7. listopadu 1957 sjel ve Zwickau první sériový Trabant P50. Vznikl v době, kdy se ve východním Německu šetřilo každým kilogramem oceli. Inženýři proto sáhli po Duroplastu, směsi fenolové pryskyřice a bavlněného odpadu. Karoserie díky tomu nerezla, což mu vysloužilo přezdívku „bakeliťák“. Název Trabant nebyl náhodný. Je to německé slovo pro „souputníka“ a v roce 1957 připomínalo euforii kolem družice Sputnik.
Začalo to padesátkou a po ní přišel vylepšený model 600. Tyto dva modely připravily půdu legendě, kterou se nakonec stal Trabant 601, hranatý fenomén let 1964 až 1990. Vyráběl se téměř bez změn dlouhých 27 let a sám tvořil přes 2,8 milionu z více než 3 milionů všech vyrobených trabantů. Srdcem vozu byl dvoudobý, vzduchem chlazený dvouválec o objemu 594,5 cm³ s výkonem okolo 26 koní. Patřil k němu klokotavý zvuk, modravý dým kvůli směsi benzinu s olejem, kterou majitel buď míchal při tankování, nebo kupoval hotovou.
Přečtěte si také:
K tehdejším zvláštnostem patřila i spádová palivová nádrž nad motorem, tedy pod přední kapotou. Palivoměr přišel až v roce 1983, do té doby sloužila obyčejná plastová měrka. Čtyřstupňová převodovka měla řadicí páku na sloupku volantu a hmotnost auta se držela okolo 615 kilogramů. Na papíře to sice byly skromné technické parametry, v realitě ale poměrně promyšlené řešení dané dobou.
Vůz všedního dne, soutěžák i symbol doby
Trabant byl východoněmeckým snem na čtyřech kolech, i když se na něj čekalo roky a zálohy se platily dlouho dopředu. Získání klíčků bývalo rodinnou oslavou. V polovině osmdesátých let tvořily trabanty téměř polovinu vozů na silnicích NDR. Do Československa přicházely na objednávku a pořadníky Mototechny se plnily, protože šlo o nejdostupnější nové auto na trhu. Cena koncem sedmdesátých let byla kolem 36 500 korun byla výrazně nižší než u nejlevnější škodovky.
Skromný výkon ale neznamenaml, že by Trabant neuměl sportovat. Od šedesátých let startoval na velkých rallye. V Monte Carlu se mezi lety 1968 a 1973 objevoval pravidelně a posádka Eberhard Asmus – Helmut Piehler vyhrála v roce 1970 svou třídu do 700 cm³. Závodní verze měly zvětšený objem motoru, výkony 45 až 64 koní a vyztuženou karoserii, špičkou byl speciál Trabant 800 RS s pětikvaltem.
Rok 1989 znamenal pro Trabant dramatický obrat. Když se otevřely hranice, stovky vozů zaplavily Prahu při cestě východních Němců na Západ. Po pádu železné opony si mnozí majitelé na Západě rychle pořizovali moderní ojetiny a své trabanty nechávali napospas, Odstavili je a zmizeli od nich.
Trabant už navíc mezitím velmi zastaral. Automobilka se ještě pokusila o modernizaci, přišla s modelem s většími světlomety, velkými plastovými nárazníky s 1,1litrovým čtyřtaktním motorem z Volkswagenu Polo. Ani ten ale nezájem zákazníků nezastavil a 30. dubna 1991 vyjel z továrny ve Zwickau poslední kus.
Přečtěte si také:
O několik let později se karta obrátila. V Německu přišla nostalgie po obyčejném životě východu. Z kdysi posmívaného „splašeného trsátka“ se stal ceněný veterán a symbol doby. V Německu na silnicích dodnes jezdí desítky tisíc trabantů. Nadšenci s nimi objíždějí srazy, jezdí i na dlouhé expedice a dokazují, že jednoduchá technika dokáže víc, než by se čekalo.
Trabant tak nakonec není jen malé, hlučné auto z Duroplastu. Je to příběh vynalézavosti v časech nedostatku, kus středoevropských dějin i připomínka svobody, která se v jeden listopadový den rozjela naplno.
🚗 Nové autopojištění za 2 minuty
Vyplňte pár údajů a hned uvidíte nejvýhodnější nabídky na trhu.
⚡ Spočítat pojištěníBez registrace • Okamžitý výsledek