Evropská unie už řadu let bojuje za nulové emise. Začíná se ale ukazovat, že cena, kterou za to EU může zaplatit, bude až příliš vysoká. Naznačuje to zpráva Evropského účetního dvora (EÚD), který se zabývá kontrolou finančních prostředků Evropské unie.
Jedním z opatření, které má Evropě pomoci na cestě za nulovými emisemi, je mimo jiné zákaz prodeje spalovacích aut, a to už od roku 2035. Do roku 2050 pak Evropa plánuje být klimaticky neutrální. Ovšem plány jsou jedna věc a realita zase druhá. Aby toho všeho EU dosáhla, musí bezpodmínečně snížit emise uhlíku z automobilů se spalovacími motory, využívat alternativní paliva a prosadit na trhu masivní využívání bateriových elektrických vozidel. Jenže o nějakém snižování emisí nemůže být řeč. Alternativní paliva zatím nijak výrazně nefungují a fakticky ani neexistují, třetí podmínka znamená zatížení průmysl EU i spotřebitele značnými náklady.
„Zelenou dohodu se nepodaří realizovat bez omezení emisí z automobilů. Jsme však nuceni uznat, že navzdory velkým ambicím a přísným požadavkům většina konvenčních automobilů vypouští stejné množství emisí CO2 jako před 12 lety,“ uvedl zástupce EÚD Nikolaos Milionis. „Vzhledem k tomu, že biopaliva nejsou dostupná v širokém měřítku, nemohou být spolehlivou a důvěryhodnou alternativou pro naše automobily,“ dodal Milionis.
Málo dobíjecích stanic i drahá výroba
Odpovědí na požadavky týkající se snižování emisí by mohla být syntetická a biopaliva. Nicméně syntetická paliva, byť na nich pracuje hned několik automobilek, jsou zatím ve fázi testů. A i kdyby bylo možné je začít používat v automobilovém průmyslu, byla by s největší pravděpodobností velmi drahá. Zpráva EÚD se věnovala také biopalivům, nicméně se ukázalo, že množství v Evropě produkované biomasy nestačí k tomu, aby představovalo seriózní alternativu k tradičním fosilním palivům. Když se ale biomasa bude z větší části dovážet z třetích zemí, ohrozí to cíl strategické autonomie v oblasti energie. Auditoři EÚD navíc dospěli k závěru, že biopaliva zatím nejsou ekonomicky konkurenceschopná a že se jejich přínosy životnímu prostředí nadhodnocují.
K tomu všemu je v rámci Evropy stále málo dobíjecích stanic, a navíc bývají daleko od sebe. K tomu je asi 70 % všech dobíjecích stanic jen ve třech zemích, konkrétně ve Francii, Německu a v Nizozemsku. I proto se řada lidí elektromobilům vyhýbá, cestování s nimi je totiž i proto nekomfortní. K tomu všemu Evropa výrazně zaostává v odvětví výroby baterií za globálními konkurenty. I přes významnou podporu z veřejných prostředků jsou náklady na baterie vyrobené v EU stále mnohem vyšší, než se původně plánovalo. A to v konečném důsledku vede k tomu, že elektromobily z Evropy nejsou a nebudou pro velký segment obyvatelstva dostupné.
EÚD ve své zprávě přiznává, že cesta k nulovým emisím je ještě dlouhá a klikatá. Je potřeba zohlednit průmyslovou nezávislost Evropy i dostupnost elektrických vozidel pro spotřebitele. Dle výsledků zprávy je nezbytně nutné zavést urgentní opatření, jež evropskému průmyslu umožní produkovat cenově dostupné elektromobily a zároveň zajistí dodávky surovin a podpoří dobudování dobíjecí infrastruktury po celém kontinentu.