Volkswagen před několika lety proměnil svůj závod v německém Cvikově v jednu z výkladních skříní elektromobility. Spalovací motory odtud definitivně zmizely v roce 2020 a továrna začala vyrábět výhradně elektrická auta. Tehdy to vypadalo jako logický krok směrem k budoucnosti, dnes však automobilka připouští, že takto zásadní rozhodnutí nebylo nejšťastnější. Závod, který zaměstnává přibližně 8 000 lidí, navíc nemá zajištěnou výrobu na další desetiletí. Volkswagen proto hledá nové možnosti, jak jej využít.
Výrobní ředitel značky Volkswagen Christian Vollmer začátkem října přiznal, že kdyby automobilka měla tehdejší rozhodnutí přijímat znovu a disponovala dnešními zkušenostmi, továrny ve Cvikově a Emdenu by na výhradně elektrickou výrobu nepřestavěla. Koncern totiž původně očekával výrazně rychlejší rozmach elektromobilů. Vývoj trhu i politické podmínky se však ukázaly být jiné, než se předpokládalo.
Volkswagen nyní upřednostňuje flexibilnější výrobu, při které mohou ze stejného závodu vyjíždět elektromobily i auta se spalovacími motory. Takové uspořádání umožňuje reagovat na aktuální poptávku, aniž by automobilka musela zásadně měnit využití celé továrny. Jako příklad uvádí španělskou Pamplonu, kde lze poměr výroby jednotlivých typů pohonu přizpůsobovat situaci na trhu. V Martorellu zase vedle linek na spalovací a plug-in hybridní automobily vznikla samostatná linka pro elektrické modely.
Ve Cvikově už ale tato flexibilita chybí. Závod, kde vznikají Volkswageny ID.3, ID.4 a ID.5, CUPRA Born a Audi Q4 e-tron, je plně přizpůsoben elektromobilům. Současně patří mezi německé továrny, jejichž dlouhodobé fungování Volkswagen přehodnocuje.
Volkswagen začne auta nejen vyrábět, ale také rozebírat
Jednou z cest, jak závodu zajistit další využití, má být nový obor, který s klasickou výrobou automobilů souvisí jen částečně. Volkswagen 28. října 2026 oficiálně otevřel ve Cvikově průmyslovou linku na demontáž automobilů. Závod se tím stává koncernovým centrem pro takzvané oběhové hospodářství, tedy opětovné využívání automobilových dílů a získávání surovin ze starších vozidel.
První část linky tvoří osm pracovních stanovišť. V počáteční fázi se zaměří na předsériová vozidla, později se k nim přidají také auta na konci jejich životnosti. Volkswagen přitom využil zkušenosti z automobilové výroby a část již existujícího zařízení. Přestavba včetně potřebných povolení trvala devět měsíců, takže byla dokončena o tři měsíce dříve, než se původně počítalo.
V roce 2027 má demontáž probíhat ve dvousměnném provozu. Automobilka pro tuto činnost již přeškolila 100 zaměstnanců, kteří mají ročně rozebrat 4 100 automobilů. Kapacita má postupně růst a do roku 2030 dosáhnout až 15 000 vozidel ročně. V dlouhodobém výhledu Volkswagen počítá s tím, že by v celém novém oboru mohlo pracovat až 1 000 lidí.
Rozebírat se nebudou pouze Volkswageny. Linka má zpracovávat také automobily dalších koncernových značek, například Škoda, SEAT, Audi nebo užitkových Volkswagenů. Použitelné součásti se zkontrolují a následně nabídnou jako originální použité náhradní díly. Půjde například o dveře, nárazníky, světlomety, motory či části převodovek.
Tyto díly budou dostupné prostřednictvím prodejní a servisní sítě koncernu, ale také nezávislých servisů a obchodníků s náhradními díly. Volkswagen přitom s prodejem použitých originálních součástí pocházejících ze Cvikova začal už v červenci 2026. Pro majitele starších aut to může znamenat další možnost opravy bez nutnosti kupovat nové a dražší komponenty.
Druhou částí projektu je získávání samotných materiálů. Automobilka chce z rozebraných vozidel oddělovat například plasty a další suroviny, které bude možné využít při výrobě nových automobilů. Podle Volkswagenu by množství zpětně získaného plastu z jednoho starého auta mohlo v budoucnu postačovat k pokrytí potřeby recyklovaného materiálu pro tři nová vozidla.
Projekt ovšem vyžaduje značné investice. Samotné dosavadní úpravy závodu stály osm milionů eur, tedy přibližně 195 milionů korun. Volkswagen plánuje v následujících letech do centra oběhového hospodářství investovat celkem až 90 milionů eur, což odpovídá zhruba 2,19 miliardy korun. Saská vláda se na projektu podílí podporou až 10,7 milionu eur, tedy přibližně 261 milionů korun.
Nový provoz ale budoucnost továrny nezaručuje
Přestože Volkswagen otevření demontážní linky představuje jako důležitý krok, jeho význam pro zachování celého závodu má své hranice. Ve Cvikově dnes pracuje přibližně 8 000 zaměstnanců, zatímco nový provoz má zpočátku využívat pouze stovku přeškolených pracovníků. Ani případné rozšíření na 1 000 míst by nedokázalo nahradit současný rozsah automobilové výroby.
Největší nejistota souvisí s rokem 2031. Tehdy má skončit výroba nynějších modelů, přičemž automobilka zatím pro závod nezajistila odpovídající nástupnický výrobní program. Podobné problémy řeší také továrny v Emdenu, Hannoveru a Neckarsulmu, kde není zajištěno další konkurenceschopné využití v období let 2031 až 2034.
Volkswagen v rámci svého restrukturalizačního programu přiznává, že jeho evropská výrobní kapacita převyšuje poptávku přibližně o 500 000 automobilů ročně. Do konce června 2027 proto chce připravit novou koncepci evropské výrobní sítě. Ve hře je i jiné využití ohrožených závodů. Samotné otevření recyklačního centra tudíž neznamená, že je pokračování výroby automobilů ve Cvikově zajištěno.
Do diskuse o budoucnosti továrny se vložil také saský ministerský předseda Michael Kretschmer. Představil návrh, podle kterého by závod mohla převzít nově vytvořená společnost Auto Union Sachsen GmbH. Ta by měla fungovat s jinými pracovněprávními a nákladovými podmínkami, než jaké dnes platí v rámci Volkswagenu.
Kretschmer upozorňuje, že továrna musí být schopna vyrábět za srovnatelné náklady jako závody v Bratislavě nebo polské Vratislavi. Jeho návrh počítá s ústupky zaměstnanců a omezením dosavadních kolektivně vyjednaných podmínek. Odborový svaz IG Metall sice vítá snahu hledat řešení, odmítá však politické zásahy do autonomie kolektivního vyjednávání. Saská vláda navíc podle Kretschmera nemá být vlastníkem nové společnosti. Zatím jde pouze o návrh k diskusi, nikoliv o schválenou změnu vlastnictví nebo provozu továrny.
Otázkou zůstává také ekonomická návratnost samotné recyklace. Odborníci upozorňují, že průmyslová demontáž automobilů je zatím především projektem, u kterého se musí potvrdit, zda může fungovat ve větším měřítku a skutečně vydělávat. Hodně bude záležet na nákladech na rozebírání vozidel a hodnotě získaných dílů a surovin.
Cvikov tak stojí před další zásadní proměnou. Po přechodu od spalovacích motorů k elektromobilům se nyní pokouší vybudovat nový obor, který by mohl vedle výroby aut dlouhodobě fungovat. Zatím však není jasné, zda bude tato kombinace stačit k zachování továrny v současné podobě. Volkswagen už novou činnost rozjel, odpověď na otázku, co bude s tisíci zaměstnanců po roce 2031, ale stále nemá.
Zdroj: volkswagen-newsroom.com, live.euronext.com, electrive.net
Štítky: elektromobil, recyklace, recyklace aut, továrna, Volkswagen