Čeští podnikatelé ždímají svá auta na maximum. Mění je až ve chvíli, kdy se skoro rozpadají

V českém podnikatelském prostředí je stále běžné, že firemní auto zůstává ve službě až do chvíle, kdy prakticky definitivně doslouží. Právě to ale podle aktuálních dat často znamená, že majitel vozu přichází o peníze hned dvakrát. Nejprve v rostoucích provozních nákladech a následně i při prodeji, kdy už bývá auto na trhu výrazně méně atraktivní.

Data skupiny AURES Holdings, která provozuje sítě AAA AUTO a Mototechna, ukazují, že téměř polovina menších firem do 20 zaměstnanců a přesně polovina živnostníků mění vůz až ve chvíli, kdy už je na hranici technického dožití. Druhým nejčastějším impulsem k výměně je vysoký nájezd kilometrů, k němuž se uchyluje zhruba čtvrtina podnikatelů. Jenže právě tehdy už podle odborníků hodnota auta prudce padá, zatímco servisní výdaje začínají růst.

Proč se čekání na poslední chvíli nemusí vyplatit

Na první pohled může strategie „jezdit, dokud to jde“ působit úsporně. V praxi ale často vede k tomu, že vůz přestává dávat ekonomický smysl ještě dřív, než skutečně doslouží. S přibývajícími kilometry a stářím narůstá riziko dražších oprav, zároveň klesá šance prodat auto za rozumnou částku.

Právě v tom spočívá hlavní problém. Mnoho podnikatelů by rádo ze starého auta získalo peníze na pořízení dalšího vozu, jenže současně ho nechávají sloužit tak dlouho, až se jeho tržní hodnota výrazně propadne. V určitém okamžiku už se z auta nestává majetek, ale spíš zdroj dalších výdajů.

Generální ředitel skupiny AURES Holdings Petr Vaněček k tomu říká: „V datech tedy můžeme vidět jasný paradox. Většina podnikatelů by na jednu stranu ráda za svůj starý vůz dostala nějaké finance na koupi nového. Na druhou stranu ale často nechávají auta dosloužit na samou hranici jejich technologických možností, kdy už často bývají prakticky neprodejná. Řešením je včasný prodej za rozumné peníze. Pořízení novějšího auta navíc dává smysl, protože modernější vozy nabízejí nižší spotřebu a vyšší bezpečnost i spolehlivost, což jsou pro aktivní řidiče s nájezdem nad 20 tisíc kilometrů ročně klíčové faktory.“

Ojetina už dávno není nouzové řešení

Z čísel je zároveň patrné, že pro mnoho podnikatelů je ojetý vůz zcela racionální volbou, nikoliv kompromisem z nutnosti. U osob samostatně výdělečně činných tvoří ojetiny dokonce 61 % provozovaných aut. U menších firem sahá po vozech ze sekundárního trhu 45 % z nich.

Stejně zajímavé je i to, jak podnikatelé stará auta vyřazují. Nejoblíbenější variantou je protiúčet, tedy výměna starého vozu za jiný u jednoho prodejce. Dává to logiku, protože šetří čas, administrativu i část nákladů. Až za touto možností následuje prodej v bazaru a teprve poté vrácení auta leasingové společnosti. Jen minimum podnikatelů počítá s tím, že by vůz nechali ekologicky zlikvidovat.

Jak firmy přidělují služební auta? Nejčastěji je to BMW a Mercedes-Benz pro top manažery, Škoda pro střední management

Právě protiúčet nebo včasný prodej přitom mohou být cestou, jak z auta dostat ještě rozumnou hodnotu. Místo toho, aby podnikatel čekal na velkou opravu nebo okamžik, kdy se vůz stane obtížně prodejným, může peníze získané za starý automobil využít jako základ pro pořízení novějšího auta.

Živnostníci i firmy auta využívají intenzivně

U firemních a podnikatelských aut je přitom důležité i to, jak vysoké nájezdy běžně mají. Více než polovina OSVČ, konkrétně 58 %, najede ročně alespoň 10 tisíc kilometrů. Téměř čtvrtina živnostníků, přesně 24 %, se dostane dokonce přes 20 tisíc kilometrů ročně.

U menších firem je vytížení vozidel ještě vyšší. Nájezd nad 10 tisíc kilometrů ročně vykazuje 65 % z nich a 26 % překračuje hranici 20 tisíc kilometrů. Právě u takto intenzivně využívaných aut je podle odborníků důležité sledovat nejen aktuální technický stav, ale také celkovou ekonomiku provozu.

Rozdíl je vidět i v tom, jak disciplinovaně jednotlivé skupiny vozy obměňují. Firmy bývají v tomto směru opatrnější. Šedesát % z nich vyřadí auto nejpozději do šesti let od pořízení. U vozů na leasing je obvyklé, že k výměně dochází po čtyřech až pěti letech nebo při předčasném splacení leasingu.

Na opačné straně stojí část živnostníků. Celkem 22 % OSVČ provozuje auto déle než 10 let, což už představuje z hlediska spolehlivosti rizikovou zónu. Nejčastější je u nich vyřazení vozu po 7 až 10 letech od pořízení, k této variantě se hlásí 32 %.

Rozhoduje cena za každý kilometr

Při úvahách o výměně auta nejde jen o cenu paliva. Skutečná ekonomika provozu je mnohem širší a zahrnuje servis, pojištění i ztrátu hodnoty vozu. Jinými slovy, podnikatel by měl sledovat, kolik ho ve výsledku stojí každý ujetý kilometr.

Právě tento ukazatel může nejlépe napovědět, kdy už se další provoz starého auta přestává vyplácet. Čím déle si podnikatel vůz nechává, tím větší je riziko, že zaplatí víc nejen za údržbu, ale i za to, že při následném prodeji dostane výrazně méně peněz. Naopak dřívější prodej nebo výměna obvykle znamenají vyšší získanou částku, případně lepší akontaci při pořízení dalšího vozu.

Vaněček to shrnuje poměrně jasně: „Pravidlo ‚čím déle, tím lépe‘ je v moderním podnikání dávno překonané. Zjistit, kdy je třeba auto obměnit, není nijak složité. Stanovte si v rozpočtu pevnou cenu, za kterou vaše auta ujedou jeden kilometr, sledujte realitu a včas přistupte k obměně.“

Při koupi ojetiny nedávejte pozor jen na stočený tachometr. Velké problémy může udělat i exekuce

A přidává i konkrétní hranice, které by podnikatelé neměli přehlížet: „U benzínových motorů je kritickou hranicí nájezd 200 tisíc kilometrů, u nafty zhruba 250 tisíc. Po překonání této hranice se dramaticky zvyšuje riziko drahých oprav, jako jsou výměny rozvodů, tlumičů nebo filtrů pevných částic DPF. Podnikatel by měl vůz prodat těsně před těmito investicemi, nikoliv až po nich.“

Kdy už firemní auto přestává dávat smysl

Praxe podle těchto dat ukazuje, že správný okamžik pro prodej nepřichází až tehdy, kdy se auto začne definitivně rozpadat. Varovných signálů bývá víc a často se objevují mnohem dřív.

Jedním z nejdůležitějších je růst nákladů na kilometr, tedy moment, kdy se servis, pojištění a pokles hodnoty začnou sčítat do částky, která už neodpovídá smysluplnému provozu. Dalším signálem jsou časté návštěvy servisu. I drobné, ale opakované poruchy mohou narušovat fungování firmy a znamenat zbytečné prostoje.

Roli hraje také technologické stáří vozu. Chybějící moderní asistenty nebo slabší konektivita snižují nejen komfort, ale i efektivitu a bezpečnost každodenní práce. Důležitým bodem bývá i konec financování vozu. A pak je tu samozřejmě samotný nájezd kilometrů, zejména ve chvíli, kdy se blíží hranici 200 tisíc kilometrů u benzinových aut a 250 tisíc kilometrů u vozů s naftovým motorem.

Z pohledu podnikatelské ekonomiky tedy dává větší smysl auto prodat v okamžiku, kdy je ještě dobře prodejné, než čekat na chvíli, kdy si vyžádá velkou investici a jeho hodnota mezitím spadne téměř na minimum.

Zdroj: AURES Holdings, AAA AUTO, Mototechna

Štítky: koupě ojetiny, ojetá auta, ojeté vozy, služební auto, služební vůz