Test ojetiny Chrysler 300C 3,0 CRD (2007)

Pokud jste chtěli velké americké auto, se kterým se vcelku bez problémů dá žít i v Evropě a máte rozpočet do čtvrt milionu korun, nabízí se například Chrysler 300C. My jsme se na auto podívali v rámci testu ojetiny. Jde o kombík s naftovým motorem a pohonem zadních kol z roku 2007.

Amerika i pro Evropu

Chrysler 300C je naprosto typické americké auto, které vypadá dobře i po těch 20 letech od představení. Prodávat se začalo už v roce 2004 a oficiálně bylo dostupné i v Evropě. Bylo to i díky tomu, že v té době vlastnil měl v americké automobilce podíl Daimler (tedy Mercedes-Benz). Základem auta je tak notně upravená podvozková platforma z tehdejšího Mercedes-Benzu třídy E s kódovým označením W211. Úprava byla docela velká, vždyť jsou tu nakonec třeba i jiné nápravy.

Motorů bylo v nabídce pět: čtyři benzinové a jeden naftový. Základem byl vidlicový šestiválec s objemem 2,7 litru, pak větší 3,5litrový V6, který se v Evropě objevuje nejčastěji, a dvojice motorů Hemi 5,7 V8 a pro „sportovní“ verzi SRT8 také 6,1litrový osmiválec. Pokud jste chtěli naftový motor, v nabídce byl vidlicový šestiválec 3,0 CRD, který jako jediný pocházel od Mercedesu, benzinové motory jsou z vlastní konstrukce Chrysleru.

Z dílny automobilky Mercedes-Benz jsou ale také pětistupňové automatické převodovky (5G-Tronic) pro naftové verze, motory V8 a verze s pohonem všech čtyř kol, ale právě také samotný pohon všech čtyř kol, který je upraveným 4Maticem. Standardně měl ovšem Chrysler 300C poháněná zadní kola, verzi AWD s pohonem všech kol bylo možné pořídit za příplatek. U převodovky jste na výběr neměli, v nabídce byl výhradně automat: pro 2,7 V6 a 3,5 V6 s pohonem zadních kol to byla čtyřstupňová skříň, pro 3,5 V6 AWD a všechny ostatní motorizace pak pětikvalt.

Chrysler 300C se pro Evropu vyráběl v Evropě. To měla na starosti továrna Magna Steyr v Rakousku. Pokud chcete kupovat ojetou třístovku, dbejte na to, aby to byla právě evropská verze, která je vyrobena kvalitněji. V případě naftových verzí a prakticky všech kombíků máte takřka jistotu, protože pro domácí americký trh tyto verze v nabídce prakticky nebyly.

Je to velké auto

Chrysler 300C je vážně velké auto. Kombík na délku měří přes pět metrů (5015 mm) a má třímetrový rozvor (3050 mm). Šířka bez zrcátek je 1880 mm a na výšku naměříme 1475 mm. Současné Audi A6 Avant tak do délky i na rozvoru přerůstá skoro o 10 cm.

Díky tomu je spousta místa i v kabině. Přední sedadla jsou dimenzována spíše jako křesla v obýváku, kde máte stejně místa. Od volantu k čelnímu sklu je to také několik decimetrů a spousta místa je i nad hlavou. Na zadních sedadlech je místa také dost, ale ve srovnání s těmi předními i celkovou vnější velikostí auta už to není tolik. Jakkoliv uskromňovat se ale nebudou muset ani nadprůměrně vzrostlí Evropané.

Papírově neoslní tohle auto objemem kufru. Ten totiž v řeči čísel pojme jen 442 litrů. Podle technických údajů ho má větší i Škoda Scala, která udává 467 litrů. V praxi ale kufr rozhodně není malý. Je sice vcelku mělký, je tu poměrně vysoká nakládací hrana, ale je dlouhý. Opěradla zadních sedadel se navíc dají sklopit, takže se jeho objem dá ještě výrazně zvětšit.

Za volantem

Už když otevřete dveře, všimnete si, že materiály nepoužil Chrysler v takové kvalitě, jako Mercedes-Benz. Ačkoliv nemělo testované auto najeto ani 160 tisíc kilometrů, čalounění řidičova sedadla už bylo poměrně dost zničené. A není to pouze případ našeho kousku, ale pokud se podíváte na ostatní inzerované třístovky, často to bude vypadat stejně. Ostatní sedadla, čalounění volantu ani další prvky interiéru – například středová loketní opěrka – už podobná poškození nevykazovala.

Jakmile se do řidičova sedadla usadíte, uvědomíte si, že tohle je opravdu spíš křeslo. Boční vedení sedadlo sice má, přesto je spíše měkčí. Nastavování sedadla i volantu je elektrické a funkční a nalézt vhodnou pozici překvapivě není vůbec žádný problém. To některá moderní evropská auta jsou na tom o poznání hůř.

Že jsou tady geny Mercedes-Benzu sice nepoznáte na první pohled, ale hned na ten druhý ano. Jen se podívejte na sloupek řízení. Ten má na jedné straně tři páčky, na té druhé naopak ani jednu. Páčka na blinkry chybí, Mercedes-Benz tam má zpravidla volič automatické převodovky, ovládání ostřikovačů a stěračů se přesunulo na levou páčku blinkrů a dálkových světel. Ta je tady umístěná uprostřed a nejednou se mi stalo, že jsem místo blinkrů aktivoval tempomat, protože jsem sahal po páčce horní. Je to ale jen a pouze o zvyku, já jsem s autem strávil jen týden. Spodní páčka pak slouží právě pro elektrické nastavování polohy volantu.

Středový panel není z nejkrásnějších, ale nelze mu upřít přehlednost. Obsahuje jednoduché mechanické hodiny, jednoduchý audiosystém a čistě mechanické ovládání klimatizace a topení. Pro to slouží čtveřice otočných ovladačů, se kterými se jednoduše manipuluje. Nechybí ani ovladače vyhřívání sedadel. Potěší čitelnost kapličky přístrojů, která má bílé budíky s trochu retro vzhledem a je podsvícena modře.

Klidně a izolovaně

S velkými rozměry přichází i poměrně vysoká hmotnost. Vždyť tohle auto má přes 1,9 tuny. Přesto je třílitrový šestiválec, což je vlastně motor 320 CDI od Mercedes-Benzu, dostatečně výkonný. Technické údaje slibovaly zrychlení z 0 na 100 km/h za rovných devět sekund a maximálku 230 km/h. Je to i díky tomu, že výkon je 160 kW/218 koní a točivý moment 510 Nm, jenž je dostupný od 1800 ot./min.

Pětistupňová převodovka si s motorem velmi dobře rozumí. Při klidné jízdě drží spíše nižší otáčky, ale jakmile řidič plynový pedál přišlápne výrazně, tak podřadí. Je to ale spíše rozvážné a přichází to po chvíli přemýšlení. Motor má ale velmi slušný zátah, který doprovází jadrný zvuk. Řadit si samozřejmě můžete i sami voličem převodovky. Změna rychlostí je tu poměrně netradiční, páku voliče nepřesouváte dopředu/dozadu, ale doprava/doleva. Zatímco jejím pohybem doleva podřazujete, pohybem doprava řadíte vyšší kvalt. V tuhle chvíli je změna rychlostí poměrně rychlá.

Pokud preferujete klidnější styl jízdy, dá se jezdit mezi 9 a 10 litry na 100 kilometrů v kombinovaném režimu s přibližně stejným poměrem pražského provozu a dálničního provozu. Výrobce udával kombinovanou spotřebu na hodnotě 8,1 l/100 km. Mimo město ovšem dokážete spotřebu nafty dostat úplně v klidu i pod devítilitrovou hranici. Objem nádrže je 78 litrů.

Jakkoliv by se mohlo zdát, že půjde o „uhoupaný“ sedan, není tomu tak. Odpružení není úplně měkké, přesto se auto dá označit za komfortní. Velký podíl na tom mají i poměrně vysoké pneumatiky s rozměrem 235/55 R18. Mimochodem, kola jsou původní a i vzhledem k celoročnímu provozu je na nich patrný zub času. Posypová sůl se na jejich původně leštěném povrchu podepsala poměrně značnou oxidací. Opět to není pouze případ tohoto kusu, ale takřka všech starších Chryslerů 300C.

I díky hmotnosti a vysokým pneumatikám vám musí být jasné, že tohle auto rozhodně není určeno pro žádné řezání zatáček, ale naopak pro pohodlné cestování. A skutečně tomu tak je. Odpovídá tomu i naladění posilovače řízení. Řízení je totiž přeposilované, na místě volantem otočíte malíčkem, ale v zatáčce pak vůbec nevíte, co dělají přední kola. Připadáte si tak trochu jako u počítačové hry, kdy si úplně deaktivujete force feedback. Vadí to? Vlastně u takového auta ne.

Technicky OK, designově má chyby

Auto, které si můžete prohlédnout na fotkách, jsme si půjčili z autobazaru AAA Auto. Jde o kus z roku 2007, který má najeto 157 tisíc kilometrů. Pokud se na něj podíváme zvenku, zjistíme, že má docela dost provozních šrámů, ale žádný nijak zásadní. Drobné odřeniny lze najít na dveřích, levá zadní klika má poškozený chrom a kola jsou zoxidovaná. Rez na autě nebyla prakticky nikde. Největším problémem tak byl podomácku opravovaný spodek předního nárazníku.

Technicky šlo ovšem o kousek, který fungoval velmi hezky. Z výbavy jsme nepřišli na nic, co by bylo rozbité. Také startování v mrazech bylo bezproblémové a auto naskočilo vždy na všech šest válců a motor běžel hladce a ani z výfuku nevycházel jakýkoliv podezřelý kouř nebo zápach. Jediné, co by stálo za kontrolu, jsou přední tlumiče, protože pokud bylo auto studené, ozývalo se od nich po přejezdu velkých betonových retardérů vrzání. Jakmile se auto ohřálo anebo jelo na malých žlutočerných retardérech, od podvozku se neozvalo takřka nic.

Na co si dát pozor?

Chrysler 300C je poctivý kus železa, který se hodí zejména pro klidné řidiče, přestože ani s naftovým šestiválcem mu elán v přímce tak úplně nechybí. Do zatáček se ovšem skládá složitěji. Potěší velkým vnitřním prostorem, komfortní jízdou a nakonec i slušnou spotřebou paliva. Pokud se pro koupi auta rozhodnete, hledejte spíše auta určená pro evropský trh. V případě těch amerických totiž přijde horší kvalita, ale také nutnost specifických úprav tak, aby vůz splňoval evropské předpisy.

Dobrou volbou obecně je právě testovaný naftový motor. Ten sice také trápí některé nemoci, ale pokud o nich víte a věnujete se jim, nebudou pro auto fatální. Pozor byste si měli dát zejména na vstřikovače nafty a přijít mohou i závady regulace tlaku ve vstřikování paliva. Obecně jde ovšem o spolehlivý motor. Problém to ale bude, pokud chcete čtyřkolku, ta se totiž u nafty nenabízela. 

A co benzinové motorizace?

• Určitě byste se měli vyhnout základnímu 2,7litrovému šestiválci (142 kW a 257 Nm), který se ovšem na trhu ojetin stejně takřka nenabízí. Není úplně spolehlivý a navíc má s takto velkým a těžkým autem hodně práce.
• Lepší je větší 3,5litrový V6 (183 kW a 340 Nm). Ani ten sice autu neudělí žádnou oslnivou dynamiku, ale přeci jen s ním Chrysler 300C jede o poznání lépe. Spotřebu paliva ale jen stěží stlačíte pod 12litrovou hranici, za což může i pouze 4stupňový automat. Tento motor se dá kombinovat i s pohonem všech čtyř kol, v rámci něhož dostanete pětikvalt. Pozor na to, že tato motorizace má jako jediná z nabízených řemenový rozvod, jehož výměna je doporučována každých 90 tisíc kilometrů. Známý je u této motorizace také problém s tekoucími nebo zadírajícími se vodními pumpami.
• Do amerického auta patří osmiválec! Nabízí se tak 5,7 V8 Hemi. Z hlediska spolehlivosti a hlavně jízdního prožitku jde jistě o dobrou volbu, ale přesto je tu několik „ale“. Tento motor hodně náchylný na poměrně častou (ideálně každých 10 – 12 tisíc kilometrů) výměnu oleje (5W-20) i všech 16 svíček (každý válec má totiž 2 svíčky). Pokud to přechozí majitelé nedělali, může být zaděláno na pořádný problém. Přestože má auto systém vypínání poloviny válců při nízké zátěži, na spotřebě paliva to téměř poznat není, při běžné jízdě jezdí asi za 15 l/100 km.
• Pokud jste fajnšmekři, pak můžete sáhnout i po vrcholném SRT8, který pohání dokonce 6,1litrový V8. Tyto verze dostaly také přepracovaný snížen a tužší podvozek. Pro motor platí v podstatě totéž, co u 5,7 V8, ovšem s tím rozdílem, že tu není odpojování válců. 

A na co byste si u Chrysleru 300C měli dát pozor obecně? Prakticky platí to, co pro všechny ojetiny. Kvůli velkým motorům může více trpět přední náprava, kde se mohou vytvářet větší vůle, možné problémy jsou u čtyřstupňových převodovek (zejména kvůli šizenému servisu) a v některých případech mohou při delším nepoužívání klimatizace odcházet klimakompresory (netěsnost).

Cena

Ceny ojetých Chryslerů 300C se dnes pohybují už od přibližně 60 tisíc korun. Budou to ale pravděpodobně kusy, které budou vyžadovat větší investice. Kousek, který jsme testovali, je aktuálně na prodej za 130 tisíc korun v hotovosti, případně za 110 tisíc korun, pokud jej koupíte na úvěr.

Technické údaje: Chrysler 300C 3,0 CRD (2007)

• Motor: naftový, V6, 2987 cm³, přeplňovaný turbodmychadlem
• Výkon: 160 kW/218 PS
• Točivý moment: 510 Nm
• Převodovka: automatická 5stupňová (5G-Tronic)
• Pohon: zadních kol
• Maximální rychlost: 230 km/h
• Zrychlení 0-100 km/h: 9,0 s

Štítky: 300c, chrysler, Chrysler 300C, ojeté auto, ojetina, ojetý vůz, test, test ojetiny