V pondělí 16. června 2025 jsme s naším závodním týmem 1-4-3-2 Racing jeli další z vytrvalostních okruhových závodů. Tentokrát jsme jeli na maďarském okruhu Pannónia-Ring. Opět jsme startovali s Citroënem C2 VTS v nejslabší kategorii A. Tentokrát se nám závod povedl, do cíle jsme dorazili na prvním místě v kategorii a na 8. místě celkově.
Byly nutné úpravy
Šlo už o druhý závod sezóny, přičemž ten první, který se jel v březnu, nám nevyšel podle plánu. Jezdili jsme sice skvěle, ale řešili jsme celý závod problém s přehřívajícími se brzdami. Ten nakonec vyústil ve fatální závadu, kdy nám brzdová kapalina vytekla přes brzdový pístek. Do té doby jsme jezdili celkově na 12. místě z 35 aut.
Do druhého závodu na Pannónia-Ringu byl tedy největší úkol jasný – zaměřit se na brzdy, protože sjeté brzdy nám zkomplikovaly i loňský poslední závod v Mostě. Tehdy jsme museli brzdy (přední destičky) v průběhu závodu měnit, což nás stálo první místo v kategorii.
Zkusili jsme tedy jiné směsi brzdových destiček a jiné kotouče, ale hlavně jsme do předního nárazníku vyřezali otvory na chlazení po vzoru závodního rallyového speciálu Citroën C2 S1600. A také jsme použili brzdovou kapalinu s vyšším bodem varu. A zdá se, že se problém s výdrží brzd, které jsou u sériového Citroënu C2 VTS špatně chlazené, povedlo vyřešit. Navíc to auto brzdí teď ještě mnohem líp a ostřeji.
Druhý závod
Letošní sezóna AEC přinesla novinku v podobě dvou závodů mimo Českou republiku, přičemž jedním z nich byl právě tento. Pro ten pořadatelé vybrali maďarský okruh Pannónia-Ring, který je o pár stovek delší než mostecký okruh, ale hlavně je mnohem klikatější a techničtější, což našemu málo výkonnému autu rozhodně vyhovuje mnohem lépe. I tak jsme ovšem na cílové rovince měli o 1,2 km/h vyšší rychlost (rovných 170 km/h podle GPS) než máme v Mostě. Celkově jsme jezdili s časem o 21 sekund pomalejším než v Mostě.
Do závodu tentokrát nastoupilo 31 posádek v pěti kategoriích, přičemž v té naší nejslabší byla tři auta. Náš Citroën doplnila Mazda MX-5 a Honda Civic.
Závodní den začala tradičně rozprava, na které jsme se dozvěděli vše, co nás čeká, ale také bezpečnostní informace. A také jsme se pomalu připravovali na to, že počasí bude oproti předchozím dnům diametrálně odlišné. Několik dní předtím bylo totiž v Maďarsku vysoko přes 30 °C, v neděli, kdy jsme auto přivezli na technickou přejímku, byla ještě v šest hodin odpoledne teplota 32 °C. V pondělí ráno ale hustě pršelo a teplota spadla těsně nad 20 °C. Déšť pak v průběhu dne sice párkrát ustal, ale pak zase pršet začalo.
Začátek tréninku, který byl zároveň i kvalifikací, byl tak za hustého deště. Trval hodinu a čtyřicet minut, přičemž asi po tři čtvrtě hodině pršet přestalo a trať začala velmi pomalu osychat. Problémem – nejen pro nás, ale zejména pro výkonnější auta (závodí tady auta se stovkami koní včetně původně opravdu závodního Porsche 911 GT3 Cup (997)) – bylo, že trať v ideální stopě opravdu hodně klouzala a v autě jsme si připadali jako když jedeme na ledu. Asi tomu úplně nepomohl fakt, že jsme jeli na semi-slickách, které sice nějaký vzorek mají, ale jejich přilnavost není úplně ideální.
Podmínky však byly pro všechny stejné. Výsledkem bylo to, že jsme skončili s celkově 16. časem (zajeli jsme čas: 2:34,58) a stejné bylo i naše pořadí na startovním roštu. A první jsme nebyli ani v naší kategorii, protože zmiňovaná Honda Civic byla rychlejší.
Start závodu byl naplánován na půl dvanáctou a to se také stalo. Hned na startu jsme se kvůli jednomu z nejslabších aut ve startovním poli propadli o pár míst dozadu, ale věděli jsme, že s časy na kolo jsme schopní být rychlejší než spousta výkonnějších aut. Dařilo se a pořadím jsme postupně začali stoupat, ale ve třídě jsme stále byli druzí za Hondou Civic, která jezdila lepší časy než my.
Po 27 kolech jsme střídali jezdce, což bylo lehce po hodině závodu jsme střídali jezdce a totéž se stalo i v Hondě Civic. Navíc k tomu začalo opět pršet. Střídání i zhoršené počasí se projevilo na časech, protože jsme byli rychlejší než Civic a začali jsme ho dotahovat. Stejně tak se nám dařilo prokousávat se i celým startovním polem. Všechno šlo bez problémů a vypadalo to nadějně. Déšť zmírnil, už jen drobně kapalo, trať začala opět trochu osychat, když po další hodině přišlo další střídání. Naším nedostatkem bohužel je, že máme velmi malou palivovou nádrž (jen 37 litrů) a naopak velkou spotřebu paliva. Například na okruhu v Mostě nám nádrž vystačí asi na hodinu a 20 minut ostré jízdy, ale v Maďarsku nám auto, zdá se, žralo míň. Po hodině závodu ukazoval palivoměr asi půlku nádrže, přesto jsme vždy preventivně dotankovali doplna.
Třetí stint byl můj, trať byla pořád mokrá, časy jsem jezdil kolem tří minut, protože do auta se nedalo úplně opřít a trať nechtěla ani úplně oschnout, takže jsem čas na kolo nakonec stáhl jen ke dvěma minutám a 45 sekundám. I tak to po třetí hodině závodu znamenalo nakonec už první místo v kategorii a celkově 8. místo v celém startovním poli. Z auta jsem ale bohužel vystoupil dřív, protože v zápalu boje jsem udělal jezdeckou chybu a zkrátil trať víc, než jsem měl. Výsledkem bylo, že jsem předním kolem sjel mimo do trávy a když jsem se vracel na trať, trefil jsem obrubník. Výsledkem bylo ohnuté kolo a nutná zastávka v boxech na jeho výměnu. Jak asi tušíte, to auto, se kterým jsem se honil, jsem nakonec ztratil…
Další dvě hodiny závodu opět odjeli kolegové Ondřej Daňa, který mezitím zajel naše nejrychlejší kolo závodu 2:28,87, a Martin Hrabák, kterým se podařilo auto dostat dokonce na 6. pozici. Když jsem pak na posledních 50 minut závodu do auta sedal opět já, byli jsme na sedmém místě. Prvních necelých 20 minut jsem se snažil tlačit na pilu, abychom pozici ještě vylepšili, ale „moje“ zničené kolo se bohužel na konci závodu negativně podepsalo. Obuté náhradní kolo totiž nemělo novou pneumatiku a ta se zničila. Už když jsem do auta sedal, na rovince řízení maličko vibrovalo a do pravých zatáček auto maličko klouzalo. I přesto se mi podařilo zajet čas jen o necelou desetinu pomalejší (2:28,93), než jaký měl Ondra, ale pneumatika se začala rychle zhoršovat. A to bylo přibližně půl hodiny před koncem závodu…
Hlavně dojet!
V hlavě mi v tu chvíli běželo, že jsme jen kousíček od toho, abychom závod dojeli a navíc se skvělým umístěním. Byli jsme na 1. místě v kategorii a sedmém místě celkově. Věděl jsem, že v kategorii máme na další soupeře velký náskok několika kol, takže jsem se rozhodl zvolnit, vypustit pravé zatáčky, jet do nich pomaleji a svižně projíždět jen ty levé. Časy na kolo se prodloužily asi o 15 sekund, což nakonec znamenalo pokles na 8. místo celkově.
Cíl jsme ale nakonec viděli a užili si dosud nejlepší umístění, které jsme za všechny čtyři naše absolvované závody v šampionátu AEC měli. A teď už se těšíme na konec září, kdy se pojede třetí závod, tentokrát na Slovakia Ringu, který naopak našemu nepříliš výkonnému autu asi tak dobře sedět nebude. Do boje ale opět půjdeme s vervou a o každou pozici ve startovním poli se opět popereme.
Za pomoc se závoděním v rámci našeho závodního týmu 1-4-3-2 Racing opět děkujeme partnerům, kterými jsou 1. Bohdalecká, s.r.o., G-SHOCK a značka Citroën v České republice.