Mercedes-Benz-W140-AMG
Mercedes-Benz W140 v úpravě AMG | Foto: Daimler AG

I v dnešním světě je za aristokratický považovaný dvanáctiválcový motor. Bývalo to tak i v minulosti. Ačkoliv pokusy o ještě větší motory byly, nakonec nedopadly (až na výjimku v podobě Bugatti Veyron a Chirón). Větší motor měl nicméně v plánu vyvinout i Mercedes-Benz. Pod kapotu „mamuta“ chtěl totiž dávat W18! Nakonec byl ale projekt zastaven.

Éra mamuta, tedy Mercedes-Benzu třídy S s kódovým označením W140, který se prodával mezi lety 1991 a 1998, byla pro automobilku, ale i pro zákazníky tou nejlepší dobou. Byly to časy, kdy se na autech nešetřilo a vlastně nic nebyl problém. I proto vznikaly hodně odvážné nápady. BMW postavilo prototyp řady 7: BMW 767i Goldfisch V16 s motorem 6,7 V16 a Mercedes-Benz chtěl do mamuta zastavět dokonce 18válec.

Přečtěte si také:  ESP se poprvé objevilo před 25 lety. Prvním autem, které ho mělo, byl Mercedes-Benz třídy S

Mercedes-Benz už na počátku tohoto nápadu řešil, jak by se tak velký motor vůbec pod kapotu vešel. Tehdejší třída S byla sice obrovské auto (i proto se jí říkalo „mamut“), ale ani tak to nebylo jednoduché. Dva devítiválce do V nedávaly smysl, byly moc dlouhé, takže nakonec bylo vymyšleno, že motor by měl tvar „W“ a byl by složen ze tří řadových šestiválců s úhlem sevření válců 75,5°. A to by se pod kapotu vešlo, protože délka motoru by nebyla větší, než u původního řadového šestiválce.

Mercedes-Benz-motor-W18-W140
Jak mohl motor vypadat, ukazuje kresba z knihy „Der 12-Zylinder“, kterou vytvořil Jürgen Lewandowski | Foto: Daimler AG

Osmnáctiválec měl mít dvě výkonové varianty. Ta slabší měla mít dva ventily na válec, výkon přibližně 490 koní a točivý moment 750 Nm. Ten měl putovat pod kapotu mamuta. Auto by tak neslo označení Mercedes-Benz S 800 SEL. Tím druhým měl být dokonce pětiventilový motor s výkonem minimálně 680 koní a točivým momentem 800 Nm. Ten měl být určen pro nový supersportovní vůz, který nakonec nevznikl.

Motor však nakonec vyvinut nebyl, což je velká škoda. Nápad byl zastaven v poměrně brzkém stádiu. Nedošlo ani na technické nákresy, nicméně kódové označení už přesto motor dostal. Mělo jít o motor M 216. Tehdejší vedení značky Mercedes-Benz to zdůvodnilo tím, že dosavadní vidlicový dvanáctiválec s šesti litry objemu je dostatečně majestátním pohonem i pro tuto vlajkovou loď. S tím se nedá, než souhlasit. Vždyť výkonově se agregát V12 pohyboval od 394 do 408 koní.

Přečtěte si také:  Nový Mercedes-AMG A45 S je na Severní smyčce Nürburgringu rychlejší než Lamborghini Murcielago

I tak však existovalo řešení pro ty, kterým by takový výkon nestačil. Mercedes-Benz společně s (tehdy ještě „pouhým“ úpravcem) AMG vyráběl dvě výkonnější verze s označením S 70 AMG a S 73 AMG. K těm se však běžný zákazník nikdy nedostal a značka je nabízela jen těm nejvybranějším svým klientům. Jako základ posloužilo právě auto s motorem 6.0 V12. Ten byl mimo jiné převrtán na objem 7,1 litru, respektive 7,3 litru a nabízel výkon 469 koní, respektive 525 koní.