Legendární „Mamut“ slaví 30 let. Vývoj tohoto Mercedes-Benzu třídy S zabral více než 10 let

Mamut je synonymem pro obrovské zvíře a přesně z toho důvodu takto pojmenovali i Mercedes-Benz třídy S, generace W140, jenž se těšil velké oblibě nejen v západních zemích, ale také na východě. Jeho rozměry i celkový postoj na silnici byly vskutku impozantní.

Jednalo se o doslova gigantický vůz, který se mohl pyšnit i ohromným luxusem. Do té doby tak velká osobní auta po silnicích nejezdila. Nový silniční koráb značky Mercedes však ukázal, že i po takových vozech je velká poptávka. V devadesátých letech nemělo toto auto ve své třídě konkurenci.

Je tedy zajímavé, že další luxusní vozy Mercedes-Benz stejné třídy byly v pozdějších letech, co se velikosti týče, mnohem umírněnější než jejich přímá konkurence od BMW (od řady 7, generace E65), která byla naopak robustní a působila těžkopádně.

S jako luxus

Na rozdíl od svých předchůdců se model W140 začal označovat i písmenem „S“. Mercedes dával esko vždy jen vozům té nejvyšší třídy. To samozřejmě mělo vliv i na značení dalších řad vozidel této značky. Třeba takový Mercedes-Benz W124 byl dostal označení třída E.

Generace vozidel W140 měla nahradit populární W126, přezdívaný jako „Číňan“. Na Mamutovi se začalo pracovat už od počátku osmdesátých let. Vzhledem k tomu, že se mělo jednat o produkt, který nebude mít po stránce luxusu žádnou relevantní konkurenci, dávali si konstruktéři opravdu hodně záležet. Vývoj trval celá osmdesátá léta, což není málo. Nicméně výsledek byl přesně takový, jaký se očekával. V době vydání se jednalo o jeden z nejpokrokovějších vozů té doby. Prodej probíhal mezi lety 1992 až 1999.

Konkurence v podobě BMW a Audi neměla žádnou opravdovou odpověď. Mohutný Mamut tak byl v době, kdy poprvé vyjel na silnice, naprostým suverénem měřícím na délku úctyhodných 5113 mm.

Sestaven z kvalitních komponentů

Vzhledem k tomu, že šlo o nejluxusnější auto té doby, není vůbec s podivem, že disponovalo opravdu kvalitní výbavou. Mercedes-Benz W140 patřil do první generace vozů používajících nejmodernější palubní systém spojený skrze sběrnici CAN-BUS. Součástí všech modelů po roce 1995 byl i stabilizační systém a vůz bylo možné velmi omezeně ovládat i hlasem, a sice pomocí technologie Linguatronic.

Rok 1995 znamenal pro W140 docela zásadní vylepšení, jelikož do té doby mu chybělo mnoho věcí, které u této řady dnes bereme jako samozřejmost. Po patřičném faceliftu už byl vůz vybaven i ultrazvukovými parkovacími PDC senzory (do té doby používal vysouvací anténky na konci zadních blatníků), bočními airbagy nebo automatickou pětistupňovou převodovkou (do té doby měl jen čtyřstupňovou).

V12, ale i vznětový motor

Alfou a omegou každého auta je jeho motor. Mamut byl prvním luxusním osobním vozem značky Mercedes-Benz, jemuž byl do vínku dán vznětový motor.

Jednalo se o pohonné jednotky ideově vycházející z OM603. Ty však nabízely pouze 150 koní, což se zdálo na takový koráb silnic málo. Z toho důvodu přišla v roce 1996 obměna v podobě čtyřventilového motoru OM606, jenž se mohl pyšnit výkonem až 177 koňských sil. Ano, dnes se nejedná o žádný velký zázrak, ale je potřeba si uvědomit, že v polovině devadesátých let to bylo více než dostačující. Stále šlo navíc o motor pohánějící luxusní limuzínu, nikoliv sporťák.

Mercedes-Benz třídy S mohl dostat v 90. letech motor W18. Projekt byl nakonec zastaven

Hlavními motorizacemi ale byly benzinové jednotky, včetně exkluzivní V12, což byla odpověď na BMW 750i, generace E32. Šlo o šestilitr se 408 koňmi, respektive 394 koňmi po úpravě kvůli snížení emisí v roce 1995.

Základní motorizací ale byl 2,8litrový řadový šestiválec o výkonu 193 koní, jež bylo možné kombinovat s manuální nebo automatickou převodovkou. Nabízel se ale i větší 3,2litrový šestiválec s 231 koňmi.

A samozřejmě nechyběly ani vidlicové osmiválce. Ty zahrnovaly několik motorizací – 4,2litrový motor s 286 koňmi (později 279 koní) a 5,0litrový motor s 326 koňmi, (později 320 koní).

Luxus v každém ohledu

Kdo se chtěl v devadesátkách cítit na silnicích jako král, ten si musel koupit Mamuta. Nic lepšího z pohledu luxusu vážně nebylo. Už jen velikost vnitřních prostor jasně poukazovala na to, že tohle je úplně jiná třída, než jaká dosud byla k vidění. O dokonalé pohodlí se mimo jiné postarala i sedadla, či v tomto případě spíše křesla. Ta byla navíc vyhřívaná, což hlavně v zimních měsících přišlo vhod.

Když řidič chtěl, bylo uvnitř auta slyšet spadnout i špendlík. Za ticho v interiéru mohl vůz vděčit hned několika faktorům. Hlavně to byla zásluha zvukové izolace, která obklopovala motor, hodně k tomu přispívala také zdvojená boční skla a perfektní aerodynamické vlastnosti auta. Dvojitá skla byla zajímavá i tím, že v mezeře mezi nimi se nacházel dehydrovaný vzduch, díky čemuž se nikdy nezamlžovala.

Klimatizace je dnes absolutní samozřejmostí i v ekonomických modelech, nicméně v té době to byla novinka. Mamut měl poloautomatickou klimatizaci a ta navíc dokázala pracovat i nějakou dobu po vypnutí motoru.

Součásti vozidla byly také sluneční clony na oknech ovládané skrze palubní počítač a rovněž i vystřelovací klíč, což v té době mimo W140 nemělo žádné auto. Velmi oceňovaná byla také možnost elektrického dovírání kufru a dveří. Kdo se neštítil příplatku, mohl mít v autě i hydropneumatické odpružení. Vzduchový Airmatic tehdy ještě neexistoval, dostal se až do novější generace třídy S (W220).

Jízdní vlastnosti

Při pohledu na Mercedes-Benz W140 by asi nikoho nenapadlo, že bude disponovat dobrými jízdními vlastnostmi. A přeci je měl. Na svou gigantickou velikost byl vůz až překvapivě mrštný, a co se obratnosti týče, dokázal předčit i mnohá daleko menší vozidla.

Velkou zásluhu na tom mělo zejména možnost vytočení předních kol do vpravdě překvapivého úhlu. Dnes si k menšímu poloměru otáčení automobilky pomáhají i natáčením zadních kol. Třeba nová generace Mercedes-Benzu třídy S to umí až o více než 10°. Vzhledem ke své velikosti neměl Mamut nikdy problémy s bočním větrem, což ho udržovalo stabilním i během hodně silných a nenadálých větrných poryvů.

Vůz milovaly i mnohé celebrity

Vzhledem k tomu, že Mercedes-Benz W140 byl pravděpodobně nejluxusnějším sériově vyráběným vozem té doby, není asi ničím divným, že si ho zamilovala i celá řada celebrit.

Jízdu v něm si dopřávali nejen hollywoodští herci či slavní zpěváci, ale také mnozí státníci. Mezi nimi i náš tehdejší prezident Václav Havel. V tomto modelu seděla i princezna Diana ten nešťastný den, kdy zahynula během dopravní nehody v Paříži.

I dnes se ještě dá W140 koupit, samozřejmě pouze z druhé ruky. Většinou se však jedná o nepojízdné vraky, jejichž zprovoznění by stálo desítky, možná i stovky tisíc korun. V devadesátých letech to byl král silnic, nicméně v současnosti už na silnicích Mamuti moc k vidění nejsou.

Štítky: 30 let, historie, mercedes-benz třídy s, Mercedes-benz w140, třída s, veteran, w140