Auto se málokdy pokazí kvůli jedné jediné jízdě. Mnohem častěji mu škodí drobnosti, které se opakují měsíce a roky. Řidič si na ně zvykne, bere je jako samozřejmost a dlouho se nic neděje. Jenže právě v tom je problém. Spojka, převodovka, brzdy, pneumatiky i motor dostávají zbytečně zabrat a účet se objeví až ve chvíli, kdy už pomůže jen servis.
Řada těchto návyků nevypadá dramaticky. Položená ruka na řadicí páce, noha opřená o spojkový pedál, prudké přidání plynu hned po studeném startu, jízda na téměř prázdnou nádrž nebo ignorování tlaku v pneumatikách. Každá z těchto věcí může sama o sobě působit nevinně, ale dohromady zkracují životnost důležitých dílů a z běžného provozu dělají pro auto zbytečně tvrdou zátěž.
Spojka není opěrka pro levou nohu
Jedním z nejčastějších zlozvyků je odkládání levé nohy na spojkový pedál. Řidič má pocit, že se nic neděje, protože pedál nesešlapuje naplno. Jenže i lehký tlak může znamenat, že spojka není zcela v klidu. Zbytečně se namáhá spojkové ústrojí a trpí i vypínací ložisko.
Podobně špatné je stát na křižovatce nebo v koloně se zařazenou rychlostí a sešlápnutou spojkou. Při krátkém zastavení se to dá pochopit, ale pokud auto stojí delší dobu, je lepší vyřadit na neutrál a spojku pustit. Rozdíl v pohodlí je minimální, rozdíl v namáhání dílů může být po letech výrazný.
Spojce neprospívá ani držení auta v kopci přes prokluzující spojku. K tomu je určená brzda, případně ruční brzda nebo asistent rozjezdu do kopce. Dlouhé prokluzování spojky ji zbytečně zahřívá a urychluje její opotřebení.
Ruka na řadicí páce převodovce nepomáhá
Další rozšířený návyk se týká pravé ruky. Mnoho řidičů ji při jízdě nechává položenou na řadicí páce, protože je to pohodlné a přirozené. Řadicí páka ale nemá sloužit jako opěrka. I nenápadný tlak ruky se může přenášet do mechanismu řazení a postupně zvyšovat opotřebení jeho částí.
Správné místo pro ruce je volant. Nejen kvůli technice, ale i kvůli bezpečnosti. Obě ruce na volantu dávají řidiči lepší kontrolu nad autem, zvlášť při náhlé změně směru, smyku nebo krizovém brzdění. Řadicí páka má být v ruce jen ve chvíli, kdy řidič opravdu řadí.
Správný „čas“ je při držení volantu klíčový. Pomůže hlavně při krizové situaci
U automatických převodovek platí jiné, ale stejně důležité pravidlo. Přepínat mezi jízdou vpřed a couváním ještě před úplným zastavením je pro převodovku velmi nevhodné. Auto má nejdřív zastavit brzdami a až potom má řidič změnit směr jízdy voličem převodovky. Převodovka není určená k tomu, aby zastavovala vůz namísto brzd.
Studený motor potřebuje klid, ne dlouhé trápení na volnoběh
Moderní auto většinou nepotřebuje dlouhé zahřívání na místě. To ale neznamená, že je vhodné nastartovat a hned motor vytáčet. Po studeném startu je olej hustší, motor i převodovka se teprve dostávají do provozní teploty a mechanické části nejsou v ideálních podmínkách.
Rozumné je po startu chvíli počkat jen nezbytně dlouho, aby se motor ustálil, a potom vyjet klidně. První kilometry by měly být bez prudké akcelerace, vysokých otáček a zbytečně velké zátěže. Motor se při lehké jízdě zahřeje rychleji a rovnoměrněji než dlouhým stáním na místě.
Zvlášť citlivé jsou přeplňované motory. Turbodmychadlo pracuje ve vysokých otáčkách a při velkých teplotách, proto mu neprospívá hrubé zacházení za studena. Stejně tak není ideální po ostré jízdě okamžitě vypnout motor. Po vysoké zátěži je lepší poslední úsek dojet volnějším tempem, aby se teploty postupně uklidnily.
Brzdy nemají pracovat zbytečně dlouho
Brzdový systém je spotřební část auta, ale styl jízdy rozhoduje o tom, jak rychle se opotřebuje. Neustálé prudké brzdění, pozdní reakce nebo dlouhé držení brzdy v klesání znamenají více tepla, více tření a rychlejší úbytek destiček i kotoučů.
Při jízdě z kopce je vhodné využít i brzdný účinek motoru. Neznamená to jezdit trhaně nebo nekomfortně, ale zařadit přiměřený převod a nenechat auto stále zrychlovat jen proto, aby ho řidič následně opakovaně brzdil. Dlouhé přehřívání brzd může vést nejen k rychlejšímu opotřebení, ale také ke zhoršení brzdného účinku.
Brzdám neprospívá ani agresivní jízda v běžném provozu. Prudké rozjezdy následované ostrým brzděním nepřinesou zásadní časovou úsporu, ale auto stojí více paliva, pneumatik i brzdového materiálu.
Pneumatiky trpí víc, než si řidiči připouštějí
Podhuštěné pneumatiky nejsou jen otázkou vyšší spotřeby paliva. Zhoršují chování auta, prodlužují brzdnou dráhu, rychleji se zahřívají a nerovnoměrně opotřebovávají. Správný tlak přitom patří k nejjednodušším kontrolám, které může řidič udělat.
Jaká je v ČR minimální povolená hloubka dezénu pneumatik? A je dobré pneumatiky sjíždět až na hranu?
Pneumatikám škodí také přejíždění obrubníků, tvrdé nájezdy do výmolů a příliš rychlý průjezd přes retardéry. Někdy se po takové ráně nic viditelného nestane, ale může dojít k poškození bočnice, disku, geometrie nebo částí zavěšení. Auto pak nemusí jet rovně, pneumatiky se mohou sjíždět nerovnoměrně a podvozek začne dostávat další zbytečné rány.
Velkou chybou je i přetěžování auta. Plný kufr, střešní box, nosiče a další výbava zvyšují hmotnost, kterou musí zvládat brzdy, pneumatiky, spojka i odpružení. Pokud je auto naložené na dovolenou, je potřeba tomu přizpůsobit tlak v pneumatikách i styl jízdy.
Jízda na rezervu a krátké trasy se mohou prodražit
Někteří řidiči běžně čekají s tankováním až do chvíle, kdy už palubní počítač ukazuje jen minimum dojezdu. Občasná jízda s nízkou hladinou paliva sama o sobě nemusí znamenat katastrofu, ale jako trvalý návyk není ideální. Palivové čerpadlo i palivový systém pracují v horších podmínkách a zvyšuje se riziko nasávání nečistot ze dna nádrže.
Specifickou kapitolou jsou naftová auta s filtrem pevných částic. Pokud jezdí převážně krátké trasy nízkou rychlostí, filtr nemá dostatek příležitostí k účinné regeneraci. Saze se v něm hromadí, může se rozsvítit varování a zanedbaný stav může skončit drahým servisním zásahem. Naftové auto používané jen na krátké popojíždění po městě proto nemusí být nejšťastnější volbou.
Krátké trasy obecně znamenají pro auto tvrdší režim, než se zdá. Motor se často nestačí ohřát, olej pracuje dlouho mimo ideální teplotu, výfukový systém zůstává vlhký a akumulátor nemusí stíhat dobíjet energii spotřebovanou při startu. Auto, které jezdí málo a jen po městě, nemusí být automaticky v lehčím režimu než vůz, který pravidelně absolvuje delší plynulé cesty.
Kontrolky nejsou dekorace na palubní desce
Samostatným zlozvykem je ignorování varovných kontrolek a odkládání běžné údržby. Kontrolka motoru, nízká hladina oleje, přehřívání, závada brzd nebo tlak v pneumatikách nejsou drobnosti, které by se měly řešit „někdy později“. Některé závady se mohou z malé opravy změnit ve výrazně dražší problém během krátké doby.
Stejně důležité je hlídat provozní kapaliny, stav pneumatik, brzdy, stěrače a světla. Tyto věci nejsou zajímavé, dokud fungují. Jakmile se ale zanedbají, mohou rozhodnout o tom, jestli auto bezpečně zastaví, jestli řidič dobře uvidí za deště nebo jestli se z běžné cesty nestane neplánovaná návštěva servisu.
Mnoho drahých oprav nezačíná velkou poruchou. Začíná drobným návykem, který řidič opakuje každý den a nepřikládá mu význam. Přitom právě změna těchto rutinních detailů patří k nejlevnějším způsobům, jak prodloužit životnost auta. Stačí méně spoléhat na to, že technika všechno vydrží, a víc přemýšlet nad tím, co se s autem při každodenní jízdě skutečně děje.
Zdroj: hnonline.sk, rac.co.uk, theaa.com