Na novou Mazdu6 jsem se původně těšil už v polovině července, ale tenkrát to, bohužel, nakonec nevyšlo. Škoda. Nicméně dočkal jsem se. Pln očekávání, protože všichni novináři stále vyprávějí, jak je – hlavně s benzínovým manuálem – to auto úžasné, skvěle jezdí, odhodlaně se vrhá do zatáček, no prostě je s ním prý radost jezdit. A tím spíš jsem se rozhodl na druhý pokus vyzkoušet téměř pravý opak – naftový automat. Na manuál se snad ještě dostane za pár týdnů…

Po stránce designu není mezi benzínovou a naftovou verzí rozdíl. Karoserie vypadají naprosto stejně. Ačkoliv to nemám příliš ve zvyku, u Mazdy6 udělám výjimku a napíšu, že tohle auto se mi prostě hodně líbí! Sportovně střižený kabát u rodinného kombi a přitom to nevypadá směšně nebo vyzývavě. Sportovně tvarovaný nárazník, charakteristická maska chladiče vytažená dopředu, dlouhý čumák a zadek podtržený chromovou lištou zakomponavou do světel. To se Mazdě povedlo, první plusové body hned na začátek.

Ale je to stejné také po otevření dveří a nakouknutí do interiéru? Ano. Celý interiér vlastně navazuje na model CX-5, palubní deska je jen přizpůsobena tak, aby sedla do nižšího auta. Stále ale na středovém panelu najdeme digitální hodiny působící jako digitálky z devadesátých let… Vždycky, když je vidím, tak přemýšlím, jak velká tenkrát musela být ta loď, která je přivezla, když je japonci stále do aut používají…? 😀

Velké prémie k platu by zasloužil člověk, který interiér navrhoval. Tlačítka jsou umístěna přehledně a vždy víte, kam sáhnout. Trochu péče by snad zasloužilo jen ovládání navigace a multimediálního systému – ovšem pouze v případě, že ho nebudete ovládat dotykem obrazovky, ale prostřednictvím otočného ovladače a tlačítek umístěných na středovém tunelu. Otočný ovladač je jednou potřeba otočit, podruhé s ním musíte zacházet jako s joystickem a po třetí jde o kombinaci obého. Grafika navigace (TomTom) je až příliš jednoduchá a působí zastarale, svou funkci ale zvládá na jedničku.

A jak Mazda6 jezdí? Pod kapotou je motor s technologií Skyactiv spalující naftu. Ze čtyř válců a objemu 2,2 litru dostane průměrný výkon 110 kW/150 koní, ale výrazně nadprůměrný točivý moment 380 Nm! Jak je to možné? Jednoduše, motor je totiž přeplňován dvojicí nestejně velkých turbodmychadel. To malé se o přísun čerstvého vzduchu do sání stará v nižších otáčkách, to velké ve vyšších. Díky tomu se vám téměř nikdy nestane, že byste se s touhle Mazdou nemohli dostatečně svižně rozjet. Motor zabírá v podstatě ihned a táhne pořád. I když podobné řešení nabízí i Opel v Insignii Bi-CDTi, rozhodně se auto nechová tak příjemně, a i když má o 45 koní více, takovou dynamikou (hlavně díky vyšší hmotnosti) neoplývá. A dokonce ani spotřebou si s Mazdou nemůžou konkurovat…

Mazda hovoří o spotřebě paliva 6,1 litrů na 100 km ve městě, 4,2 litrů na 100 km mimo město a 4,9 litrů na 100 km v kombinovaném režimu. To se nám sice nepovedlo, ale i výsledek nakonec lehce překračující 6 litrů je opravdu hodně slušný! A to Mazda6 Wagon s testovaným motorem dokáže zrychlit z 0 na 100 km/h za rovných 10 sekund a bez problémů se rozvášní až k maximální rychlosti 202 km/h. A pak si představte, že se vás spolujezdec při této rychlosti v klidu zeptá, jestli ta hodnota 192 km/h zobrazující se v rohu na displeji navigace není nějaká blbost… Tak klidné a odhlučněné tohle auto je, stačí se zamyslet a rychlosti hodně nad českým dálničním limitem nejsou ani poznat.

Malinko rozladěn jsem byl z převodovky, resp. jejího chtíče po pohybu. Stačilo jen o centimetr povolit nohu na pedálu a auto poskočilo dopředu. Podobné to bylo i se systémem start/stop – u Mazdy nazývaného i-stop – který fungoval sice výborně a motor vypínal a startoval ihned, avšak při startu se s uvolněním brzdového pedálu auto nastartovalo a už při samotném startování vystřelilo kupředu. Pro bezpečí krční páteře bylo lepší pedál uvolnit jen malinko, úplně až po opětovném nastartování motoru. Na to se ale dá zvyknout. Jinak však klasická jednospojková šestistupňová převodovka fungovala výborně. Řadila hladce a rychle a stupně vybírala inteligentně.

S Mazdou6 je radost jezdit. Dokonce i v naftovém automatu s praktickou karoserií kombi. I když je v přídi relativně težký naftový motor, stačí volantem pootočit jen o kousíček a auto zatočí. Žádné přemlouvání, ale změna směru proběhne s radostí. Podvozek má spíše tužší nastavení, ale v dálničních rychlostech se předek na nerovnostech zhoupne. S úsměvem na tváři si řidič užije i klikatou okresku. No, řekli byste to do tohohle kombíku? A co když vám prozradím, že testované auto váží dokonce o pár desítek kilogramů méně než 1,5 tuny?

Mazda6 je pro mě (zatím) jedním z největších překvapení letošního roku. Líbivý sportovní kabát, moderní úsporný, a přesto agilní motor, objemný zavazadlový prostor (522 litrů standartní, 1 648 litrů se sklopenými sedadly) a perfektní posez… Co od auta chcete víc? Příznivou cenu? Není problém!

Za základní provedení Mazdy6 s benzínovým dvoulitrem dáte 539 000 Kč, za naftu připlatíte 60 tisíc Kč. Testované provedení v druhé nejvyšší výbavě odčerpá z vašho účtu minimálně 759 900 Kč, pokud si za nic nepřiplatíte. Navíc kombi stojí stejně jako sedan, je tedy jen a jen na vás, které karoserii dáte přednost. 😉 Pokud v práci řešíte nové služební auto, popřemýšlejte, jestli byste se kromě tradiční Škody Octavia nebo Hyundai i30 kombi neměli zajít podívat i na Mazdu6, věřte mi, že budete opravdu mile překvapení!

Ceník ke stažení zde.