Ještě nedávno se mnoho běžných cest autem řešilo bez většího přemýšlení. Nákup, návštěva příbuzných, výlet za město, odvoz dětí nebo cesta přes půl republiky. Jenže dražší benzin a nafta do toho vnesly nový filtr. Nejde už jen o to, kam člověk potřebuje jet, ale také kolik ho taková cesta bude stát a zda se opravdu vyplatí.
Květnové šetření agentury STEM/MARK mezi 505 respondenty ukazuje, že vyšší ceny pohonných hmot začaly v Česku reálně měnit každodenní mobilitu. Celkem 39 % lidí kvůli dražšímu palivu omezilo nákup benzinu nebo nafty, případně samotné cesty. Mezi lidmi, kteří palivo skutečně kupují, je dopad ještě výraznější. Omezení se týká 53 % z nich.
To už není jen drobná změna nálady. Pro velkou část řidičů se z auta stala položka, kterou je potřeba víc hlídat. Některé cesty se spojují dohromady, jiné se odkládají a část spontánních výjezdů jednoduše mizí.
Někteří jen přibrzdili, jiní změnili režim výrazně
Rozdíl je v tom, jak silně ceny paliv do života lidí zasáhly. 15 % Čechů uvedlo, že kupovali výrazně méně paliva a hodně omezili cesty. U nich nejde o kosmetickou úpravu rozpočtu, ale o razantní změnu běžného fungování.
Dalších 24 % začalo palivo i cesty omezovat mírněji. Neznamená to, že by auto přestali používat. Spíš se z každé cesty stává rozhodnutí, které dříve nebylo tak citlivé. Řidič víc sleduje cenu na stojanu, přemýšlí nad trasou, zvažuje, zda cestu nespojit s jinou, nebo zda opravdu musí jet právě teď.
Na opačné straně stojí 34 % lidí, u nichž se zdražení do chování zatím nepromítlo. Nakupují přibližně stejné množství paliva a jezdí zhruba stejně jako dřív. Zbývajících 27 % se nákup paliva netýká, protože nemají auto nebo ho pravidelně nepoužívají.
Právě proto je důležité dívat se zvlášť na ty, kteří u čerpacích stanic skutečně stojí. Mezi nimi už palivo omezilo 53 % zákazníků, zatímco 47 % kupujících tankuje dál podobně jako před zdražením.
Nejvíc škrtají ti, kteří mají nejmenší rezervu
Drahé palivo nedopadá na všechny stejně. Domácnost s vyššími příjmy může zdražení vnímat jako nepříjemnost, ale nemusí kvůli němu měnit své návyky hned. U domácností s menší finanční rezervou se stejná cena na stojanu promění v mnohem tvrdší zásah.
V nejvyšší příjmové skupině nakupuje palivo stejně jako dříve 51 % lidí. V nejnižší příjmové skupině je to jen 11 %. Ještě výraznější rozdíl vychází při pohledu jen na ty, kterých se nákup paliva opravdu týká. V nejnižší příjmové skupině omezilo spotřebu 78 % kupujících, zatímco v nejvyšší příjmové skupině 40 %.
Tahle čísla dobře ukazují, proč se o cenách paliv nemluví jen jako o motoristickém tématu. Auto je pro mnoho lidí nástroj k práci, k péči o rodinu nebo k běžným povinnostem. Když se prodraží každá cesta, netýká se to jen výletů a víkendových plánů. Zasahuje to i do toho, jak domácnost skládá celý měsíc dohromady.
Aktuální cenový kontext tomu odpovídá. Litr nejprodávanějšího benzinu Natural 95 se v polovině června prodával v průměru za více než 40 korun a nafta se držela jen o něco níže. Oproti době před letošním prudkým zdražováním je to pro řidiče citelný rozdíl, zvlášť pokud musí tankovat pravidelně a nemá možnost auto jednoduše nahradit jiným způsobem dopravy.
Město nabízí únik, venkov často ne
Výrazné rozdíly se objevují také podle místa bydliště. Ve velkých městech nad 100 tisíc obyvatel se nákup paliva netýká 41 % lidí. V obcích do 999 obyvatel je to jen 21 %.
Není těžké pochopit proč. Ve velkém městě může část lidí přesednout do MHD, využít vlak, dojít pěšky nebo spojit cestu s jiným typem dopravy. Na menším městě nebo na vesnici podobná možnost často vůbec neexistuje, případně je časově tak nevýhodná, že auto zůstává jedinou realistickou volbou.
Drahý benzin nebo nafta tak v malých obcích neznamená jen méně víkendových výletů. Může to být dražší cesta do práce, do školy, k lékaři, za nákupem nebo na úřad. Zatímco část městských řidičů si může říct, že auto nechá stát, venkovský řidič často jen hledá způsob, jak stejný počet nutných kilometrů zaplatit.
Mladší řidiči omezují víc, střední generace má pevnější režim
Zajímavý je i rozdíl podle věku. Ve skupině 18 až 29 let byl nejvyšší podíl těch, kteří palivo nebo cesty omezili. Šlo o 49 % lidí. Zároveň se u mladších respondentů častěji objevovalo, že se jich nákup paliva netýká, protože auto nemají nebo s ním pravidelně nejezdí.
Ve věkové skupině 45 až 59 let byl naopak nejvyšší podíl těch, kteří nakupují přibližně stejně jako předtím. Šlo o 43 %. U této generace bývají cesty často pevně svázané s prací, rodinou a povinnostmi. Když je potřeba jezdit každý den, prostor pro úsporu není tak velký. Řidič může hledat levnější čerpací stanici nebo jezdit úsporněji, ale samotné kilometry často zrušit nemůže.
Právě tady se ukazuje rozdíl mezi cestou, kterou lze odložit, a cestou, kterou odložit nejde. Výlet se dá přesunout. Cesta do práce, odvoz dítěte nebo péče o příbuzného už mnohem hůř.
Auto zůstává důležité, ale už se s ním počítá jinak
Češi se aut nevzdávají. Ani vysoké ceny paliv neznamenají, že by osobní doprava přestala být důležitá. Mění se ale způsob, jakým lidé o jízdě autem přemýšlejí. Palivo se z běžné provozní samozřejmosti stalo viditelným nákladem, který vstupuje do rozhodování častěji než dřív.
Pro část řidičů je to nepříjemné období, které zvládnou bez zásadních omezení. Pro jinou část domácností už jde o citelný zásah do běžného života. A právě u nich se drahý benzin a nafta projevují nejvíc. Ne v debatách o cenách na burze nebo cenových stropech, ale v obyčejném rozhodnutí, zda se dnes opravdu pojede autem.
Výzkumu agentury STEM/MARK uskutečněného prostřednictvím online dotazování na panelu National Sample se zúčastnilo 505 osob reprezentujících internetovou populaci ve věku 18+ let proporčně podle pohlaví, věku, vzdělání, kraje a velikosti obce bydliště. Šetření probíhalo v květnu 2026.