Nový Land Rover Defender se nevydal cestou, kterou se u třídy G vydal Mercedes-Benz. Automobilka naopak vyvinula auto, které je „off-roadem pro třetí tisíciletí“. My jsme se s ním poprvé krátce seznámili už před časem přímo v lomu Velká Amerika.
„Off-road pro třetí tisíciletí“
A co tím chce vlastně automobilka říci? Tradice jsou hezká věc, ale nelze na nich lpět absolutně. Původní Land Rover Defender s námi byl dlouhé desítky let, ale nakonec už nedokázal splnit vysoké nároky, požadavky a limity, které po něm požadovala i Evropská unie. Výsledkem tak bylo to, že v lednu 2016 sjel z výrobní linky poslední Defender na rámu.
Na ten nový jsme si museli počkat dalších pár let, až do loňského roku. Přišel ale jako zcela revoluční model, když vyměnil spartánství za luxus a moderní technologie. Je to špatně? Podle mě nikoliv. Odkaz původního „defíka“ i tak žije dál a na některých detailech jako například na zadních světlech nebo v přítomnosti střešních okýnek apod.).
Defender také náležitě narostl. K zákazníkům se totiž nejprve dostává verze 110 (označující délku rozvoru). Nyní už je možné objednávat i kratší verzi s označením 90 a naopak by měla brzy přibýt i delší varianta s označením 130. Pro srovnání uvádíme rozměry všech tří variant v tabulce.
Land Rover Defender: rozměry | |||
|---|---|---|---|
| Varianta | 90 | 110 | 130 |
| Délka (mm) | 4323 | 4758 | 5100 |
| Šířka (mm) | 1999 | 1999 | 1999 |
| Výška (mm) | 1927 | 1916 | 1915 |
| Rozvor (mm) | 2587 | 3022 | 3022 |
Nejde ale jen o velikost a tvar karoserie, jako spíše o techniku. Land Rover Defender dostal samonosnou karoserii, takže přišel o prostorový rám. Nová doba si totiž žádá nová řešení, ale podle prvních zkušeností se zdá, že mu to v terénu schopnosti neubralo. Naopak mu tady pomáhá spousta nových prvků výbavy, o nichž si předchozí verze mohla nechat jen zdát.
Jde o soubor elektronických jízdních asistentů a elektrické výbavy. Tak třeba pohon všech kol už se o rozdělení točivého momentu stará díky řídícím jednotkám sám. Ani pohon předních kol není potřeba řešit mechanickou pákou vedle řadičky, stejně jako zařazení redukční převodovky (ve standardní výbavě). Na všechno jsou tu ovladače a tlačítka.
Nechybí ani systém ‚Terrain Response 2‘, tedy už jeho druhá generace. Ta má přednastavené jízdní režimy pohonu všech kol a stabilizačního systému, díky nimž se pak může auto chovat jinak v písku, na skalách a kamenech, ale i ve sněhu nebo v blátě. Pokud by se vám naladění z továrny nelíbilo, máte možnost si auto nastavit do jisté míry také sami.
V nabídce jsou dva podvozky. Ten základní má klasické vinuté pružiny a tlumiče, za příplatek je možné pořídit vzduchové odpružení s možností změny světlé výšky. Základní verze má světlou výšku 226 mm, zatímco příplatkový vzduchový podvozek nabídne standardně 216 mm, ale dá se zvednout až na 291 mm. Potěší pak také fakt, že kola mohou pracovat až v 50cm dráze, což už postačí do opravdu těžkého terénu.
Pár minut za volantem
Do toho jsme se sice tentokrát nepodívali, ale i tak jsme si užili parádní výlet, ačkoliv byl poměrně krátký. Jak už padlo na začátku, auto jsme zkoušeli ve známém středočeském lomu Velká Amerika, kam se běžně nelze dostat. Autosalon Dajbych si ho pronajal přímo pro účely této akce a úplně dole u vody měl základní stan.
Tam bylo možné pro pár minutové seznámení vybírat z takřka kompletní modelové řady značky Land Rover. Největší zájem byl o Defender P400, který poháněl benzinový šestiválec – o tom si brzy povíme něco v redakčním testu – ale my jsme se posadili za volant naftové verze D240. Jde o přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec s výkonem 177 kW/240 koní a s točivým momentem 430 Nm. Na papíře nejde o nijak pomalé auto, na stovku zrychlí za devět sekund. Maximální rychlost je však omezena na 188 km/h.
V lomu jsme si vyzkoušeli obslužné komunikace, které sice byly suché a hodně prášily, ale po dřívějších vydatných deštích v nich byly vymleté koleje od toho, jak se valila voda. Ani tak to ale pro Defender nebyla žádná překážka, přenesl se přes ně zcela jednoduše. Po vyjetí ze spodní části, kdy jsme museli projet tunelem ve skále, jsme se dostali nahoru nad lom, kde se nacházelo pár terénních „cvičení“. Vyzkoušet jsme mohli boční náklon, ale i výjezd a sjezd do sice malého, ale prudkého kopce, přičemž pod koly jsme měli sypký podklad. Opět to byly takové úkoly, při kterých se Defender ani trochu nezapotil.
Je schopnější než kdy dřív
V tomto lehkém terénu tak defík ukázal, že je rozhodně připraven na mnohem větší výzvy, což ostatně dokázal při natáčení nejnovější bondovky, kde dostal zabrat opravdu hodně. Na to, abychom ho dostali do úzkých, bychom si pro něj museli připravit mnohem těžší terén.
Na pár kilometrů jsme se dostali i na silnici. Měli jsme verzi s příplatkovým vzduchovým odpružením, ale i tak byl podvozek poměrně tuhý. Klidně bych si dokázal představit měkčí naladění. Naftový čtyřválec nejede špatně, ale chybí mu jakákoliv špetka vzrušení, což je ve srovnání se zbytkem auta škoda. Že by jel špatně, to se říct nedá, ale mohl by být také klidně o něco tišší. Na obsáhlejší jízdní dojmy si ale budeme muset počkat až v rámci redakčního testu.