pred-50-lety-skoda-octavia-combi-vyroba-v-chile-amerika

Je to přesně 50 let, kdy Bohuslav Čtvrtečka dostal pár týdnů na lekce španělštiny a letenku do Chile. Dva roky tam pak zaučoval domorodé obyvatele, zvyklé dosud jen na základní kovářské práce, vyrábět tehdejší hit československé automobilky: vůz Škoda Octavia Combi.

Bohuslav Čtvrtečka je škodovák srdcem i duší. Se závodem ve východočeských Kvasinách spojil celý svůj život a dodnes jej neopustil. I když je řadu let v penzi, v továrně stále jako průvodce dokáže návštěvníkům barvitě vyprávět vše o současnosti i minulosti podniku, v němž pracuje přes šedesát let.

Před padesáti lety byl expertem na tehdy už deset let vyráběný model Škoda Octavia Combi. Jako vedoucí technické kontroly ve svařovně znal každý šroubek toho vozu, a tak dostal nabídku, zda by se ujal montáže v dalekém Chile. Kývl a za dva měsíce odletěl, aby naučil obyvatele jiného kontinentu montovat auta. Ve městě Arica, kde byla výroba domluvena, pracovali ve výrobních halách prakticky pouze domorodí obyvatelé.

Přečtěte si také:  První Toyota GR Yaris už sjela z výrobní linky. Česká kvóta už je téměř vyprodaná

Auto, které dobývalo svět

Octavia Combi byla vozem, o kterém v šedesátých letech snili českoslovenští tátové od rodin, chataři a chalupáři. Vůz se sice jen třídveřovou, ale tehdy unikátní a žádanou karoserií kombi, na svou délku lehce přes čtyři metry neuvěřitelně prostorné, bytelné a z dnešního pohledu s téměř terénním podvozkem. V letech 1961 až 1971 se ho vyrobilo přes 54 000 kusů.

Auto s motorem vpředu a pohonem zadních kol a rámovou konstrukcí bylo jednoduché a robustní. Když se záď zatížila pytlem cementu, projela Octavia i notně rozbahněnou polní cestou. I díky tomu se stala žádaným vývozním artiklem, kombíky si ve své době objednala islandská policie do tamních drsných podmínek, vozy se vyvážely do Dánska, Norska, ale třeba i Austrálie. A došlo také na licenční montáž, ať už celých vozů, nebo jen šasi, na která se na místě vyráběly vlastní karoserie. V rozloženém stavu se vozy dodávaly pro montáž na Island, do Pákistánu, Indonésie a Turecka. Octavia Combi existovala jak v osobní, tak užitkové verzi.

Octavia z Ameriky

Ne zcela známou kapitolou byla montáž velkých celků (tzv. CKD) také v Chile na přelomu 60. a 70. let. Za dva roky zde vzniklo 300 až 400 vozů Octavia Combi. Montáž probíhala za velmi jednoduchých podmínek a prakticky výhradně ručně. Na výrobu na místě dohlížel právě Bohuslav Čtvrtečka. Tehdy 28letý zaměstnanec kvasinského závodu prý moc neváhal. I když neuměl španělsky ani slovo.

„Než jsem na začátku roku 1970 vyrazil do Chile, vozy Škoda se tam již montovaly. Když jsem přijel, viděl jsem tam už jezdit starší pick-up 1201,“ vzpomíná na téměř zapomenutou historii výroby československých vozů v zahraničí. Zpočátku se jednalo z celních důvodů jen o kompletaci prakticky hotového vozu. Do jednoho přepravního boxu se v Kvasinách umístila už nalakovaná karoserie s čalouněným interiérem, do druhého se uložily dva podvozky. V Chile se pak vše v podstatě jen sešroubovalo.

Ale ani potom to nebylo nic víc než montáž pár kusů za den. Vrcholem snad byly tři vozy denně. Do „výroby“ se totiž brali jen místní obyvatelé, což v okolí nejsevernějšího chilského přístavu Arica byli prakticky výhradně domorodci, kteří se do té doby zabývali převážně zemědělstvím či obchodováním.

„Pak ale tamní vláda zvýšila požadavek na podíl místních dílů, a tak jsme začali zjišťovat, které součástky lze dodávat z chilských zdrojů, jako například akumulátor, kola nebo pneumatiky,“ vypočítává Bohuslav Čtvrtečka. Postupně se podíl lokální produkce zvyšoval.

Ruční lis a domorodý kovář

Jenže mělo to svá úskalí. Například chyběl lis a také kvalifikovaní mechanici. „Ale požadavek zněl, že musíme nějaké lisované díly vyrábět. Tak jsme si poradili s tím, co bylo k dispozici: v hale stála deska na hydraulických heverech, na ni jsme umístili dřevěný – dnes bychom řekli – přípravek, takové kopyto to bylo, a šest chlapů začalo pumpovat a k vytvarovanému dílu se nakonec dopracovalo,“ usmívá se při té vzpomínce.

„Dnes si takovou výrobu neumím představit. Jestliže v současnosti u některých součástí nemůže být tolerance vyšší než 0,2 milimetru, tehdy se v Chile samozřejmě nehledělo ani na milimetrové odchylky.“

Přečtěte si také:  Tipy na víkend: veterány na pláži, tuning i vzpomínka na Elišku a Čeňka Junkovy

Na druhé straně to kladlo velké nároky na schopnost místních lidí poradit si s finální montáží, protože řada dílů prostě neodpovídala původnímu očekávání. „Vybavuji si třeba kováře, který dříve dělal koním podkovy. O výrobě auta nevěděl nic, ale měl zlaté ruce. Ten člověk dokázal se základní výbavou hotové divy. Instruoval ostatní, jeden držel autogen, druhý vyklepával a za chvíli byste nepoznali rozdíl mezi naším dílem a výliskem, který zhotovil za nesrovnatelných podmínek.“ Montáž v Chile skončila v roce 1971 a z politických důvodů už nebyla obnovena.

Fakta o modelu Octavia Combi

  • Výstavní premiéru měl vůz 11. září 1960 na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, rok po zahájení výroby tříprostorového tudoru Škoda Octavia.
  • Výroba probíhala v letech 1961–1971 výhradně v Kvasinách, montáž v řadě zahraničních závodů: na Islandu, v Pákistánu, Indonésii, Chile nebo Turecku.
  • Celkem oficiálně vzniklo 54 086 kombíků, velká část putovala na export. Poslední vůz vyjel z Kvasin 21. prosince 1971.
  • Vůz je velmi kompaktní: 4065 × 1600 × 1430 mm, ovšem o to víc prostorný. Udávaný objem prostoru pro náklad činil 690 litrů, v dvoumístném uspořádání vzrostl na 1050 litrů.
  • Jen třídveřová karoserie zaujala dvoudílnými výklopnými dveřmi vzadu. Rezerva měla vlastní prostor pod dnem zavazadelníku, a byla tak přístupná i s plně naloženým kufrem.
  • K pohonu sloužil slavný čtyřválec OHV o objemu 1,2 litru a výkonu 47 koní, od roku 1969 posílený na 51 koní. Nejvyšší rychlost činila 115 km/h, spotřebu udával výrobce 8,6 l/100 km. Stejný motor poháněl další desítky let dodávku Škoda 1203 (a jejího slovenského nástupce), původ robustní jednotky přitom sahá do roku 1938 k modelu Popular.