Na starších Mercedesech je poznáte na první pohled. Výrazně žebrovaná zadní světla měla W123, první třída S W116, pozdější W126, malé „Baby Benz“ W201 nebo třeba roadster SL generace R107. Postupně se z nich stal jeden z typických poznávacích znaků starých Mercedes-Benzů.
Jenže původně vůbec nešlo především o vzhled. Za nápadným tvarem byla docela jednoduchá bezpečnostní myšlenka. Zadní světla měla zůstat viditelná i tehdy, když se celé auto obalilo špínou ze silnice.
Špína se neměla dostat úplně všude
Problém klasického hladkého krytu zadního světla je poměrně jasný. Při jízdě po mokré, zasněžené nebo špinavé silnici se může jeho povrch postupně pokrýt souvislou vrstvou nečistot. Čím silnější vrstva vznikne, tím hůře je světlo zezadu vidět.
Mercedes-Benz proto zvolil jiný tvar. Kryt nebyl rovný, ale dostal výrazná horizontální žebra a hlubší části mezi nimi. Nečistoty se tak neměly ukládat rovnoměrně po celé ploše světla. Části schované mezi vystouplými žebry mohly zůstat podstatně čistší, takže skrz ně bylo světlo stále vidět.
Nešlo přitom jen o marketingovou historku, která vznikla až zpětně. Daimler-Benz si princip nechal také patentově chránit. Patent s prioritou z července 1971 přímo popisuje zadní svítilnu s členitým povrchem, která má omezovat zanášení nečistotami při jízdě za nepříznivého počasí. Jeho autory byli Karl Wilfert a Hans Götz.
V dokumentaci se řeší i důvod, proč se zadní část auta tak rychle špiní. Za jedoucím vozem vzniká proudění a víry, které s sebou nesou prach a další nečistoty. Ty se následně usazují právě na zadní části karoserie a světlometech. Členitý kryt měl zajistit, aby alespoň část světelné plochy zůstávala použitelná i po delší jízdě na špinavé silnici.
Začalo to na začátku 70. let
Jedním z prvních Mercedes-Benzů, na kterých se tento prvek objevil, byl Mercedes-Benz SL generace R107 představený v roce 1971. Sama automobilka dodnes u tohoto modelu připomíná velké zadní svítilny s žebrovaným povrchem, který měl být velmi odolný proti znečištění.
Podobnou filozofii následovala také první oficiálně označovaná třída S, tedy Mercedes-Benz W116 představený v roce 1972. Mercedes-Benz u ní řešil téma dobrého výhledu a viditelnosti poměrně komplexně. Upravené A-sloupky měly odvádět vodu od bočních oken, voda ze střechy byla vedena mimo zadní sklo a právě žebrované kryty zadních světel měly omezovat jejich zanášení.
V roce 1973 dostaly podobná světla při modernizaci také modely W114 a W115. Později se řešení rozšířilo napříč nabídkou a objevilo se například na modelech W123, W126, W201 i W124. Z čistě funkčního detailu se tak postupně stal jeden z prvků, podle kterých bylo možné Mercedes-Benz zezadu prakticky okamžitě poznat.
A právě Mercedes-Benz W123 je z českého pohledu možná nejznámějším příkladem. Jeho výrazná světla se za roky stala součástí charakteristického vzhledu auta stejně jako velká maska chladiče nebo hvězda na kapotě.
Funkce se nakonec změnila v designový podpis
Zajímavé je, že Mercedes-Benz z praktického řešení vytvořil designový motiv, aniž by jej původně navrhoval jen kvůli vzhledu. Jednotlivé modely přitom mohly mít výrazně odlišné proporce, ale zezadu je spojoval právě podobný styl zadních světel.
S postupujícím vývojem automobilů však hluboké žebrování začalo ztrácet význam. Konstrukce světlometů se změnila, nastoupila přesněji navrhovaná optika a později LED technika, která designérům dovolila pracovat se světlem úplně jinak. Také tvary samotných automobilů byly stále aerodynamičtější a hladší.
Výrazné plastové „harmoniky“ proto z Mercedes-Benzů postupně zmizely. Na starších autech ale dodnes připomínají dobu, kdy zdánlivě obyčejný stylistický detail vznikl hlavně proto, aby auto fungovalo lépe za špatného počasí.
Zdroj: motor1.com, partssearch.mercedes-benz-classic.com, patents.google.com
Štítky: historie, historie světlometů, Mercedes-Benz, Mercedes-Benz R107, Mercedes-Benz W116, Mercedes-Benz W123, mercedes-benz w126, světlomety, zadní světlomety