Psal se rok 1972, kdy se v Československu poprvé prováděl nárazový test. Před 50 lety se v Praze na Ruzyni rozjela Škoda 100 L proti betonové zdi, aby se zjistilo, jak po nárazu dopadne auto i jeho posádka.
První crash testy s vozy Škoda proběhly pravděpodobně již v roce 1968 v areálu závodu v Mladé Boleslavi, ale oficiální záznamy o tom neexistují. Tehdy se proti zdi rozjela Škoda 1000 MB rychlostí asi 20 km/h. Karburátor byl seřízen tak, aby vůz dosahoval této rychlosti při jízdě na volnoběh.
První zdokumentovaný crash test se uskutečnil v květnu 1972 v Praze-Ruzyni na místě vedle dnešního mezinárodního letiště Václava Havla. Test provedl Ústav pro výzkum motorových vozidel (ÚVMV) v souladu s mezinárodními předpisy EHK OSN (Evropská hospodářská komise OSN). Testovaným vozidlem byl vůz Škoda 100 L. Tehdy nejmodernější model značky Škoda se vyráběl od roku 1969 a vyvážel se i do západní Evropy.
První crash test v Československu byl proveden před 50 lety. Náraz se zkoušel na Škodě 100
Ačkoli v té době ještě nebyla v Československu povinná bezpečnostní homologace, v západoevropských zemích již povinná byla. Testovací plochu si museli pracovníci ÚVMV naplánovat a vybudovat téměř sami. Vyvinuli parní raketu, která zezadu rozpohybovala vozidlo bez řidiče na zkušební dráze. Základem systému byla 300litrová tlaková nádoba s topnými spirálami. Vozidlo a raketu udržovala v požadovaném směru kolejnice, která končila asi 5 metrů od betonové stěny. V tomto místě byla parní raketa zastavena klínovou brzdou, zatímco vozidlo narazilo do zdi rychlostí asi 50 km/h. Rychlost, jakou raketa poháněla auto, závisela na množství vody a také na hmotnosti vozidla. Průběh crash testu zaznamenala vysokorychlostní kamera s frekvencí 1 000 snímků za sekundu.
Po úspěšné premiéře se v tehdejším Československu začaly crash testy konat pravidelně. Zkušební zařízení v pražské Ruzyni bylo v provozu až do roku 1996. Již v roce 1975 však ÚVMV otevřel v tehdejším areálu českého výrobce užitkových vozidel Avia novou zkušebnu s halou a venkovní padací věží, kde se prováděly nárazové zkoušky pádem z výšky. V tomto testovacím centru se také testovalo příslušenství vozidla, jako jsou bezpečnostní pásy, sedadla a střešní nosiče.
Replika původní Škody 100 L a parní rakety, které byly použity při crash testu v roce 1972
Otevření testovacího polygonu v Úhelnici
Po převzetí českého ÚVMV otevřela tehdejší TÜV Bayern, nyní TÜV SÜD, v roce 1996 vlastní zkušebnu v obci Úhelnice u Mladé Boleslavi. Prvním testovaným vozem byla Škoda Octavia. V letech 2000 a 2001 byla hala na popud společnosti Škoda Auto přestavěna a rozšířena z původních 50 na 100 metrů. Vozidla mohla zrychlovat rovnoměrněji, aby se poloha zkušebních figurín neměnila. Značka Škoda hrála také klíčovou roli při prosazování přechodu z analogových na digitální kamery. V roce 2011 převzala zkušebnu Škoda Auto a pokračovala zde ve spolupráci s TÜV SÜD Czech.
V březnu 2020 zahájila provoz nová, vysoce moderní crashtestová laboratoř. Odborný časopis Automotive Testing Technology International jí v témže roce udělil ocenění Crashová laboratoř roku 2020. Nová crashová laboratoř je více než dvakrát větší než předchozí zařízení. Délka haly, v níž probíhají crash testy, je nyní více než 180 metrů.
Srdcem laboratoře je elektrický pohonný systém, který urychlí dvě vozidla o celkové hmotnosti až 3,5 tuny, která se k sobě blíží čelně, až na rychlost 65 km/h nebo jedno vozidlo až na rychlost 120 km/h. V současné době se zde simuluje čelní srážka dvou vozidel při rychlosti 50 km/h. Jako cestující se ve zkušebních vozidlech používá devět figurín dospělých a čtyři figuríny dětí různých konstrukcí. Pomocí optického zařízení jsou figuríny správně umístěny ve vozidlech a správná poloha sedadel je kontrolována také statickou fotogrammetrií.
Mezi další vybavení pro všechny aktuální testovací scénáře patří měřicí stěna, která zaznamenává síly vznikající při nárazu, a 20 statických a 30 palubních vysokorychlostních HD kamer pro dokumentaci všech crash testů. V oddělené hale Škoda Auto je instalováno rovněž zařízení pro zaplavení vozů, které se používá v rámci crash testů elektrických vozů.
O Trabantu slyším prvně. U pana Fogla jsem byl v roce 1973 přes měsíc na brigádě, ale co jsem měl možnost vidět mnoho fotografií a slyšet vyprávění všech zúčastněných, vždy jenom Škoda. I testy u kterých jsem měl možnost být, byly vždy se Škodou.
Nezlobte se, ale prvni „crash test“ neboli zkouska vniknuti ridiciho mechanizmu (volantu) do kabiny ridice, predpis EHK c 15? u nas nebyla u S 100, ale u Trabantu. Jinak vsechno co pisete souhlasi. Zkousku pripravovali a vedli inzenyri Hanke a Fogl z UVMV. Byl jsem tam za Motokov.
My ale píšeme, že to byl první ZDOKUMENTOVANÝ crash test.
Ten test, o kterem pisi, byl zdokumentovany. Delalo ho UVMV se vsim vsudy. Vniknuti volantu proti torzu natacely vysokootackove kamery, atd. Musi byt o nem v UVMV protokol a zpravy. Presvecte se. Neverte jen Skode. UVMV melo oficialni povereni a bylo uznano delat zkousky podle predpisu EHK. Skoda ne.
Možná by zajímalo, že jsou také prováděny crash testy motocyklů. První v České republice provedla Dopravní fakulta ČVUT v prvých letech tohoto století. Více informací: Ústav dopravní techniky DF ČVUT.