Na karoserii zůstalo jen tolik materiálu, aby vůz stále připomínal Porsche 944. díky odstraněným plechům jsou ale teď vidět součásti, které běžně zůstávají skryté. Motor vpředu, převodovka u zadní nápravy a mezi nimi dlouhá hnací hřídel. Řez tímhle autem vznikl už v 80. letech jako názorná pomůcka pro výuku a technické prezentace. Jednotlivé části pohonu transaxle jsou na něm zvýrazněny růžovou barvou.
Nejde přitom jen o zajímavý exponát. Odkryté Porsche 944 velmi dobře vysvětluje, proč se vozy Porsche s touto konstrukcí dodnes těší pověsti mimořádně vyvážených sportovních aut. Výsledné chování nebylo dílem elektronických systémů, ale především promyšleného rozmístění mechanických částí.
Motor vpředu a převodovka vzadu
Porsche začalo koncepci transaxle rozvíjet v 70. letech ve vývojovém centru ve Weissachu. Prvním sériovým modelem této éry se v roce 1976 stalo Porsche 924. O rok později následovalo velké gran turismo Porsche 928, v roce 1981 dorazilo Porsche 944 a od roku 1991 nabídku završilo Porsche 968.
Základní myšlenka byla poměrně snadno pochopitelná. Kapalinou chlazený motor se nacházel vpředu nad přední nápravou, zatímco převodovka společně s diferenciálem byla umístěna vzadu. Spojka předávala točivý moment na hnací hřídel o průměru 20 až 25 milimetrů a délce přibližně 1,5 metru.
Hřídel se otáčela na několika kuličkových ložiscích uvnitř pevné centrální trubky, která procházela mezi předními sedadly a spojovala přední část vozu se zadní nápravou. Porsche tak mohlo umístit dvě nejtěžší části pohonného ústrojí na opačné konce automobilu.
Výsledkem bylo rozložení hmotnosti blížící se ideálnímu poměru 50 : 50. Přední kola se mohla soustředit na řízení, zatímco hnací síla se přenášela přes zadní nápravu. Vyváženější zatížení už samotnou konstrukcí výrazně omezovalo sklony k nedotáčivosti i přetáčivosti. Auto bylo stabilnější, předvídatelnější a snáze ovladatelné i pro člověka bez závodní licence.
Novému uspořádání přesto zpočátku nedůvěřovali všichni zákazníci ani lidé uvnitř automobilky. Při premiéře Porsche 924 na jihu Francie značka zdůrazňovala, že novinka nabízela polovinu výkonu tehdejšího nejsilnějšího modelu, ale dosahovala 80 % jeho rychlosti a měla být stejně sportovní. Výkon tedy neměl být jediným měřítkem. Důraz se přesunul také na ovladatelnost, vyvážení a kontrolu nad vozem.
Pevná trubka pomáhala také při nárazu
Centrální trubka nesloužila pouze k uložení hnací hřídele. Byla součástí nosné struktury vozu a přispívala k jeho tuhosti i pasivní bezpečnosti. Podle Porsche pomáhala při čelním nebo zadním nárazu vést část sil podél pevného spojení mimo prostor pro posádku.
Hermann Burst, bývalý vedoucí testování karoserií Porsche, připomněl, že transaxle nebyl pouze prostředkem ke zlepšení jízdních vlastností. Od začátku se počítalo také s jeho zapojením do konstrukce karoserie.
Rozmístění techniky současně dovolilo vytvořit poměrně prostorný interiér se čtyřmi sedadly. Zavazadlový prostor měl podle automobilky více než dvojnásobnou kapacitu ve srovnání s tehdejším Porsche 911. Konstrukce Transaxle tak nepřinesla jen klidnější chování na silnici, ale také praktičnost, kterou u sportovních vozů této doby nebylo možné považovat za samozřejmost.
Tato konstrukce dosahovala neutrálního jízdního projevu bez elektronicky řízeného podvozku nebo moderních stabilizačních systémů. Vše záviselo na geometrii, rozložení hmotnosti a mechanickém naladění. Schopnosti celé koncepce potvrdilo také Porsche 928, které mezinárodní porota zvolila evropským Autem roku 1978.
Porsche 944 názorně ukazuje přednosti celé koncepce
Porsche 944 se vyrábělo od roku 1981 do roku 1991 jako další vývojový stupeň modelu 924. Standardně používalo pětistupňovou manuální převodovku umístěnou u zadní nápravy. Verze Porsche 944 S2 se objevila v roce 1988 a dostala vpředu uložený kapalinou chlazený třílitrový řadový čtyřválec s výkonem 155 kW/211 koní. V době uvedení šlo podle Porsche o čtyřválcový motor s největším objemem používaný v sériově vyráběném osobním automobilu.
Transaxle modely Porsche nebyly omyl dějin. Byly odpovědí na dobu, která chtěla technice rozumět
Frank Babler pracuje pro Porsche 36 let a s modely transaxle se zabýval už na začátku svého působení v automobilce. Vlastní Porsche 944 S2, se kterým jezdí už 22 let. Podle něj jsou vedení stopy a stabilita vozu mimořádné. Jízdní projev přitom stále působí lehce, sportovně a výrazně mladším dojmem, než odpovídá skutečnému stáří automobilu.
Podobné hodnocení se neobjevuje jen ve vzpomínkách zaměstnanců Porsche. Americký magazín Car and Driver v dubnu 2026 znovu zveřejnil svůj dlouhodobý test Porsche 944 z roku 1984. Redakce tehdy vůz označovala za okamžitý prodejní úspěch a vyzdvihovala jeho klidný podvozek, přesné jízdní vlastnosti i brzdy dobře sladěné se schopnostmi zavěšení.
Výhody transaxle tedy nevycházely z jediného technického triku. Konstrukce spojila přesné řízení, účinný přenos síly, stabilitu, tuhou karoserii, čtyřmístný interiér a použitelný zavazadlový prostor. Právě tato kombinace vysvětluje, proč modely Porsche 924, 928, 944 a 968 působí zajímavě i několik desetiletí po ukončení výroby.
Porsche si v roce 2026 připomíná 50 let od zahájení transaxle éry. V letech 1976 až 1995 se prodalo téměř 400 000 automobilů ze čtyř uvedených modelových řad. Porsche Museum připravilo na období od 25. srpna do 4. října 2026 prezentaci věnovanou modelům 944 a 968. Od 24. listopadu 2026 do 17. ledna 2027 má následovat expozice zaměřená na Porsche 928.
Zdroj: newsroom.porsche.com, classicdriver.com