Dnes, tedy 1. května to je 20 let, co zemřel legendární pilot Formule 1, Ayrton Senna. I když jde o smutné výročí, na takové legendy by se nikdy nemělo zapomenout.

ayrton-senna-formule-1-vyroci-20-let-smrti-video

Ayrton Senna se narodil 21.března 1960 v São Paulu do rodiny úspěšného továrníka. Už od raného dětsví miloval vše, co jezdí a má motor. Jak už to tak u budoucích závodních jezdců bývá, svou závodní kariéru začínal na motokáře. Tu první mu v jeho čtyřech letech postavil otec. Poháněl ji motor ze staré sekačky. O pár let později, v roce 1977, Ayrton na motokárách vyhrál mistrovství Jižní Ameriky. Motokáry Ayrton pak miloval po celý život a často se k nim i během svého působení ve Formuli 1 rád vracel.

Jeho kariéra postoupila do Velké Británie, kde se mu v roce 1981 podařilo vybojovat titul ve voze Formula Ford 1600. I když se následně měl místo volantu věnovat rodinné firmě, příležitost na voze Formula Ford 2000 se prostě nedala odmítnout. O rok později se už objevil ve světě Formule 3, závodil za tým West Surrey Racing. Už během této doby dělal Ayrton také testovacího jezdce pro Formuli 1.

Už koncem roku 1982 mu byla šéfem stáje McLaren nabídnuta pozice týmového jezdce, ale Ayrton ji odmítl. Oficiálně se stal jezdcem Formule 1 v malém týmu Toleman a svou premiéru si odbyl hned před domácím publikem na Velké ceně Brazílie. Bohužel musel pro technické potíže ze závodu odstoupit. Nejvíce na sebe upozornil při Velké ceně Monaka, kdy na mokré trati doslova exceloval. Kdyby komisaři před koncem závodu neodmávli červenou vlajku, jistě by za sebou nakonec nechal i mnohem zkušenější jezdce.

V roce 1985 se Ayrton Senna přesunul do týmu Lotus, kde působil po další tři roky. Začal se na něm projevovat jeho závodní duch a jezdil poměrně dobré výsledky. V té době byl – spíše než jeho schopnosti – problémem technický stav vozů. I přesto se mu podařilo před Velkou cenou Portugalska získat nejen pole position, ale rovnou také vítězství v závodě. Výstup na nejvyšší stupínek si zopakoval ještě při Velké ceně Belgie.

Stáj McLaren Ayrtona oslovila opět v roce 1986. Tentokrát už nabídku přijal. V této stáji získal svá nejlepší umístění, tady se se svým týmovým kolegou a grandiózním jezdcem Alainem Prostem pral jako lev. A v barvách této závodní stáje nakonec i zemřel.

Právě díky tomu, že McLaren měl dva tak skvělé jezdce, byl jako tým takřka k neporažení. Buď vítězil jeden nebo druhý, ale jejich rivalita nejen na dráze byla obrovská. I když nakonec Prost v roce 1990 odešel do stáje Ferrari, na jejich rivalitě to nic neubralo. To už měl ale Ayrton trochu na vrch, protože Prostovi se v italských vozech prostě nedařilo. Tahle smůla přešla i na Ayrtona, když v roce 1992 dokonce uvažoval, že z Formule 1 odejde.

Nakonec ale zůstal, jen ne pod hlavičkou nějaké stáje, ale sám za sebe. Dnes je tato situace asi dost nepředstavitelná, ale tehdy za to, že se závodů Formule 1 účastnil, inkasoval 1 milion dolarů za každou odjetou velkou cenu. Titul si ovšem v roce 1992 nevyjel, ten tentokrát putoval právě k Alainu Prostovi.

Po dalších dvou sezónách, v roce 1994, se rozhodl vyslyšet nabídku stáje Williams. Tam se mu ale od začátku příliš nedařilo a první dva závody ani nedokončil. No, a pak přišla ta osudová Velká cena San Marina. Tehdy to byla slunná neděle, 1. května. Senna si v dobré náladě ještě ráno povídal s Nikki Laudou. Následovala zahřívací kola, která doslova proletěl. Byl rychlejší než kdokoliv jiný a na závod si hodně věřil. Když ve dvě hodiny odpoledne závod odstaroval, ihned se dostal do vedení. Jenomže jeden z jezdců měl problémy se startem a tak se vše muselo opakovat. I po druhém startu se Senna rychle dostal do vedení a hned za něj se pověsil tehdy hodně mladý Michael Schumacher. V sedmém kole se ale stalo to, co otřáslo celým světem. Do zatáčky Tamburello vjel Ayrton rychleji než měl (mluví se dokonce o 310 km/h) a svůj monopost neukočíroval. Zatáčku ještě tak nějak projel, ale hned za ní se v plné rychlosti opřel o bílou zeď lemující trať. Byly to pouhé dvě vteřiny, které rozhodly o osudu tohoto fantastického jezdce. I když byl po nárazu u pilota traťový komisař, který ho vytahoval z auta, bylo jasné, že je zle. Během několika dalších minut u nehody přistál vrtulník a odvezl Ayrtona do nemocnice. Jenže už během přepravy přichází první zástava srdce a po přistání v nemocnici druhá. Obě lékaři zvládli, ale mozek byl díky tomu dlouhou dobu bez kyslíku. Senna měl také krvácení ze spodiny lebeční, prasklou spánkovou tepnu a několikanásobnou frakturu lebky. Do těžkého kómatu upadl okamžitě po nárazu. Ve čtyři hodiny odpoledne, tedy dvě hodiny po prvním startu, byl Ayrton Senna prohlášen za mrtvého. I když závod, při kterém se nehoda stala, nakonec vyhrál právě Michael Schumacher, nikdo neslavil. Celý svět se ponořil do tichého smutku. Zemřela legenda.

O tomto víkendu však nezemřel jen Ayrton Senna. Velká cena San Marina se stala osudným i Rolandu Ratzenbergerovi. Během sobotních tréninků se také jemu stala smrtelná nehoda. Roland jezdil v týmu Simtek a po několika minutách tréninku si tento – v té době nováček světa Formule 1 – začal věřit o něco více než by měl a svůj monopost rozjel až na rychlost 306 km/h. Osudnou se mu stala zatáčka Villeneuve curva, v níž narazil v plné rychlosti do zdi. I když to na první pohled vypadalo, že je monopost takřka v pořádku, náraz byl tak silný, že mu zlomil vaz.

Dvacet let je dlouhá doba, ale zapomínat bychom neměli. Ani na Ayrtona, ani na Rolanda. Oba dělali maximum a nebáli se jít do závodu naplno i když si byli dobře vědomi nebezpečí, které jim hrozilo na každém metru závodní dráhy. Dnes se jezdci pomalu bojí předjíždět a jde spíše více o peníze než o závod. Mohou za to ale i neustále se měnící pravidla. Tehdy to byli páni řidiči a svět jim i po takové době oprávněně leží u nohou.