Sportovní oddělení Hyundai N má už dnes ve světě dobré jméno. Kromě nejostřejších aut se podepisuje i na těch obyčejných, protože pro ně nabízí sportovnější výbavu N line. Výjimkou není ani SUV Tucson, které jsme vyzkoušeli v testu.
Do redakce dorazil parádní červený kousek, který poháněl benzinový mild-hybridní motor 1,6 T-GDi se 132 kW/180 koňmi a se 48V palubní sítí. Motor byl spojen s automatickou převodovkou a s pohonem všech kol HTRAC.
N line nejsou jen znáčky
Výbava N line přichází s pozměněným designem karoserie. Oproti běžným modelům Tucson mají verze N line trochu jiné nárazníky – ten přední s výraznějšími otvory vpředu, ten zadní s naznačeným difuzorem z něhož vykukuje dvojitá koncovka výfuku. Karoserie je prakticky celá lakovaná do barvy (včetně plastových krytů blatníků) a upozaďuje ten „užitkový“ designový dojem v názvu SUV (sportovně užitkový vůz). Z boku si lze všimnout toho, že podběhy vyplňují větší 19″ litá kola a že nad sklem v pátých dveřích je větší spoiler. Pod ním se ukrývá zadní stěrač tak, aby byla linie zadní partie hladká.
Pro Tucson N line připravil korejská automobilka sedm barev laků karoserie, přičemž pět z nich lze kombinovat s černě lakovanou střechou. V nabídce je i jedna barva, která je vyhrazena pouze pro verzi N line. Jmenuje se Shadow Gray a trochu připomíná tu typickou šedou barvu, kterou mají i některé škodovky.
Znáčky s typickým písmenkem „N“ samozřejmě nechybí. Zajímavé umístění je vpředu, kde je mezi „skrytými světly“ denního svícení. Nka jsou i ve středech kol, ale tam, kde bychom nějaké čekali, není. Na zádi auta jsou znaky automobilky, označení modelu i štítek pohonu všech kol, ale eNko byste tu hledali marně.
Pár změn je i uvnitř. Tou nejzásadnější jsou sportovně tvarovaná přední sedadla, která jsou – stejně jako zbytek interiéru – prošívána červenou nití. Řidičovy nohy šlapou na hliníkové nástavce pedálů a dotýkají se čtyřramenného koženého volantu s logem N v jeho spodní nezkosené (!) části. Pro navození správné atmosféry přidal Hyundai černý strop.
Co se týká techniky, ta je v zásadě beze změn. Jde spíše o jemná doladění auta vzhledem ke „sportovnější“ jízdě, takže třeba elektronicky řízené tlumiče (za příplatek) jsou jinak nastavené a podle automobilky odpružení „reaguje rychleji a výrazněji na pohyby karosérie a na pohyby volantu“. Jisté je, že podvozek není nijak tvrdý a s nerovnostmi se vypořádává opravdu dobře. Rozdíly mezi jednotlivými jízdními režimy je však minimální, mnohdy téměř neznatelný.
Je to mild-hybrid. Není tu startér ani alternátor
Nabídka motorizací zahrnuje prakticky všechny nabízené pohonné jednotky včetně plug-in hybridu, výjimkou je pouze nejslabší diesel. Motory se dají kombinovat s manuální nebo automatickou převodovkou i s pohonem předních nebo všech kol.
Červený kousek z fotografií byl vybaven nejvýkonnějším benzinovým motorem – pokud nebudeme brát v potaz hybridní a plug-in hybridní verze – z nabídky. Jde o 1,6litrový čtyřválec s přeplňováním turbodmychadlem. Protože jde o mild-hybrid, pomáhá mu velmi decentní elektrifikace v podobě 48V startér-generátoru.
Čistě na elektřinu mild-hybridní Tucson nikdy nepojede, vždy potřebuje k jízdě spalovací motor. Při jízdě se ale stane, že pokud sundáte nohu z plynu, tak se spalovací motor vypne a auto bude plachtit. V tu chvíli se právě o elektrické přístroje na palubě stará onen startér-generátor. Jakmile se ale dotknete pedálu plynu anebo brzdy, spalovací motor ihned opět naskočí. Vše probíhá prakticky neznatelně a všimnout si toho můžete pouze díky otáčkoměru – když je motor deaktivovaný a auto plachtí, ručička je na nule, jakmile motor opět nastartuje, ručička na otáčkoměru se přesune do aktuálních otáček motoru.
Funguje to podobně i se systémem Start/Stop, který se tady na rozdíl od některých modelů jiných automobilových značek dá deaktivovat. Pak ale mild-hybridní pohonná jednotka zcela postrádá svůj smysl. Tento 48V startér-generátor nahrazuje jak alternátor, tak i startér, takže ten typický zvuk a projev startéru tohle auto nemá. Startér-generátor je přes řemen přímo připojený na klikovou hřídel, takže motor roztočí sám. V autě si připadáte tak, jako by „se motor prostě sám rozběhl“. Je to tiché, je to hladké a zcela prosté otřesů.
Jak jezdí?
Už v prvním testu stejného mild-hybridního pohonu jsme mluvili o tom, že pár much má, a stejné pocity jsme měli i tentokrát. Jeho technické údaje sice nevypadají úplně špatně, vždyť motor nabídne 132 kW/180 koní a 265 Nm. Auto s ním podle technických údajů zrychlí z místa na stovku za 9 sekund a maximální rychlost je 201 km/h.
Motor je příjemně tichý, prakticky bez vibrací jen tak si přede. Při jízdě se díky mild-hybridní pomoci často vypíná (mění se to však s aktuálně zvoleným jízdním režimem). Při klidné jízdě k němu takřka nelze mít výhrady, i reakce na pohyby plynovým pedálem jsou rychlé.
Složitější už to ale je, pokud chcete jet dynamičtěji. V tu chvílí pocítíte, že autu chybí točivý moment a není schopné se z nízkých otáček adekvátně pružně rozjet. Situaci musí zachraňovat převodovka, která v tu chvíli podřazuje. Někdy o jeden, jindy o dva rychlostní stupně. Nejcitelnější je to třeba na dálnici nebo v nějakém stoupání.
Testovaný Tucson nepřesvědčil ani co se spotřeby paliva týká. V technických údajích automobilka píše, že v kombinovaném provozu by mělo auto spotřebovat kolem 7 l/100 km, ale my jsme jezdili se spotřebou asi o tři litry vyšší. Jízda přitom nebyla nijak sportovní ani dynamická a dala by se nazvat „takovou normální“, kdy splynete s okolním provozem. Opět jsou to stejné hodnoty jako v prvním testu.
Závěr a cena
Hyundai Tucson N line je autem, které na silnici rozhodně nezapadne do šedi dnešních tvarů. Jeho design je nápaditý, tím spíše právě v červené barvě a ve verzi N line. Ta totiž přidává několik designových úprav, díky nimž se ze sportovně užitkového auta stává na pohled spíše vyšší sportovní auto, přestože ona užitkovost mu stále neschází.
Sportovní ale rozhodně není jízdně. Podvozek stále nabízí dostatek komfortu, ačkoliv hluku od kol by mohlo být o něco méně, a motor dynamikou nepřesvědčí. A nepřesvědčí ani spotřebou paliva. Na druhou stranu je to auto, za jehož volantem vás při běžné jízdě nebude nic vyloženě štvát ani otravovat. Tedy až potom, co se v interiéru zorientujete…
A cena? To vůbec nejlevnější provedení Hyundai Tucson vyjde v tuto chvíli na akčních 539 990 Kč. Jde o auto ve výbavě Start s čistě benzinovým motorem 1,6 T-GDI se 110 kW, pohonem předních kol a manuální převodovkou. Tucson N line se 132kW mild-hybridem s automatem a čtyřkolkou ovšem začíná na akčních 819 990 Kč a testovaný kus ve vyšší výbavě N Line Style na akčních 879 990 Kč.
[table caption=“Technické údaje:“ width=“98%“ colwidth=“70|30″ colalign=“left|center“]
Typ vozu:,Nový
Značka:,Hyundai
Typ:,Tucson N line 1.6 T-GDI 132 kW MHEV
Motor:,řadový čtyřválec (mild-hybrid)
Objem válců:,1598 ccm
Plnění motoru:,turbodmychadlo
Palivo:,benzin
Pohon:,všech kol (HTRAC)
Výkon:,132 kW/180 koní při 5500 ot./min
Točivý moment:,265 Nm při 1500-4500 ot./min
Zrychlení 0-100 km/h:,9.0 s
Maximální rychlost:,201 km/h
Převodovka:,sedmistupňová dvouspojková (DCT)
Spotřeba paliva (l/100 km):,6.9-7.2 (kombinovaně)
Emise CO2:,156-163 g/km
Objem nádrže:,54 litrů
Délka:,4500 mm
Šířka:,1865 mm
Výška:,1650 mm
Rozvor:,2680 mm
Provozní hmotnost:,1633-1764 kg
Objem zavazadlového prostoru:,577 / 1756 litrů
Ceník:,ke stažení zde
[/table]
Bohužel téměř všechny recenze těchto vozů se řídí údajem o spotřebě palubního počítače. Ten je silně závislý na počtu ujetých km. I po ujetí stovek km neodpovídá skutečnosti,ale aspoň se přibližuje. Rozdíl pak činí cca 1l/100km. Tímto si pánové redaktoři svou práci usnadňují a podávají velmi zkreslenou informaci.
V reálu jezdím za cca 7l/100km.
Mám Tucson 2020 1,6T-GDI H-TRAC, dovybaven vicekanalovym eboxem, K&N filtrem a vlastním vyfukem. Vykon – 210k.
Opravdu nevím jakým způsobem jezdíte, že máte spotřebu deset litrů na sto kilometrů. Mám Hyundai Tucson 1.6 110kw, mild hybrid automat od června 2021, najeto 10 tisíc km. Autem jezdí ještě moje přítelkyně. Provoz jak ve městě, tak i mimo i po dálnici a průměrná spotřeba za celou dobu 6.3 l/100km. Vedu si deník, ale je pravda, že palubní počítač je nepřesný ukazuje dlouhodobou spotřebu 6.9 l/100km.
Je to o tom, že máme auto na týden, nikoliv na půl roku, takže se ta spotřeba sčítá za pár stovek kilometrů, nikoliv několik tisíc kilometrů. Záleží také na tom, kde se jezdí. Jiná bude spotřeba na dálnicích a ve městě a jiná bude i na okreskách.