Koupě ojetého auta od soukromníka umí vypadat jako dobrý obchod. Inzerát slibuje zachovalý vůz, prodávající působí důvěryhodně, cena je příjemnější než u velkého prodejce a celé jednání se dá vyřídit rychle. Jenže právě rychlost a zdánlivá jednoduchost bývají u ojetin největším rizikem. Jakmile se po převzetí auta objeví závada, začne být důležité nejen to, co je napsané v kupní smlouvě, ale také komu kupující vůz zaplatil a jak snadno dokáže svá práva prosadit.
Základní doporučení se opakují roky: prověřit historii auta, zkontrolovat technický stav, ověřit doklady a podepsat srozumitelnou kupní smlouvu. Přesto se mnoho obchodů stále uzavírá podle dojmu, několika fotografií a krátké zkušební jízdy. AURES Holdings upozorňuje hlavně na tři oblasti, které po špatné zkušenosti od nákupu přes soukromou inzerci odradily řadu zákazníků: slabší právní postavení kupujícího, nadhodnocené ceny a podvody v online inzerci.
U soukromníka se problém řeší hůř než u obchodníka
Prodej auta mezi dvěma soukromými osobami má jiný režim než nákup od podnikatele. Kupující není v postavení spotřebitele vůči obchodníkovi, takže se nemůže opřít o stejnou míru ochrany. To ale neznamená, že soukromý prodávající za nic neodpovídá. I při prodeji použité věci může nést odpovědnost za vady, jenže u ojetého auta je nutné odlišit skutečnou vadu od běžného opotřebení odpovídajícího stáří a používání vozu.
„Velmi stručně řečeno, prodávající sice odpovídá za vady prodávaného auta, a to i v případě těch skrytých, ovšem v případě nespokojenosti je pro kupujícího velmi obtížné dokazovat, že vada nevznikla běžným použitím či opotřebením,“ vysvětluje Petr Vaněček, generální ředitel AURES Holdings, provozovatele mezinárodní sítě autocenter AAA AUTO.
V praxi bývá právě dokazování největší komplikací. Auto může začít zlobit krátce po koupi, ale spor se rychle stočí k otázce, zda byla závada přítomná už při předání, nebo vznikla až následným provozem. U starší ojetiny je takový spor citlivý, protože mnoho dílů může být na hraně životnosti a prodávající se může bránit tím, že jde o opotřebení.
U obchodníka je situace pro kupujícího přehlednější. Česká obchodní inspekce připomíná, že za vady odpovídá prodávající, od kterého bylo zboží koupeno, a u spotřebitelského prodeje se řeší i zákonné lhůty a pravidla reklamace. U soukromého prodeje se kupující často dostává do složitějšího postavení, protože případný spor musí řešit přímo s konkrétní fyzickou osobou.
Většina Čechů platí ojetinu z úspor. Na opravy už ale peníze často nezbývají
Kupující by si proto měl předem položit nepříjemnou otázku: co udělá, když auto nebude po několika dnech nebo týdnech v pořádku? Soukromý prodávající mu téměř jistě nenabídne jiný vůz výměnou. Následuje dohadování o reklamaci, slevě, odstoupení od smlouvy nebo vrácení peněz. Velký prodejce má zpravidla více možností, jak situaci řešit, a zároveň nese jasněji vymezenou odpovědnost.
Cena v inzerátu není totéž co skutečná hodnota auta
Druhým problémem bývá cena. Soukromí majitelé své auto často nabízejí dráž, než odpovídá jeho reálné hodnotě. Nemusí jít hned o podvod nebo vědomou snahu kupujícího poškodit. Do ceny se promítá běžná lidská psychologie. Pro majitele není auto jen položka v tabulce. Může jít o první vůz, rodinné auto nebo automobil, který mu dlouho sloužil. Citová vazba ale tržní hodnotu nezvyšuje.
Prodávající se také často orientují podle podobných nabídek na internetu. Jenže srovnání podle roku výroby, motorizace a počtu kilometrů nestačí. Dvě auta se stejným nájezdem mohou být v naprosto odlišném stavu. Rozhoduje servisní historie, způsob používání, styl jízdy, četnost krátkých tras, kvalita oprav i to, zda se údržba řešila včas. Cebia u kontroly ojetého auta doporučuje kromě online prověření historie podle VIN také fyzickou kontrolu technického stavu, dokladů a dalších detailů.
„S nadsázkou lze říci, že v soukromé inzerci by kromě fotek a popisu vozu měly figurovat i fotky a popis řidičů. Obrazně řečeno mladík, který nabízí starší BMW řady 3 s chromovými disky a spojlerem, je jiný typ uživatele než starší paní s podobným vozem ve spíše nudném provedení,“ dodává Petr Vaněček.
Pod 250 tisíc korun už skoro není co kupovat. ADAC ukázal, které ojetiny ještě dávají smysl
Opatrnost je na místě i u online nebo automatických cenových odhadů. Ty mohou pracovat s obecnými údaji, ale konkrétní technický stav, skryté opotřebení nebo styl předchozího používání zachytí jen omezeně. Reálná hodnota auta proto může být nižší než částka v inzerátu. Svou roli hraje i očekávané smlouvání, kvůli kterému prodávající často začínají výš, než za kolik jsou ochotni auto prodat.
VIN, tachometr a doklady: bez kontroly se kupuje naslepo
Samostatnou pozornost si zaslouží ověření identity a historie auta. Ministerstvo vnitra doporučuje při koupi ojetého vozidla kontrolovat doklady, shodu údajů v dokladech s údaji na vozidle, informace o vlastníkovi a také podezřelé okolnosti, například rychlé převody po první registraci v Česku nebo vystavení duplikátu dokladů.
Užitečnou pomůckou je i kontrola tachometru přes systém Ministerstva dopravy. Po zadání VIN se zobrazují hodnoty zjištěné při technických kontrolách a měřeních emisí. Je ale důležité vědět, že nejde o garanci aktuálního skutečného nájezdu, protože aplikace pracuje s údaji z konkrétních kontrolních okamžiků.
Ministerstvo dopravy navíc v roce 2025 rozšířilo dostupná data z registru vozidel a umožňuje získat také informace z technického protokolu z STK, zejména zjištěné závady při prohlídce. To může kupujícímu pomoci odhalit problémy, které by z běžného inzerátu nepoznal.
- Historie a kilometry
- Havárie a zástavy
- Fyzická prohlídka technikem
Taková kontrola sama o sobě nestačí, ale výrazně snižuje riziko. Pokud prodávající nechce poskytnout VIN, vyhýbá se předložení dokladů nebo tlačí na rychlé rozhodnutí bez času na ověření, je to důvod ke zvýšené opatrnosti.
Internet usnadnil nákup aut, ale také práci podvodníkům
Soukromý prodej ojetin se dnes odehrává hlavně online. Na internetu se hledají auta, porovnávají ceny a probíhá většina komunikace. Pro poctivé kupující a prodávající je to pohodlné, pro podvodníky ideální prostředí.
Typické scénáře se opakují. Podezřele výhodné auto, které ve skutečnosti neexistuje. Žádost o zálohu před prohlídkou. Falešná identita prodávajícího. Nastrčená osoba vystupující jako soukromý majitel. Údajné bankovní úschovy, tlak na rychlé jednání, sleva podmíněná okamžitou platbou, nejasná historie dovozu nebo dodatečné poplatky za dopravu či palivo.
Policie ČR popsala případ muže, který při nákupu vozu ze zahraničí poslal předem zálohu 7140 eur, tedy zhruba 174 tisíc korun, a po zaplacení se měl prodávající stát nekontaktním. Policie u podobných případů varuje před platbami předem neověřeným prodejcům.
Tlak na rychlé jednání je u podobných podvodů záměrný. Kupující má získat pocit, že když nezaplatí hned, o výhodnou nabídku přijde. Právě stres a obava ze ztráty údajně mimořádné příležitosti vedou k chybám, které by člověk při osobní prohlídce a klidném jednání neudělal.
Dlouhodobý příklon části zákazníků k zavedeným prodejcům tak není překvapivý. AURES Holdings uvádí, že zatímco sekundární automobilový trh jako celek klesá, velcí prodejci hlásí opačný vývoj. „Za první čtvrtletí letošního roku se nám podařilo ve skupině prodat téměř dvacet osm tisíc automobilů, to je nejlepší první kvartální výsledek za celých 34 let historie naší společnosti. Daří se nám posilovat tržní pozici, a to především díky dynamickému růstu segmentu čistě bateriových vozů. Těch jsme letos za necelé čtyři měsíce prodali již 1100, loni to přitom byly dva tisíce za celý rok,“ potvrzuje Petr Vaněček.
Koupě auta od soukromníka tedy nemusí být automaticky špatná volba. Může dopadnout dobře, pokud je prodávající poctivý, auto má jasnou historii a kupující si vše důkladně ověří. Jenže u ojetiny se neplatí jen za motor, karoserii a výbavu. Platí se také za jistotu, že pokud se po podpisu smlouvy objeví problém, nezůstane kupující na všechno sám.
Zdroj: pravniprostor.cz, coi.gov.cz, mv.gov.cz, AURES Holdings