Test Mini JCW Cabrio (2021)

Jestli jste si toho i přes to zářivě žluté lakování nevšimli, tak tohle je modernizovaný Mini Cooper. Pravda, se změnami se designéři úplně nepřetrhli, jenže když něco funguje, není důvod na tom něco měnit. Automobilka ho v průběhu života citlivě upravuje, ale nebojte, v jádru je to pořád ten zábavný floutek.

Přepracovaný je každopádně nárazník, který je u klasických verzí nově lakovaný i uvnitř mřížky, JCW ve jménu dravosti zůstává u černé výplně s rudým proužkem. Který podle mě s lakem Zesty Yellow úplně neladí, ale to je pochopitelně věc vkusu.

Nová jsou také přední LEDková světla a drobných retuší se dočkal i zadní nárazník. Vedle toho samozřejmě nesmí chybět celá řada odkazů na britský původ, takže vlajku najdete ztvárněnou v grafice zadních lamp, a kdyby vám to nestačilo, můžete ji vozit i na plátěné střeše.

Mohlo by vás také zajímat: Test Honda CR-V 2.0 i-MMD Hybrid AWD (2024)

Ani interiér nepřináší žádné radikální změny. Spoustu drobných vylepšení ovšem ano. S novým volantem ubylo chromovaných prvků ve prospěch leskle černých a k velkému 8,8palcovému displeji multimediálního systému přibyl pětipalcový displej v přístrojovém štítu.

Vnitřek je jinak parádní kombinací retro stylu s moderními technologiemi, jejichž původ najdete v BMW. A to je ta nejlepší vizitka, infotainment funguje svižně, má super grafiku a ovládání se vám po chvíli dostane do krve. Navíc je tady vedle dotykového displeje pořád otočný ovladač s vypiplanou ergonomií.

Gentleman nebo rošťák?

Ani použité materiály si v ničem nezadají s těmi v BMW, i tady ale platí, že čím víc si připlatíte, tím je dojem z interiéru lepší. U verze JCW je toho naštěstí hodně ve standardu, takže už nemusíte tolik ždímat peněženku nad rámec základní ceny.

Mohlo by vás také zajímat: Test Lexus RX 500h Direct4 F Sport | 2024

Fantastické jsou přední sedačky, které tělo dobře podrží v zatáčkách a s nastavitelnou podporou stehen ukotví i vyšší postavy. To už se moc nedá říct o zadních místech, která jsou tady spíš do počtu. Místo pro nohy je spíš symbolické, podobně Mini je i zavazadelník se svými 160 litry. Navzdory číslům do něj ale v pohodě naložíte i větší nákup. Nakládání s nataženou střechou ovšem docela usnadňuje systém, který umožní střechu částečně odklopit, takže je nakládací otvor o dost větší.

Když už jsme u střechy, tak tu shodíte za záda jednou z těch parádních chromových páček na stropě. Nejdřív se střecha stáhne podobně jako střešní okno, což může být fajn třeba na kratší vyjížďky, dalším stisknutím se pak úhledně složí za zadní sedadla. Celé to funguje do rychlosti zhruba 30 kilometrů v hodině a zabere to jen chvilku.

A je to boží! Jízda bez střechy přinese úplně jiný zážitek, který má s rošťáckým charakterem JCW šťávu. Turbodmychadlo si s každým přidáním plynu hlasitě odfrkne a ve výfuku neustále prská a bublá. Už to sice není takové představení jako u dřívějších verzí, ale soundtrack Mini pořád umí naladit skvěle emisním normám navzdory.

Jízdně navíc John Cooper Works rozhodně nezklame. Jistá ztráta tuhosti tady sice je patrná, ale není natolik výrazná, že by vás to mělo nějak trápit. Do zatáček se Mini vrhá se štěněcím nadšením a drží jako přilepené. Mechanický samosvor je tady sice neznámý pojem, JCW si vypomáhá elektronickou náhražkou, ale ta svoji práci odvádí docela slušně.

Mohlo by vás také zajímat: Test Volkswagen ID.7 Pro | elektromobil (2024)

Moc se mi líbilo naladění podvozku, pryč je prkenný projev, který si pamatuju z dřívější verze. Ne že by snad JCW vyměklo, hlavně ve městě vás pořád vás pořád umí docela naklepat, ale přišlo mi, že s nerovnostmi si umí poradit mnohem lépe než dříve.

Výkon 231 koní z dvoulitru je na zábavné svezení tak akorát, a to i díky osmikvaltové převodovce, která se motor snaží držet v ideálním pásmu otáček. Řadí rychle a přesně, navíc umí ve svižném tempu velmi obstojně i podřazovat. A až vás to divočení jednou přestane bavit (nepřestane), v klidnějším tempu funguje naprosto samozřejmě a hladce.

Mohlo by vás také zajímat: Porsche Cayenne první generace existuje i jako kabriolet. Zadní část má z každé strany jinou

Dost příjemně mě mimochodem překvapila spotřeba, která se držela okolo deseti litrů. Hlavně vzhledem k tomu, že jsem se úplně neloudal, takže pokud s plynovým pedálem budete pracovat citlivěji, dostanete se i na 8 litrů.

Závěr a cena

Mini musíte chtít, musíte ho milovat a musíte mu i něco málo odpustit. Předně se musíte smířit s tím, že tohle auto nemá praktičnost ve slovníku. Zadní místa jsou nouzová a do kufru toho moc nedáte. A ani jako kabrio není úplně dokonalé, se staženou střechou do auta dost fouká, a to i v relativně nízkých rychlostech, dozadu navíc není prakticky vůbec vidět. Tohle všechno ale hoďte za hlavu, jestli se vám Mini JCW Cabrio líbí. Má svůj styl a každou sekundu za jeho volantem se budete bavit.

Jasně, pak je tady ještě cena. Zatímco základní Mini One stojí půl milionu, rošťácké JCW Cabrio stojí bezmála dvojnásobek. K tomu nějaké příplatky a jste na milionu. Což je u kompaktního kabria dost. Jak ale jízdě s Mini jednou propadnete, není cesty zpět…