mercedes-benz_tridy_s-w126-airbag- (6)

V prosinci 1980 se uskutečnila předpremiéra airbagu řidiče a předpínačů bezpečnostních pásů. Tehdy se jednalo o nejnovější bezpečnostní inovace značky Mercedes-Benz. A ještě v roce 1980, tedy před 40 lety, bylo zákazníkům dodáno několik prvních sedanů Třídy S (modelová řada 126) s touto novou technikou. Tím byl položen další milník v dlouhé řadě výjimečných inovací značky v oblasti pasivní bezpečnosti.

Airbag společně vyvíjely tehdejší společnosti Daimler-Benz AG a Bosch. V lednu a únoru 1981 sjelo z montážní linky již více než 100 vozidel Třídy S s novými bezpečnostními systémy. Tímto krokem začalo vítězné tažené techniky zádržných systémů, která se brzy dočkala rozšíření ve vozidlech výrobců z celého světa.

Veřejná světová premiéra následovala ve dnech 5. až 15. února 1981 na mezinárodním autosalonu v Amsterdamu. Jen o měsíc později prezentoval Mercedes-Benz airbag řidiče a předpínače bezpečnostních pásů také na autosalonu v Ženevě. Kombinace obou systémů se zpočátku dodávala výhradně pro Třídu S a kupé SEC jako výbava na přání za cenu 1525,50 německých marek.

Nápad, který se rychle uchytil

Již v roce 1982 se airbag a předpínače bezpečnostních pásů dodávaly jako výbava na přání pro veškeré osobní vozy Mercedes-Benz. Do roku 1992 se stal airbag řidiče standardní výbavou ve všech modelech značky. V roce 1994 rozšířil standardní bezpečnostní výbavu airbag spolujezdce vpředu. Následující roky přinesly zavedení řady dalších airbagů. Tyto ochranné „nárazové polštáře“ pro cestující na různých sedadlech vozidla jsou již dlouho pevnou součástí komplexního bezpečnostního konceptu značky Mercedes-Benz.

Přečtěte si také:  Mercedes-Benz třídy S mohl dostat v 90. letech motor W18. Projekt byl nakonec zastaven

Zmírnění nárazu

Ochranný vzduchový vak se před cestujícím rozvine během několika milisekund. Senzory rozpoznají mimořádně intenzivní zpomalení, k němuž dochází při těžké čelní kolizi, a dají pokyn k zapálení nálože aktivující bleskurychlé naplnění airbagu. Vznikající směs plynů, která tehdy obsahovala především dusík, nafoukne speciálně koncipovaný textilní vak – airbag. Ten nabízí nejlepší možnou ochranu v kombinaci s bezpečnostním pásem. Oba prvky společně zpomalí pohyb horní části těla sedící osoby.

Souběžný vývoj

Mercedes-Benz měl před čtyřmi desetiletími připravenu inovaci i pro bezpečnostní pásy. Značka zavedla na konci roku 1980 airbag řidiče společně s předpínačem bezpečnostního pásu na sedadle spolujezdce vpředu. A již v roce 1984 byl tento bezpečnostní prvek standardní výbavou na předních sedadlech všech osobních vozů Mercedes-Benz. Předpínače bezpečnostních pásů reagují na signál ze stejného senzoru jako airbag řidiče. I v tomto případě se aktivuje řízená pyrotechnika. Zapálením speciální nálože se během několika milisekund pevněji přitáhne automatický tříbodový bezpečnostní pás, který bývá v mnoha případech veden kolem horní části těla spíše volněji. Řidič a spolujezdec vpředu pak mají těsnější kontakt s plochami opěradel a sedadel.

Mercedes-Benz prováděl náročné crash testy už dávno v minulostí

Vývoj v následujících letech pokračoval. V roce 1995 byly předpínače bezpečnostních pásů doplněny omezovačem síly. V roce 2002 rozšířili inženýři pyrotechnické předpínače bezpečnostních pásů o elektronickou variantu, systém preventivní ochrany cestujících PRE-SAFE. Na rozdíl od pyrotechnicky aktivovaných předpínačů lze předpínače systému PRE-SAFE používat opakovaně. Pokud k hrozící nehodě nakonec nedojde, bezpečnostní pás se následně znovu uvolní.

Vynález

Základní myšlenku airbagu lze vystopovat mimo jiné až u kutila Waltera Lindnera. Ten však v 50. letech 20. století hovořil o „nafukovací nádobě ve složeném stavu, která se v případě nebezpečí automaticky nafoukne“. Mnichovan požádal 6. října 1951 německý patentový úřad o ochranu „zařízení pro ochranu osob uvnitř vozidla před poraněními při kolizích“.

Lindner popisuje princip airbagu již docela přesně. Jen realizace tohoto nápadu byla spojena s problémy. Tehdy ještě chyběly technické předpoklady pro senzoriku, dostupná nebyla ani technika pro rychlou tvorbu plynu. Běžně používaný stlačený vzduch k vytvoření potřebného tlaku nestačí, protože nafouknutí vzduchového vaku trvá v tomto případě příliš dlouho. V tehdejší době nebyl ještě k dispozici ani elastický a současně velmi pevný materiál pro vzduchové vaky. To se změnilo až v průběhu dalších let.

Mercedes-Benz se chopil myšlenky airbagu v roce 1966 a v roce 1967 podnikl první pokusy směřující k efektivní tvorbě plynu. Příslušný patent s názvem „Zařízení pro ochranu cestujících motorového vozidla při nárazu“ (patentový spis č. DE 21 52 902 C2) přihlásila tehdejší společnost Daimler-Benz AG v říjnu 1971.

Kontinuální pokrok

Po 250 experimentech s nehodami, více než 2500 testech s nárazovými vozíky na zkušebních drahách a tisících pokusech s jednotlivými komponenty dovedli bezpečnostní inženýři značky Mercedes-Benz tuto techniku během dalších necelých patnácti let do stádia připravenosti pro sériovou výrobu. Zpočátku nesly modely Mercedes-Benz s příslušnou výbavou na svých volantech označení „SRS Airbag“. Tato zkratka znamená „Supplemental Restraint System“, v překladu tedy „dodatečný zádržný systém“. Airbag totiž doplňuje bezpečnostní pás, který i nadále plní roli primárního zádržného systému.

Přečtěte si také:  Před 40 lety se do aut poprvé dostalo ABS, prvním autem byl Mercedes-Benz

Airbagy v těchto volantech byly velké. První airbagy řidiče měly v nafouknutém stavu objem 60 až 70 litrů. Analogicky probíhal vývoj u airbagu spolujezdce vpředu, který byl představen v roce 1987 na mezinárodním autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem a zabíral kompletní schránku před sedadlem spolujezdce vpředu.

Menší objemy, vyšší bezpečnost

Komponenty airbagů se v průběhu let zmenšovaly, aniž by tím byla dotčena bezpečnost. Kompaktní rozměry jsou také zásadním předpokladem pro uložení vzduchového vaku i na jiná místa, než je volant nebo odkládací schránka. Vývojáři se touto cestou vydali z toho důvodu, že čelní náraz, zmírňovaný prvními airbagy, představuje jen jeden z mnoha rozmanitých scénářů nehod.

V roce 1995 obdržela Třída E modelové řady 210 do své výbavy boční airbagy. Okenní airbag doplnil rozsáhlý ochranný systém od roku 1998. V roce 2001 následoval boční airbag chránící hlavu a hrudník, v roce 2009 kolenní airbag a v roce 2013 boční airbag pro ochranu hrudníku a pánve, airbag v sedáku sedadla a mimořádně malý airbag v bezpečnostním pásu. Generátory plynu tzv. adaptivních airbagů umožňovaly ve Třídě S modelové řady 221, představené v roce 2005, dva stupně aktivace airbagu v závislosti na intenzitě nárazu.

V roce 2020 představená Třída S modelové řady 223 dostala další airbagy. Světovou premiéru oslavily například zadní airbagy. Čtyřicet let po zavedení airbagu řidiče používají zadní airbagy zcela nový koncept plnění s trubkovitou strukturou. Díky tomu je poprvé možné nabídnout čelní airbagy pro obě krajní zadní sedadla. Tyto airbagy výrazně snižují zatížení hlavy a šíje připoutaných cestujících při těžkých čelních kolizích.

Statistika

Je velmi těžké vypočítat pozitivní vliv jednotlivých systémů a opatření na nehodovost. Avšak čísla německého Spolkového statistického úřadu hovoří i tak jasnou řečí. V roce 1980 přišlo v rámci celé německé silniční dopravy (Spolková republika Německo a NDR) o život 15 050 osob, z toho bylo 6915 cestujících v osobních vozech. Pro porovnání s rokem 2000 jsou příslušné ukazatele 7503 a 4396 osob. O dalších dvacet let později si rok 2019 vyžádal v Německu 3046 obětí dopravních nehod, z toho 1346 zahynulo v osobních vozech.

Přečtěte si také:  ESP se poprvé objevilo před 25 lety. Prvním autem, které ho mělo, byl Mercedes-Benz třídy S

Vzhledem k tomu, že počty vozidel na silnicích v uvedených obdobích rostly, jsou uvedená čísla mimořádně přesvědčivá, pokud se převedou na počet obětí dopravních nehod, přepočtený na 10 000 vozidel. V roce 1980 byl tento ukazatel 4,5, v roce 2000 klesl na 1,4 a v roce 2019 dokonce na pouhých 0,5.