem ní jsou tím, co může evropským automobilkám pomoci v době, kdy na trh stále výrazněji tlačí noví čínští výrobci s technicky vyspělými, často velmi dobře vybavenými vozy.
Technika může být společná, osobnost ne
Velké automobilky dnes bez sdílených platforem prakticky nemohou fungovat. Vývoj nových aut je drahý, přechod k elektromobilům vyžaduje obrovské investice a i tlak na cenu je neustále silnější. Stellantis proto bude dál využívat společné základy, komponenty i modulární řešení. Rozdíl má být ale v tom, co z této techniky vznikne.
Vidalův přístup nestojí na odmítnutí koncernových synergií, spíš na jejich lepším využití. To, co zákazník nevidí, se má optimalizovat. Konstrukce, platformy, elektrické systémy nebo další technické části mohou být společné, pokud to bude dávat ekonomický smysl. Výsledek ale nemá působit tak, že se pouze vymění znak na kapotě a několik detailů v interiéru.
Obrat o 180 stupňů: Stellantis znovu sází na naftu, protože lidé nechtějí elektromobily
Cílem je větší volnost pro designéry. Jedna technická architektura má umožnit více odlišných podob karoserie, jiné proporce, rozdílné řešení kabiny i jinou atmosféru za volantem. Vidal přirovnává takový přístup k modulární stavebnici, kde lze z podobných základních prvků vytvořit různá auta pro různé značky.
Peugeot a Citroën se mají znovu odlišit
Právě značky Peugeot a Citroën mají být pro tuto změnu velmi důležité. Obě značky mají dlouhou a silnou historii, každá ale přitom úplně jinou. Peugeot v posledních letech stavěl hlavně na ostřejším, technicky působícím designu, výrazných světelných prvcích a moderně pojaté kabině. Citroën má zase tradici aut, která se nebála neobvyklých řešení, komfortu a často i záměrně odlišného vzhledu.
Nová strategie má tento rozdíl znovu zvýraznit. Peugeot nemá být jen „trochu sportovnější“ verzí koncernového základu a Citroën nemá být pouze měkčí nebo levnější alternativou. Obě značky mají dostat jasnější identitu, aby zákazník na první pohled cítil, proč by si měl vybrat právě jednu z nich.
Vidal mluví o potřebě přinášet nápady, které dokážou zaujmout, nebo dokonce v dobrém slova smyslu šokovat. Nemá jít o výstřelky za každou cenu, ale o odvahu hledat výraznější řešení v době, kdy velká část automobilového trhu začíná působit dost podobně. Právě zde může být pro evropské značky výhodou jejich minulost. Pokud ji dokážou použít moderně, nemusí se utápět v nostalgii.
Nový Citroën C4 má šokovat: „Když ho budou lidé nenávidět, nevadí,“ vzkazuje šéf značky
Stellantis hledá rovnováhu mezi úsporami a charakterem
Pod bývalým šéfem Carlosem Tavaresem byl Stellantis známý tvrdým důrazem na náklady a efektivitu. Z obchodního hlediska to dávalo smysl, ale v designu a vnímání značek to mělo bohužel právě i vedlejší účinky. Čím více se jednotlivé modely opírají o stejnou techniku a podobné postupy, tím větší je riziko, že se jejich osobitost slije.
Nový přístup proto nemá stát na tom, že každá značka dostane úplně vlastní techniku. To by bylo drahé a v masových segmentech jen těžko obhajitelné. Stellantis spíš hledá způsob, jak ze společných základů dostat výraznější a odlišnější výsledky. Úspory mají zůstat, ale nemají být vidět tam, kde zákazník vnímá auto nejcitlivěji, tedy v designu, prostoru, proporcích, ovládání a v celkovém pocitu z auta.
To se týká i aerodynamiky, hmotnosti nebo uspořádání interiéru. Pokud se podaří technický základ upravit tak, aby auto mělo více místa uvnitř, nižší siluetu, lepší dojezd nebo příjemnější kokpit, nejde jen o designérské gesto. Taková změna se přímo promítne do toho, jak bude vůz působit při každodenním používání.
Nejtěžší práce čeká prémiové značky
U běžných značek, jako jsou Peugeot, Citroën, Fiat, Jeep nebo Opel, může modulární přístup fungovat poměrně dobře. Složitější je to u značek, které mají plnit jinou roli. Maserati, Alfa Romeo a částečně také DS Automobiles potřebují výraznější technickou i designovou svébytnost. U nich už nestačí pouze „lépe obléct“ společný základ.
Gilles Vidal připouští, že právě zde ještě nejsou všechny odpovědi úplně jasné. Prémiovější značky mohou potřebovat flexibilnější, ale také méně výnosné platformy. To je pro velký koncern citlivé rozhodnutí, protože podobná technika stojí hodně peněz a její návratnost není vždy úplně jistá.
První jasnější ukázka nového směru má přijít už letos v říjnu na pařížském autosalonu. Stellantis tam chce mít výraznou prezentaci a právě tam se má ukázat, jak daleko se nový přístup k designu dostal. Pokud změna nezůstane jen u slov, mohly by budoucí Peugeoty, Citroëny a další evropské modely koncernu působit mnohem odvážněji než dnes.
Pro Stellantis to není jen otázka vzhledu. V době, kdy zákazníci srovnávají evropské značky s rychle nastupující čínskou konkurencí, může být jasná identita jednou z mála výhod, kterou nelze snadno okopírovat. Technické parametry se dají dorovnat poměrně rychle. Charakter značky vzniká roky.
Zdroj: autoexpress.co.uk, pocketmags.com, motorvision.com.ua