Rumunsko je země, která nabízí spoustu kontrastů. Má nádhernou přírodu, ale zároveň velmi zanedbané vesnice. Koncem minulého týdne jsme se na to opět po pěti letech vyrazili se značkou Mercedes-Benz podívat. Čekala nás expedice do pohoří Maramureš: Mercedes-Benz Transylvania Experience.

Pohoří Maramureš (rumunsky Maramureș) se rozkládá na rumunsko-ukrajinských hranicích. Jde o poměrně rozlehlé a přesto poměrně opuštěné rumunské pohoří, kterým prochází nejen řeka Tisa, ale také lesní železnice Mocanita vyjíždějící do nitra hor z rekreačního centra Vișeu de Sus. Ta je k vidění hned zkraje přiloženého videa.

Po celou dobu jsme se pohybovali v okolí města Vișeu de Sus, naše trasy jsme však na mapě hledali marně.

Po dva dny ježdění v horách jsme vystoupali až do nejvyšší výšky 1743 metrů nad mořem, kde nás zastihl déšť. Krajina se tu výrazně změnila, listnatých stromů jsme potkali minimum, naopak všude rostla velká spousta opravdu velkých a šťavnatých borůvek.

Jak tady ve výšce, tak i v nižších polohách jsme obdivovali místní obyvatele, zemědělce, kteří hospodaří na svých staveních a místo moderní techniky, na níž jsme zvyklí od nás i z dalších zemí střední a západní Evropy, tu zemědělci k práci hojně využívají dobytek.

Dobytek mají ale také pro své živobytí. Chovají krávy, kozy, ale i ovce na mléko. Z toho následně vyrábějí parádní, čerstvý a žádnými konzervanty či jinými chemickými látkami nezkažený sýr. Mimochodem, zvířata se tu pasou volně, nemají žádné elektrické ohradníky, dojí je sami bačové, takže nemají prakticky žádný stres.

Na jedny takové bezstarostné krávy jsme narazili i v naprosté samotě. Ve stavení dole žijí tři bačové, kteří se starají o svá zvířata. K jejich stavení jsme se dostali novou generací Mercedes-Benzu třídy G v opravdu náročných terénech. Běžným autem se k nim dostat nelze, oni sami také žádným autem nedisponují. Ve videu se na toto osamocené živobytí můžete podívat od času 11:49.

Cestu k tomuto stavení jsme absolvovali ve čtveřici vozů Mercedes-Benz třídy G nové generace. Tři auta byla G 500, jedno pak dokonce G 63 AMG. To je v terénu lehce hendikepováno ostřeji řezaným předním nárazníkem snižujícím nájezdový úhel, ale také výfuky ústícími pod prahy před zadními koly. Všechna géčka mají ale i v nové generaci žebřinový rám, uzávěrky všech tří diferenciálů, stejně jako redukční převodovku. Do terénu jsou tedy vybavena perfektně. Adaptivní podvozek byste tu hledali marně, ale věřte mi, že právě díky použití rámu není vůbec potřeba.

Kromě technické trati po cestě ke stavení bačů, jsme vyzkoušeli i rychlou lesní cestu v G 500. To, jak se 20″ kola v kombinaci s pneumatikami 275/50 R20 chovala, bylo až absurdní. Od podvozku se neozývaly žádné rány, jízda byla měkká a v interiéru jsme nevěřili tomu, že je to tatáž cesta, kterou jsme před chvíli projeli v GLC. Géčko ji pocitově “opravilo”. Ve videu čas 6:27 až 9:43.

Perfektní je zvuk, ale i samotný projev motoru. Označení G 500 prozrazuje benzinový motor V8 s objemem 4.0 litru a přeplňováním dvěma turbodmychadly. Tahle hranatá stylová krabice se tak může pochlubit výkonem 310 kW/422 koní, což jí umožní zrychlit z 0 na 100 km/h za pouhých 5,9 sekundy a jet maximální rychlostí až 210 km/h! Nedostatkem dynamiky tady rozhodně trpět nebudete. A přesto s géčkem můžete v terénu brodit až do 70 cm, auto zvládne boční náklon až 70 % (35°) a zdolá i 100% stoupání. Mimochodem jeho světlá výška je 24,1 cm.

Mezigeneračně se nová třída G na první pohled příliš nezměnila, některé drobnosti poznáte až na druhý pohled. Jde především o to, že celkově je nový model o více než decimetr širší, má větší kola a kulatější masku. Díly, které se u “starého” a nového géčka shodují, jsou pouze tři, přesto je nové géčko (nejen na pohled) takové, jaké jsme ho milovali.

V mercedesu byl kladen velký důraz na typické vlastnosti původního, téměř 40letého modelu, jež odkazovaly právě na dobu jeho vzniku do roku 1979. Jde především o zvuk zavírání dveří, ale i automatického zamčení po překonání 20 km/h. Ten zvuk je vážně hlučný a poprvé jsem se docela lekl. Je to ale paráda!

Ve srovnání s novým géčkem působí logicky modely tříd GLC a GLE jako hračky, ale vzhledem k tomu, že třída G začíná na necelých třech milionech korun, to vlastně není nijak překvapivé. Jenže pokud nebudeme GLC a GLE konfrontovat s novou generací mercedesí legendy, musíme uznat, že ani tyto modely si mimo silnice v rumunských horách nevedly špatně. Vlastně si naopak vedly hodně dobře…

Mercedes-Benz si pro nás připravil cesty, které všechna auta projela, někdy ale bylo potřeba opravdu citlivého a přesného manévrování a dodržování zásad jízdy v terénu. Vyzkoušeli jsme nejdříve GLC a potom GLE. Obě se čtyřválcovými vznětovými motory, automatickými převodovkami a pohonem všech kol.

Obě dvě také měla obyčejný podvozek s ocelovými pružinami, což bylo pro větší SUV limitující. Díky relativně nevelké světlé výšce a dlouhému rozvoru bylo třeba si na některých terénních přejezdech dávat ještě větší pozor než s GLC. Nejednou jsme ve stejné stopě podvozkem v GLE dřeli, zatímco GLC před námi ještě nikoliv. Pro obě auta je ale v nabídce příplatkové vzduchové odpružení, které umí zvýšit světlou výšku.

To, kde jsme se pohybovali, nebyl žádný extra náročný terén, ale přesto jsme tato SUV vzali do míst, kam se s nimi drtivá většina jejich majitelů nikdy nepodívá. Potěšilo, že auta neutrpěla žádné vážné šrámy, zůstaly na nich i všechny spoilery a neprorazili jsme ani jednu pneumatiku. A to jsme jezdili i v místech, kde byly ostré kameny, větve čouhající ze země a podobně.

Rumunsko je v Evropské unii, což je na něm poznat hlavně na složení vozového parku. Kromě tradičních dacií – od těch socialistických, až po ty moderní, které používá i policie (viz video, čas: 21:47) – jsou tu všudypřítomná také auta ostatních značek s registračními značkami z Itálie, Španělska či Velké Británie. Výjimkou nejsou dokonce ani auta s pravostranným řízením na rumunských značkách. Místní nám říkali, že auta s cizími registračními značkami nejsou jen cizinci, ale spíše lidé, kteří díky EU pracují v zahraničí. Mohou to být ale také lidé, kteří auto se zahraničními RZ koupili, ale nepřehlásili na sebe na rumunské značky. A něco na tom bude, protože Rumunsko je těchto “cizích” aut plné, stačí však přejet hranice do Maďarska a situace se mění…

Zvyknout si je třeba také na způsob jízdy tamějších řidičů. Značky omezující rychlosti jsou často přepsané a přelepené. Nejednou jsme potkali omezení na 30 km/h, jenž vzniklo upravením značky 50 km/h (ve videu cca 21:59 za odstaveným VW Passat). Jsou to ale značky sloužící spíše jako nějaké pěkné obrázky, protože rumunští řidiči je ignorují. Cestovní rychlost je tu 70 – 80 km/h a je jedno, jestli jedete v obci nebo mimo ni. Občas jsme potkali i rychleji jedoucí auta, výjimkou není ani 100km/h rychlost v obci. Jsou to ale spíše dražší auta a prémiové značky s černými skly.

Po silnici tady ale nejezdí jen auta. Potkat tu lze všechno možné od traktorů – které mnohdy pamatují i maršála Iona Antonescu, který vládl Rumunsku v období druhé světové války, nebo snad ještě i jeho předky – přes koňské povozy, až po auta, která jen tak tak drží pohromadě. A to nejen ta stará, ale i poměrně moderní. Opět se můžete podívat ve videu (čas 22:00), kam jsme jednu takovou šmajdající Toyotu RAV4 natočili…

A řidiči? V horách jsme za volantem potkávali školáky. Tu odhadem osmiletý chlapec řídící dřevem plně naložený nákladní vůz, jinde přibližně čtrnáctiletá dívka s podobně starou spolujezdkyní v prázdném malém náklaďáku, ale i mnohem mladší chlapec za volantem bagru. Když si vzpomenu, co jsem v jejich letech dělal já, přijde mi to minimálně úsměvné.

Velmi specifická je také architektura. Rumuni stavějí obrovské domy s mnoha ozdobami. Často jsou domy ale nedostavěné, nemají naopak mají co nejbarevnější a nejzdobnější ploty, dveře nebo brány. Zaujaly nás i střechy, které jsou sice sedlové, ale z jedné strany mají často několikacentimetrový přesah.

Pokud vás už nebaví o dovolené nic nedělat a jen se válet u moře, popřemýšlejte o tom, že byste vzali auto a vyrazili se do Rumunska podívat. A nebo si kupte SUV Mercedes-Benz a vyražte s českým zastoupením značky, protože kromě toho, že jsme tam byli my, je to akce i pro stávající zákazníky, kteří tam mohou v rámci organizovaného výletu vyrazit se svými vlastními auty a zažít to, co my. To, co si vy můžete prohlédnout ve fotogalerii a ve videu.