Některé automobilové vynálezy mají mnohem divočejší minulost, než by se podle jejich dnešní „samozřejmosti“ dalo čekat. U zpětného zrcátka si většina lidí automaticky představí bezpečnostní prvek, bez kterého by už jízd v běžném provozu byla nepředstavitelná. Jenže jeho původní příběh je trochu jiný. Na začátku totiž stála závodní výhoda, snaha ušetřit hmotnost a později i docela prozaická touha za sebou včas zahlédnout policejní auto. A ještě dřív, než se zrcátko dostalo na slavný závodní vůz nebo do patentového spisu, se objevilo jako praktická rada v motoristické příručce.
Dřív než přišel patent, přišla Dorothy Levitt
Za úplně první jasně formulovanou myšlenkou, že řidič může při jízdě sledovat dění za autem pomocí zrcadla, stojí Dorothy Levitt. V roce 1909 vydala knihu The Woman and the Car: A Chatty Little Handbook for All Women Who Motor or Want to Motor (volně by se to dalo přeložit jako „Žena a automobil: Povídavá příručka pro všechny ženy, které jezdí nebo chtějí jezdit autem“) a v ní doporučovala vozit s sebou malé ruční zrcátko. Nejen kvůli úpravě vlastního vzhledu po jízdě, ale také proto, aby se jím dalo podívat dozadu. Myšlenka byla jednoduchá, praktická a na svou dobu nečekaně moderní. Právě tady se tak rodí princip, který se později stal běžnou součástí každého auta.
Dorothy Levitt přitom nebyla žádnou okrajovou postavou automobilové historie. Patřila totiž k prvním britským závodnicím, držela první světový rekord v rychlosti na vodě a za volantem byla dávno ve chvíli, kdy velká část společnosti stále považovala automobil za výsadu mužů. V roce 1905 absolvovala trasu z Londýna do Liverpoolu a zpět v 8koňovém voze De Dion, celkem 411 mil (přibližně 661 kilometrů) za dva dny a absolvovala ji bez mechanika. Její doporučení s ručním zrcátkem proto nepůsobí jako kuriozita, ale jako rada člověka, který automobil znal skutečně z praxe.
Závod, který udělal ze zrcátka legendu
Nejslavnější kapitola přišla o dva roky později. Při prvním ročníku závodu Indianapolis 500 v květnu 1911 nastoupil Ray Harroun s vozem Marmon Wasp do závodu, který sledovaly desetitisíce diváků. Ostatní týmy protestovaly, protože jeho vůz byl jednomístný a chyběl v něm tehdy obvyklý spolujezdec mechanik, jehož úkolem bylo mimo jiné hlídat dění za autem. Harroun odpověděl po svém. Nad kapotu namontoval zrcátko, které mělo tuto roli nahradit. Indianapolis Motor Speedway dodnes uvádí, že šlo patrně o vůbec první zpětné zrcátko použité na automobilu.
Harroun k tomu neměl jen technické, ale i závodnické důvody. Vypuštěním mechanika ušetřil hmotnost, jeho vůz mohl být užší a aerodynamičtější a právě to mu dalo proti soupeřům cennou výhodu. Harroun navíc později vzpomínal, že inspiraci zahlédl už v roce 1904 v Chicagu na koňském taxíku, kde si všiml zrcadla na tyči. Zpětné zrcátko tak v jeho podání nebylo zázrakem, který vznikl z ničeho, ale chytrým převzetím nápadu a jeho použitím v úplně novém prostředí.
Víte, že stěrače čelního okna vymyslela žena? Se svým vynálezem ovšem ve své době neuspěla
Na celé věci je nejlepší, že slavné zrcátko při samotném závodě téměř nefungovalo. Indianapolis Motor Speedway tehdy ještě proslavila cihelná dráha, odtud i pozdější přezdívka Brickyard, a vůz se na nerovném povrchu tak třásl, že obraz v zrcátku byl natolik rozmazaný, že v něm stejně prakticky nebylo nic vidět. Harroun později přiznal, že v něm „neviděl zatraceně nic“. Přesto vyhrál.
Jeho triumf proto nebyl důkazem dokonalosti zrcátka, ale spíš důkazem, že i polofunkční nápad může změnit historii, když přijde ve správný okamžik.
Od patentu k „Cop Spotteru“
Když se dnes mluví o prvním patentu na automobilové zrcátko, často se automaticky vytahuje až Elmer Berger. Jenže mezi Dorothy Levitt a Bergerem stojí ještě Chester A. Weed z Brooklynu. Ten podal už 26. června 1914 přihlášku na „Mirror Attachment for Automobiles“ a patent byl zveřejněn 20. října téhož roku. Patent popisuje sestavu dvou zrcadel, jednoho běžného a jednoho zmenšujícího, s možností nastavení jejich polohy. Jinými slovy, už tehdy se neřešilo jen to, že řidič něco uvidí za sebe, ale i to, jak obraz rozumně přizpůsobit.
Berger se do historie zapsal jinak. Ne tím, že by s myšlenkou přišel jako první, ale tím, že ji dokázal nabídnout trhu. V roce 1921 se objevil jeho „Cop Spotter“, tedy zrcátko prodávané jako pomůcka, která měla řidiči pomoci včas spatřit policejní vůz za sebou.
Ve 30. letech už začali výrobci zrcátka nabízet přímo u sériových aut, někdy jako součást výbavy a jindy za příplatek. Skutečně běžným standardem se však stala až mnohem později, zhruba od poloviny do druhé poloviny 60. let, kdy se začaly výrazněji prosazovat moderní bezpečnostní požadavky a automobilový provoz se proměnil v mnohem hustší a rychlejší prostředí.
Historie zpětného zrcátka tak není příběhem jednoho génia a jednoho rozhodujícího dne. Je to řetězec nápadů, pokusů, závodní improvizace, patentů i chytrého obchodního tahu. A právě proto je mnohem zajímavější než zjednodušená verze, kterou obvykle slýcháme.
Zdroj: jalopnik.com, countrylife.co.uk, beaulieu.co.uk
🚗 Nové autopojištění za 2 minuty
Vyplňte pár údajů a hned uvidíte nejvýhodnější nabídky na trhu.
⚡ Spočítat pojištěníBez registrace • Okamžitý výsledek