Na našem kontinentu nebylo vytvořeno o moc známějších vozidel než francouzský Citroën DS. Jednalo se o luxusní vůz, který v mnoha ohledech předběhl svou dobu.
V současnosti je to již déle než šedesát let, co byl tento vůz uveden na trh, a stále patří suverénně mezi nejlepší vozy starého kontinentu, které kdy spatřily světlo světa. Sice se nejedná ani o ten nejlepší či nejluxusnější model Citroënu, nicméně i tak se zapsal do paměti valné části milovníků kvalitních automobilů.
Začátky
Dnes je značka Citroën velice populární a uznávaná. Nebylo tomu tak však vždy. Ve třicátých letech to vypadalo, že nejspíše navždy zanikne. Vzhledem k obrovským dluhům dokonce v roce 1934 šla automobilka do bankrotu.
Veterány Citroën DS na sraze a výstavě k oslavě 120 let automobilky Citroën v Praze v Letňanech v roce 2019. Kompletní galerie je ke zhlédnutí zde.
Foto: Pavel Srp
Firma v té době změnila majitele. Od té doby ji vlastnila rodina Michelinů, jež měla nejen ve Francii obrovský vliv i majetky. Byla to zásadní změna, ovšem obdobně důležitý moment společnosti přišel i o rok později, kdy se do vedení Citroënu postavil inženýr Pierre Boulanger.
Ten příliš nelenil a téměř okamžitě dal zelenou dvěma projektům, a sice TPV a VGD. Zkratka TPV znamenala velmi malé auto, zatímco význam druhé zkratky se dá přeložit jako velkoprostorové auto. Jednalo se tedy o dvě zcela odlišné koncepce.
Původně bylo představení velkokapacitního vozu naplánováno na rok 1940, ale s blížící se válkou byl projekt na neurčito odložen. TVP, tedy malá auta, dostala ve firmě přednost. Předpokládalo se totiž, že malé ekonomické modely se po válce budou prodávat daleko lépe než luxusnější modely.
Padesátá léta
V padesátých letech, kdy se Francie už jakž takž vzpamatovala z válečných hrůz, dostal projekt VGD opět zelenou. Na tu dobu se mělo jednat o technologicky skutečně pokročilý vůz. Měl totiž disponovat plochým šestiválcem a nemělo mu chybět ani hydropneumatické odpružení. V té době se standardně používaly kovové pružiny.
Nakonec se ukázalo, že tyto plány byly přeci jen až příliš smělé a místo plochého šestiválce se použil už zastarávající motor se čtyřmi válci. Ten se tehdy používal kupříkladu u modelu 11CV. Hydropneumatické odpružení však v plánech zůstalo. Dokonce se začalo testovat na modelu 15-6 H.
Velký úspěch francouzské bohyně
Když už se projekt blížil ke svému slavnostnímu uvedení, dostal konečně i vlastní název – Citroën DS. Francouzi DS vyslovují jako déesse, tedy bohyně. Automobilka se rozhodla uvést vůz na scénu na pařížském autosalónu roku 1955. Není bez zajímavosti, že k tomuto účelu použila ručně vyráběné modely, které navíc vznikaly v nejpřísnějším možném utajení. Nic ohledně nového vozu nesmělo uniknout na veřejnost.
Možná až příliš veliké tajnůstkaření se však bohatě vyplatilo. Návštěvníci autosalónu byli doslova nadšeni a také šokováni futuristickým vzhledem nového výrobku od společnosti Citroën. Podle mnoha tehdejších novinářů předběhl model DS dobu o několik desetiletí.
Nový vůz zaujal nejen po stránce designu, ale i co se použitých technologií týče. Ve všech ohledech se jednalo o vůz, který předběhl konkurenci o několik desítek mil. Renault nebo Peugeot, největší rivalové Citroënu, neměli na výstavě ani trochu konkurenceschopné alternativy. Celou výstavu roku 1955 si pro sebe ukradla nová bohyně.
Důkazem budiž obrovské množství objednávek. Jen během první hodiny jich přišlo na osm set, a ještě před ukončením výstavy již Citroën evidoval necelých osmdesát tisíc objednávek na nový vůz. Nebylo pochyb o tom, že se jednalo o obrovský úspěch. Ani samotné vedení automobilky s ničím podobným nepočítalo.
Vůz totiž stál 940 000 franků, což rozhodně nebylo málo. I tak trhal v prodejích rekordy. Většina zákazníků si navíc musela na auto počkat často i déle než půl roku, jelikož továrny nestačily vyrábět.
Nové modely
Nové Citroëny DS byly skutečně technicky výjimečné, díky čemuž však nebyly nejlevnější. Mnoho potenciálních zákazníků si prostě nemohlo dovolit dát necelý milion franků za auto. Proto se ve firmě rozhodli od roku 1956 vyrábět mimo luxusního modelu DS 19 i ekonomičtější verzi ID 19.
Citroën DS/ID 19 na české premiéře sedanu DS 9. Článek najdete zde.
Foto: Pavel Srp
Na rozdíl od základní verze měla tato jiný, o něco horší motor. Ovšem i tak dosahoval výkonu 66 koní proti 75 koní verzi DS, což bylo docela slušné. Hydropneumatické odpružení však naštěstí zůstalo. Kvůli snižování nákladů ovšem musel jít pryč posilovač řízení a ani vnitřní vybavení nebylo tak luxusní jako u předchozího modelu.
Nabídka se ještě v roce 1958 rozšířila o kombi verzi. Ta byla určena hlavně pro řemeslníky, co potřebovali vůz s velkým zavazadlovým prostorem. Běžně se však tento model prezentoval i jako rodinné auto. Dokázalo se do něj vtěsnat až osm pasažérů včetně řidiče. Mělo totiž tři řady sedadel.
V roce 1960 přišel na trh ještě kabriolet DS, elegantní dvoudvéřová verze tehdy již klasického Citroënu DS. Jednalo se však o auta určená na zvláštní objednávku. Jejich výroba nebyla vůbec jednoduchá. Předělávání na kabriolet bylo složité a rovněž i nákladné. I přesto byl zájem zákazníků poměrně výrazný.
Konec výroby
Je to možná s podivem, ale Citroën DS se vyráběl dlouhých dvacet let. Jeho výroba definitivně skončila v roce 1975. Za tu dlouhou dobu prošel model mnoha úpravami, a to jak technického rázu, tak i co se vzhledu týče.
Na rozdíl od mnoha jiných aut, o která nebyl často zájem již pět let od započetí výroby, si „bohyně“ od Citroënu udržovala svou popularita rovná dvě desetiletí a vlastně i dnes v ní ještě poměrně dost lidí jezdí, i když se jedná většinou jen o výstavní veterány.
Jedno je však jisté. Citroën DS se výrazným způsobem zapsal do historie automobilismu.