Lamborghini dnes známe především díky supersportům s dvanáctiválcovými motory, výrazným designem a výkonům, které ještě před několika desetiletími patřily závodním autům. Historie italské automobilky je ale mnohem pestřejší. Vedle slavných modelů Miura, Countach nebo Diablo se v ní objevily také modely, které dnes znají především skuteční nadšenci. Jedním z nich je Lamborghini Silhouette, které letos slaví 50 let od svého představení.
Lamborghini Silhouette se světu poprvé ukázalo na ženevském autosalonu v roce 1976 a pro automobilku znamenalo důležitou změnu. Bylo totiž vůbec prvním sériově vyráběným Lamborghini s otevřenou střechou. Nešlo ovšem o klasický kabriolet s plátěnou střechou, ale o dvoumístný sportovní vůz s odnímatelným pevným střešním panelem, tedy s karoserií typu targa.
Za jeho vznikem stála snaha rozšířit nabídku Lamborghini bez nutnosti vyvíjet zcela nový automobil. Výchozím modelem se stalo kupé Lamborghini Urraco P300, ze kterého model Silhouette převzal základní technickou koncepci včetně osmiválcového motoru uloženého napříč před zadní nápravou. Vývojové označení nového vozu znělo Tipo 118 a původně se používalo také jméno Urraco Silhouette.
Samotný název přitom odkazoval na tehdejší závody automobilů skupiny 5. V nich se používaly výrazně upravené závodní speciály, které si ovšem zachovávaly rozpoznatelnou siluetu svých sériových předloh.
Z Urraca vzniklo úplně jiné auto
Přestože oba vozy sdílely technický základ, Lamborghini Silhouette nebylo pouze Urraco s odstraněnou střechou. Karosárna Bertone původní kupé výrazně přepracovala a výsledkem bylo auto s agresivnějším vzhledem, širšími blatníky a pozměněnou zadní částí.
Zásadní rozdíl představovala samotná střecha. Její pevný panel ze syntetického materiálu bylo možné uvolnit z rámu čelního skla a zadního ochranného oblouku. Po sejmutí se ukládal do vyhrazeného prostoru za sedadly, kde jej držely speciální úchyty. Řidič tak mohl jezdit s otevřeným autem, aniž by musel střechu nechávat doma.
Použití karoserie targa souviselo také s bezpečnostními požadavky severoamerického trhu, se kterým Lamborghini při vývoji počítalo. Dvoumístné uspořádání navíc znamenalo, že místo zadních sedadel původního Lamborghini Urraco vznikl prostor potřebný právě pro uložení střechy.
Změny se ovšem neomezily pouze na horní část karoserie. Výrazně rozšířené podběhy umožnily použít širší pneumatiky a na přídi se objevil nový spoiler, jehož tvar se vyvíjel v aerodynamickém tunelu. Jeho úkolem bylo zlepšit stabilitu při vysokých rychlostech.
Zajímavá byla také zadní část. Lamborghini Urraco mělo charakteristické lamely nad motorovým prostorem, zatímco Lamborghini Silhouette dostalo svislé zadní okno zasazené mezi šikmé sloupky. Právě toto řešení patří k nejvýraznějším poznávacím znakům vozu.
Novému charakteru odpovídal i interiér. Auto dostalo přepracovanou palubní desku, jiné rozmístění přístrojů, nová sedadla a změněné čalounění. Konstruktéři se zabývali také prouděním vzduchu kolem otevřené kabiny, aby při jízdě bez střechy omezili nepříjemné turbulence.
Osmiválec, široké pneumatiky a maximální rychlost 260 km/h
Přestavba uzavřeného kupé na otevřený automobil si vyžádala zásahy do konstrukce. Karoserie musela být zesílena, aby i bez pevné střechy poskytovala potřebnou torzní tuhost. Úpravami prošel také podvozek, který dostal přepracované zavěšení kol, tužší nastavení pružin a tlumičů a příčné stabilizátory.
K charakteristickým prvkům Lamborghini Silhouette patřila také kola Campagnolo z hořčíkové slitiny. Měla průměr 15 palců a jejich design s kruhovými otvory připomínal číselník starého telefonu. Inspirací se stal koncept Lamborghini Bravo z roku 1974, který se do sériové výroby nikdy nedostal.
Na kolech byly obuté tehdy nové nízkoprofilové pneumatiky Pirelli P7. Vpředu měly rozměr 195/50 VR 15, zatímco vzadu se používaly podstatně širší pneumatiky 285/40 VR 15. Rozdíl v šířce předního a zadního obutí ještě více zdůrazňoval sportovní proporce auta.
O pohon se staral atmosférický třílitrový vidlicový osmiválec převzatý z výchozího Lamborghini Urraco P300. Motor měl dva vačkové hřídele v každé hlavě válců, řetězový pohon rozvodů a čtyři dvojité karburátory Weber. Byl uložen napříč za dvojicí sedadel a prostřednictvím pětistupňové manuální převodovky poháněl zadní kola.
Tohle byl pradědeček Urusu. Dvanáctiválcové monstrum do pouště jelo přes 200 km/h
Maximální rychlost dosahovala 260 km/h, takže i přes relativně kompaktní rozměry šlo o skutečně rychlý sportovní automobil. Ve spojení s otevřenou kabinou nabízelo Lamborghini Silhouette něco, co do té doby zákazníci v sériové nabídce italské značky neměli.
Přesto zůstalo velmi vzácným modelem. V letech 1976 až 1979 vzniklo jen něco přes 50 exemplářů. Na rozdíl od mnohem známějších Lamborghini tak dnes představuje kus, na který je i na setkání historických supersportů poměrně obtížné narazit.
Jeho příběh ale skončením výroby definitivně neskončil. V roce 1981 Lamborghini představilo model Jalpa, který na Silhouette technicky i koncepčně navázal. Zachoval dvoumístnou kabinu, osmiválcový motor uložený uprostřed a odnímatelnou střechu. Lamborghini Jalpa vydrželo ve výrobě až do roku 1988.
Poté se podobně koncipovaný menší otevřený sportovní vůz z nabídky Lamborghini na dlouhou dobu vytratil. Automobilka sice pokračovala v tradici otevřených modelů, například prostřednictvím dvanáctiválcových vozů Diablo Roadster a Murciélago Roadster, ale ty představovaly jinou kategorii.
Na myšlenku menšího otevřeného supersportu navázalo až Gallardo Spyder a později Huracán Spyder. Lamborghini Silhouette tak zůstává důležitou součástí historie značky, přestože nikdy nedosáhlo velkých prodejních čísel ani proslulosti ostatních Lamborghini. Právě s ním totiž automobilka před půl stoletím poprvé nabídla sériový sportovní vůz, ve kterém bylo možné spojit jízdu s osmiválcem za zády a otevřenou oblohou nad hlavou.
Zdroj: lamborghini.com, evo.co.uk, gocar.be
Štítky: 50 let, Bertone, historie, Lamborghini, Lamborghini Silhouette, Lamborghini Urraco, oslava, veteran, veterány