Většina lidí má v autě své oblíbené místo. Někdo automaticky míří za volant, jiný si bez přemýšlení sedá dopředu vedle řidiče a někdo si rovnou sedá dozadu. Na první pohled banální zvyk, jenže podle psycholožky Marthy Newson může podobná volba napovědět něco o tom, jak se člověk chová ve skupině, jak vnímá kontrolu a jakou roli během společné cesty přirozeně přijímá.
Nejde samozřejmě o přesnou psychologickou diagnózu, spíše o zábavné zamyšlení nad tím, proč nás v autě často táhne pořád na stejné místo. Právě tomu se věnoval průzkum společnosti Motorway, který zpracovala agentura OnePoll mezi dvěma tisíci dospělými ve Velké Británii. Výsledek rozděluje cestující do několika typů podle toho, kam si v autě nejraději sedají.
Místo řidiče si vybírají lidé, kteří chtějí mít věci pod kontrolou
Kdo nejraději sedí za volantem, většinou nerad přenechává řízení situace ostatním. Podle popisu v průzkumu jde o člověka, který upřednostňuje přehled, organizaci a jasný plán. Bývá praktický, spolehlivý a v náročnějších chvílích dokáže rychle rozhodnout.
Tento typ lidí se v průzkumu častěji označoval za rozhodný a diplomatický. Zároveň ale méně často vyhledává roli spolujezdce. U části z nich je potřeba kontroly tak silná, že by si raději vybrali cestu vlakem, než aby museli sedět v autě jako pasažéři vedle někoho jiného.
Silnou stránkou takového člověka je schopnost převzít odpovědnost. Slabinou může být naopak menší ochota pustit kontrolu z rukou a prostě si cestu jen užít.
Spolujezdec vpředu bývá oporou, ale pohodlí si umí pohlídat
Místo vedle řidiče má také svůj typický charakter. Lidé, kteří ho vyhledávají, často nechtějí řešit samotné řízení, ale rozhodně nejsou jen pasivními pasažéry. Podle průzkumu bývají dobrými parťáky na cestu, protože hlídají navigaci, starají se o drobnosti a dokážou myslet na pohodlí celé posádky.
Tento typ cestujícího může působit vstřícně a přizpůsobivě, zároveň si ale umí říct o to, co potřebuje. Dává přednost pohodlí, příjemné atmosféře a malým detailům, které dokážou cestu zpříjemnit. Může jít o člověka, který rád pečuje o ostatní, ale současně nechce, aby se na jeho vlastní komfort zapomnělo.
Právě sedadlo spolujezdce tak může vyhovovat lidem, kteří nechtějí držet volant, ale chtějí mít přehled o dění kolem sebe.
Vzadu u okna sedí dobrodruzi i ti, kteří potřebují klid
Zadní sedadla se často berou jako méně důležitá, jenže podle psychologického rozboru mohou říct o člověku poměrně hodně. Záleží hlavně na tom, jestli jde o sedadlo za spolujezdcem, za řidičem nebo o neoblíbené místo uprostřed.
Cestující na zadním sedadle za spolujezdcem může být typem, který se umí bavit, vtáhnout ostatní do hry a odlehčit atmosféru. V průzkumu se takoví lidé popisují jako dobrodružnější a společenštější. Často bývají první, kdo během delší cesty vytáhne telefon na společnou fotku, navrhne hru nebo začne zpívat s rádiem.
Zároveň ale nejde jen o hlučné baviče. Stejný člověk si může vzadu dopřát odstup, dívat se z okna a na chvíli se ponořit do vlastního světa. Právě tato kombinace z něj dělá zajímavý typ pasažéra, který dokáže být středem dění, ale nepotřebuje v něm být každou minutu.
Moderní sedadla: co je skryto pod potahem. Prozradíme vám to
Zadní sedadlo za řidičem se naopak spojuje spíše s klidem a potřebou vlastního prostoru. Takový člověk si umí vytvořit pohodlí i na dlouhé cestě. Může mít připravená sluchátka, podcast nebo cokoliv, co mu pomůže odstínit okolní ruch. Nemusí být líný ani nezúčastněný, jen si pečlivě hlídá svou energii a nemá potřebu být neustále aktivní součástí každé konverzace.
Prostřední zadní sedadlo si vybírá málokdo. A právě proto je zajímavé
Místo uprostřed zadní řady je pro většinu lidí poslední volba. Bývá nepohodlné, člověk má méně prostoru a ze všech stran je obklopen ostatními. Právě proto je zajímavé, že podle průzkumu si ho jako nejoblíbenější místo zvolilo pouze 1 % dotázaných Britů.
Lidé, kteří se prostřednímu sedadlu nebrání, mohou mít přirozenou potřebu být součástí dění. Jsou uprostřed rozhovorů, mohou komunikovat s řidičem i s ostatními cestujícími a často se starají o to, aby se nikdo necítil odstrčený. Pohodlí pro ně nemusí být hlavní. Důležitější je pocit, že jsou v centru společné cesty.
Z pohledu skupiny jde o nenápadně silnou roli. Takový člověk nemusí řídit auto, aby ovlivňoval atmosféru uvnitř. Stačí, že drží posádku pohromadě.
Auto jako malá společenská laboratoř
Výběr místa v autě samozřejmě neurčuje povahu člověka se stoprocentní přesností. Přesto je zajímavé sledovat, jak moc se v podobných drobnostech naše zvyky opakují. Někdo hledá kontrolu, někdo pohodlí, jiný klid a další možnost být co nejblíže ostatním.
Auto je v tomhle zvláštní prostor. Na pár desítkách centimetrů se tu potkává potřeba bezpečí, důvěra v řidiče, chuť komunikovat i touha mít vlastní klid. A právě proto může obyčejná otázka, kam si nejraději sedáte, otevřít překvapivě přesný rozhovor o tom, jací jste na cestách i mezi lidmi.
Zdroj: autoviny.sk, motorway.co.uk, gre.ac.uk