Test ojetiny Mercedes-Benz S 320 CDI 4Matic (2008)

Mercedes-Benz třídy S je tím nejlepším, co automobilka s trojcípou hvězdou dokáže nabídnout. Velký a opravdu luxusní sedan řídí úspěšní lidé, kteří se nechtějí spokojit jen tak s něčím. Luxusní svezení si ale mohou dopřát i další majitelé, protože právě u vlajkových lodí automobilek zpravidla cena v prvních letech klesá velmi rychle. Vyzkoušeli jsme dnes už 16letou ojetinu Mercedes-Benz S 320 CDI 4Matic, za kterou dnes nedáte ani dvě stě tisíc korun.

Nahradila nepříliš oblíbeného „motýlka“

Generace eSka, na kterou se díváme ve fotogalerii, přišla na trh v roce 2005 s kódovým označením W221. Nahradila tehdy generaci W220 s přezdívkou „motýlek“ (podle tvaru předních světlometů), která nebyla příliš oblíbená, protože podle tehdejších zákazníků to bylo až příliš malé, obyčejné a nudné auto. Není se čemu divit, vždyť dvě stě dvacítka nahrazovala legendární devadesátkové eSko s kódovým označením  W140. Tomu se pro jeho honosnost a obrovitost přezdívá „mamut“. W220 dnes platí za to vůbec nejlevnější esko, které si můžete pořídit, hodně totiž trpí na korozi a problémy s elektronikou. Její ceny startují na nižších desítkách tisíc korun.

Testovaná generace W221 je tou druhou nejlevnější, přičemž ceny pojízdných kusů už se dnes dostaly pod sto padesát tisíc korun. Ostatně ani testovaný kus, který byl zaregistrován v roce 2008, nestojí příliš. V hotovosti za něj zaplatíte 190 tisíc korun a přitom jde o opravdu zachovalé auto.

Tato generace byla v prodeji od srpna 2005 až do června 2013, facelift přišel v roce 2010. Prakticky po celém světě se nakonec prodalo přes půl milionu kusů. Šlo o klasický tříprostorový sedan s motorem vpředu a pohonem zadních nebo za příplatek všech kol. Pod kapotou mohly být v kontinentální Evropě šestiválcové a osmiválcové benzinové i naftové motory, ale také naftový čtyřválec anebo benzinové dvanáctiválce (5.5 V12 twin-turbo a 6.0 AMG V12 twin-turbo). Nechyběly sportovní verze AMG nebo šestiválcový hybrid. Převodovka byla vždy pouze automatická, zpočátku starší pětikvalt, později pak sedmistupňová.

Jako vlajková loď a limuzína se i tato generace třídy S nabízela ve dvou délkách karoserie, ani ta kratší nespadla pod pět metrů délky (krátká verze podle roků výroby: 5076 mm, respektive 5079 mm, rozvor: 3035 mm; prodloužená verze: 5208 mm, respektive 5218 mm, rozvor: 3165 mm). Pokud by vám ani ta nejdelší nestačila, zvolit jste mohli i verzi Pullman, což byla výrazně prodloužená obrněná limuzína s rozvorem 4315 mm a celkovou délkou 6356 mm.

Testované auto

Auto, které jsme otestovali, jsme si půjčili v autobazaru AAA Auto. Jde o krátkou verzi s naftovým šestiválcem 320 CDI, pohonem všech čtyř kol 4Matic a s sedmistupňovou automatickou převodovkou. Je to verze před modernizací. Tu spolehlivě poznáme podle specifických zadních světel, v nichž jsou vodorovné příčky v barvě karoserie, a podle předních světlometů bez LED denního svícení. I tak je na první pohled jasně patrné, že tohle je typický Mercedes-Benz, protože nad maskou chladiče se hrdě tyčí trojcípá hvězda. V době, kdy toto auto vzniklo, jste ji sice mohli mít i na céčku a na éčku (to už dnes nelze a zůstala jen na třídě S), ale tyto modely vypadaly jinak.

Světle modrá barva našeho kusu je hodně netradiční, ale překvapivě pětimetrovému sedanu sluší. Zvenku má minimum poškození, přestože několika kosmetickým poškozením se vzhledem ke svému věku dočkala. Tím největším je tak poškozený krycí plast blikače v pravém vnějším zpětném zrcátku. A podobně zachovalé je auto i uvnitř. Tady poputuje drobná výtka jen k nelícujícímu krytu přihrádky ve středovému tunelu před ovladačem multimédií. Sedadla jsou neprosezená, čalounění nepotrhané a nijak výrazně neodřené a i volant působí stále dobře. Aby také ne, vždyť na počítadle kilometrů svítí jen necelých 193 tisíc.

Co se výbavy týká, byla celkem slušná, přesto se zdaleka nedá mluvit o oblíbeném zaklínadle „plná výbava“. Samozřejmostí byl vzduchový podvozek s možností zvýšení světlé výšky, bixenonové přední světlomety, automatická dvouzónová klimatizace, digitální přístrojový štít, navigace, tempomat s omezovačem rychlosti, stabilizační systém, elektrické střešní okno, elektricky ovládaná přední sedadla, zadní parkovací senzory či elektrické dovírání kufru (samotné víko elektrické nebylo). Naopak chybělo například bezklíčové odemykání a startování, vyhřívané sedačky nebo přední parkovací senzory. A napadnout by vás mohla i spousta dalších prvků. Na druhou stranu v autě všechno fungovalo.

Slušný kus

Na této generaci Mercedes-Benzu třídy S je poměrně značně vidět její věk. Zestárla docela rychle, přestože její nástupce (tedy předposlední generace W222) byl spíše designovou evolucí než revolucí, která přišla v současné generaci (W223). A je to znát nejen zvenku, ale i uvnitř. Tady se navíc – než se interiér prohřeje – ozývá různé „povrzávání“ plastů, nejvíce z centrální loketní opěrky. To je ale jediná podobná věc, která by v interiéru kazila prémiový dojem.

Vaše oči vidí a ruce se dotýkají kvalitních materiálů, jimž dominuje kůže a pravé dřevo (mimochodem, stále v prvotřídním stavu s lesklým lakem). Všechny ovladače, které se tváří jako kovové (například na dveřích pro ovládání oken nebo sedadel), také kovové jsou. Na palubě si pořád můžete připadat jako v opravdové vlajkové lodi, přestože jste za auto dali více než desetinásobně méně než jeho první majitel.

Ačkoliv tu není bezklíčové startování, klasický klíč už k autu také nedostanete. Mercedes-Benz už v době vzniku tohoto eSka nějakou dobu používal digitální klíče, které nemají klasickou kovovou planžetu. I toto řešení bylo nutné zasunout do zdířky a otočit s ním jako s klasickým klíčem, ale nebylo třeba jej po celou dobu držet. Elektronika už se o otočení do správné polohy o nastartování auta postarala sama.

Za volantem

U auta, které jsme testovali v teplotách pod nulou, probíhalo startování studeného motoru o něco déle, než jsme u moderních naftových motorů zvyklí. Možná bude potřeba vyměnit žhavicí svíčky, ale nakonec motor nastartoval a usadil se na hladkém volnoběhu. Z výfuku přitom nevyšel žádný bílý nebo černý dým a to platilo i při jízdě.

Kabina je velmi dobře odhlučněná, od vnějšího světa je posádka izolovaná dostatečně. Pokud jste si připlatili za dvojitá skla oken (ty jsme v testovaném autě neměli), mohlo to být ještě lepší. Do kabiny se při výrazné akceleraci dostával zvuk motoru. A z toho, co posádka uslyšela, bylo jasně znát, že nejde o žádný malý motůrek. Zvuk je jadrný, přesto jej slyšíte spíše vzdáleně, jen tak mimochodem.

Reakce na pohyby plynovým pedálem jsou příjemně rychlé, přesto rozvážné. Auto nechce posádku rušit zběsilými reakcemi, takže i převodovka se snaží podřazovat jen opravdu ve chvílích, kdy sešlápnete plynový pedál razantně až na podlahu. Testovaný modrý kousek pohání málo vídaná verze s naftovým třílitrovým vidlicovým šestiválcem s výkonem 155 kW/211 koní a točivým momentem 540 Nm. Dynamika není vůbec špatná, přestože podle techničáku je pohotovostní hmotnost vcelku vysokých 2025 kilogramů.

Díky přítomnosti vzduchového odpružení je komfort jízdy velmi vysoký. Vzhledem k tomu, že Mercedes-Benzy třídy S generace W221 už mají nějaký věk a budou mít i nějaký nájezd, je důležité zkontrolovat těsnost vzduchových měchů i funkčnost vzduchového kompresoru. Měchy by neměly ucházet a auto by i po několika dnech mělo být na své původní světlé výšce. Pokud tomu tak není, bude třeba vedení vzduchu i výše zmiňované komponenty zkontrolovat a netěsnost vyřešit. Případná oprava už dnes pravděpodobně nebude vzhledem k zůstatkové hodnotě auta likvidační (pokud auto neodvezete do autorizovaného servisu, kde by mu daly originální náhradní díly), ale podle použitých náhradních dílů může být od několika jednotek tisíc korun (v případě čínských komponentů) do několika desítek tisíc. Bude záležet samozřejmě také na tom, co netěsnost způsobilo a jaký díl bude třeba opravit nebo vyměnit. U testovaného kusu byl pneumatický podvozek v pořádku.

Při jízdě vás eSko neprovokuje k přílišné rychlosti – platí to pro tohle starší, ale snad ještě více pro ta novější – ale spíše k tomu, abyste si jen tak v pohodě proplouvali silnicemi. Vzduchové odpružení je tu sice kolíbavé, ale zase to není zase tak moc, popravdě bych po zkušenostech s jinými eSkovými mercedesy čekal i větší houpání. A to přestože na autě byla docela malá kola s poměrně vysokými celoročními pneumatikami (235/55 R17). Ostatně, ani řízení s dlouhým převodem nesvádí k rychlým průjezdům zatáčkami. Je to přesto auto, které se zlehka vede a nevyžaduje k jízdě žádnou velkou sílu, ba právě naopak.

I při takto běžném tempu, kdy splynete s okolním provozem, počítejte s tím, že spotřeba paliva se bude pohybovat kolem 10 l/100 km. Díky velké 83litrové palivové nádrži (zadokolky mají 90litrové nádrže) je dojezd i tak hodně dlouhý.

Závěr a rady pro koupi

Starší vlajková loď jakékoliv prémiové automobilky dokáže řidiči zprostředkovat pocit luxusu a skvělých jízdních vlastností, které jiné běžné auto dodat neumí. Lákavá je zpravidla i velmi nízká cena takové ojetiny, ale ta bývá občas vykoupena vysokými servisními náklady. Nemluvíme pouze o pravidelné údržbě (drahá je třeba zejména kvůli pracnosti třeba i výměna rozvodů motoru), ale zejména o nepravidelných servisních zásazích. A věřte, že ty dříve či později přijdou, protože auto je stále pouze a jen soubor různých náhradních dílů, které mají různou trvanlivost. Navíc nikdy úplně přesně nevíte, jak se k autu choval jeho předchozí majitel.

U těchto prémiových luxusních aut to zpravidla ten první nešidil, otázkou už jsou ovšem ti další. Proto je u podobných aut opravdu důležité, aby jej případný zájemce důkladně zkontroloval a nechal ideálně prověřit odborníkem na danou značku. Na některé servisní zásahy je totiž třeba originální vybavení či diagnostické přístroje.

U testované generace W221 obecně platí, že dobrou volbou jsou právě naftové šestiválce, přičemž tím nejlepším je motor S 350 Bluetec ve faceliftované verzi od roku 2010. Ten už plní emisní normu Euro 6. Dobrou volbou je překvapivě i úplně základní čtyřválcový nafťák S 250 CDI. Platí to ale hlavně z pohledu spolehlivosti, protože jeho projev ani dynamika se k vlajkové lodi úplně nehodí. A co benzinové motory? Počítejte s tím, že benzínové motory do modelového ročníku 9/2006 měly ozubené kolo řetězového rozvodu, které bylo potřeba kontrolovat. Jeho selhání by totiž v nejhorším případě mohlo znamenat nutnost velmi drahé opravy.

Největším strašákem podobných aut je nicméně elektronika. Auta jsou jí prošpikována, což může nejen způsobit nefunkčnost – ať už jen něčeho z výbavy, nebo dokonce celého auta – ale také zvýšené vybíjení baterie.

Technické údaje: Mercedes-Benz S 320 CDI 4Matic (2008)

• Motor: naftový, V6, 2987 cm³, přeplňovaný turbodmychadlem
• Výkon: 155 kW/211 PS
• Točivý moment: 540 Nm
• Převodovka: automatická 7stupňová (7G-Tronic)
• Pohon: všech čtyř kol (4Matic)
• Maximální rychlost: 236 km/h

Štítky: 4MATIC, Mercedes-Benz, mercedes-benz třídy s, test, test ojetiny, třída s