Země, kde zakázali semafory: První a jediný semafor tady vydržel 24 hodin, teď tady dopravu řídí ručně

Píše se rok 1995 a hlavní město Bhútánu, Thimphu, zkouší novinku, kterou do té doby země nikdy neměla. Na jednom z křižovatek se rozsvítí vůbec první semafor v historii království. Vydrží tam přesně 24 hodin. Poté ho úřady zase odmontují a nevrátí ho už nikdy zpátky. Od té doby nebyl v Bhútánu instalován jediný další semafor a ani to nevypadá, že by se na tom mělo něco změnit.

Nešlo přitom o technický problém, ale o reakci obyvatel. Lidé si stěžovali, že jim na rušné křižovatce chybí policisté, kteří tam dlouhé roky osobně řídili dopravu. Semafor vnímali jako chladný a neosobní prvek, zatímco policista byl někdo, s kým se mohli potkat pohledem, komu mohli poděkovat, kdo byl součástí jejich každodenní cesty. Světelná signalizace na ně působila „bez duše“.

Kontrast s mnoha dalšími zeměmi světa je výrazný. V některých velkých městech si lze jen těžko představit dopravu bez křižovatek se složitými soustavami světel. V Bhútánu je to naopak. Nejenže tam chybí semafory, ale na většině křižovatek nejsou ani klasické stopky. Řidiči se musí spoléhat na vzájemnou ohleduplnost a zdravý rozum. V prostředí, kde se klade důraz na trpělivost a klid, to překvapivě funguje.

Bhútán je malá země s přibližně 777 tisíci obyvateli, a tomu odpovídá i tempo života. Maximální rychlost ve městech se běžně pohybuje kolem 30 km/h, na mimo městských úsecích zhruba 50 km/h. Doprava je tedy pomalejší, ale postoj země k semaforům není jen otázkou dopravního provozu. Odráží hlubší hodnoty, které jsou v bhútánské společnosti zakořeněné. Světelná signalizace se do tohoto kulturního rámce jednoduše nehodí.

Království, které měří štěstí, ne jen výkon

Bhútán si vysloužil přezdívku „nejšťastnější království na světě“. Zatímco většina zemí sleduje především růst HDP, Bhútán oficiálně pracuje s pojmem „hrubé národní štěstí“. Tento ukazatel je zakotvený dokonce v ústavě a slouží jako vodítko pro rozhodování státu. Není tedy překvapivé, že v celostátním průzkumu v roce 2015 označilo 91 % obyvatel svůj život za šťastný. To vše bez jediného semaforu.

Když semafory začnou myslet: Česko zkouší dopravu, která se přizpůsobí sama

Rozhodnutí, jaké technologie do země pustit, Bhútán nebere na lehkou váhu. Televize a internet dorazily do království až v roce 1999. O pár let později byl například hudební kanál MTV zakázán, protože podle úřadů nepřispíval k národnímu štěstí. Stejná logika se uplatnila i u semaforů. Z pohledu úředníků i mnoha obyvatel přináší semafory více stresu než radosti, a tedy zbytečně narušují to, co se Bhútán snaží chránit.

Z pohledu člověka z velké západní metropole mohou podobná omezení vypadat přehnaně. V Bhútánu ale panuje výrazně odlišné naladění vůči autoritám. Obyvatelé byli doslova „přivedeni“ k demokracii vlastní královskou rodinou, která sama otevřela cestu k volbám. Vládnoucí představitelé se dlouhodobě profilují jako ti, kdo mají chránit spíše kvalitu života než za každou cenu podporovat modernizaci.

Důvěra lidí v tento přístup se odráží i v postoji k dopravě. Strážník stojící u křižovatky, který osobně řídí auta, je vnímán jako součást komunity. Umí reagovat na konkrétní situace, cítí atmosféru provozu, může být pružný. Semafor naproti tomu nezná kompromis ani kontext. Pro Bhútánce se tedy nehodí k představě společnosti, jež si zakládá na osobním kontaktu a respektu.

Jak vypadá doprava bez semaforů v praxi

Jak ale takový systém funguje v každodenním provozu, zejména v hlavním městě Thimphu? Na několika frekventovaných křižovatkách stojí dopravní policisté v nápadných, barevně zdobených budkách připomínajících malé altány. V elegantních uniformách a bílých rukavicích udávají pohyb aut i chodců přesnými a rytmickými gesty.

Každý z těchto policistů absolvuje speciální týdenní výcvik zaměřený na ruční signály i způsob, jakým mají zdravit a komunikovat s účastníky provozu. Slouží v půlhodinových směnách, aby zvládali udržet koncentraci a přesnost pohybů. Jejich přítomnost je zároveň praktická i symbolická. Představují řád a zároveň lidský rozměr dopravy.

Po dlouhá léta vystačil Bhútán s kombinací těchto policistů, omezeného počtu dopravních značek a obecně nižšího počtu automobilů. S rostoucím množstvím vozidel se však situace postupně mění. Aby země zvládla hustší provoz, začala na některých vytíženějších místech budovat kruhové objezdy. Ty umožňují plynulejší průjezd bez nutnosti světelné signalizace a zároveň zachovávají princip, že se řidiči musí navzájem sledovat a respektovat.

Revoluce na křižovatkách: semafory by mohla ovládnout nová barva

Při řízení dopravy ale Bhútán nespoléhá jen na fyzické prvky infrastruktury. Velkou roli hraje i komunikace prostřednictvím výstražných a výchovných nápisů podél silnic. Na cedulích se objevují hravé a zároveň varovné slogany proti rychlé jízdě, například „Buď pan Pozdě, ne pozdě pan“ nebo „Jsi ženatý? Rozveď se s rychlostí“. Řidiče před alkoholem za volantem varují nápisy typu „Po whisky je řízení risky“ nebo „Pro bezpečný příjezd bez alkoholu v jízdě“. Tóny jsou odlehčené, ale poselství je velmi jasné.

Daně, auta a čisté ovzduší

Dopravu v zemi formuje také přísnější politika vůči automobilům. Při nákupu vozu se obyvatelé potýkají s vysokými daněmi. Navíc je povolen dovoz pouze nových aut, nikoli levnějších ojetin. Výsledkem je, že se počet vozidel drží na relativně nižší úrovni, než jakou by měla země při volnějším přístupu. To snižuje tlak na silnice a zároveň omezuje potřebu budovat komplexní dopravní systémy se semafory.

Tento přístup má dopad i na životní prostředí. Bhútán patří k výjimečným zemím, které jsou tzv. uhlíkově negativní. Znamená to, že vyprodukuje méně emisí, než kolik jich dokáže vykompenzovat, a v souhrnu vyrábí více energie, než spotřebuje. Omezený provoz, nižší počet aut a jednoduchá dopravní infrastruktura se na tom podílejí stejně jako další kroky státu.

Nakonec tak odmítnutí semaforů není jen kuriózní historka z jedné malé himálajské země. Je to ukázka, že když společnost vezme vážně otázku, co ji dělá spokojenou, může dojít k závěrům, které by jinde působily nepochopitelně. V Bhútánu se rozhodli, že světla na křižovatkách do tohoto obrazu nepatří. A zatím nic nenasvědčuje tomu, že by si to chtěli v dohledné době rozmyslet.

Štítky: Bhútán, křižovatka, semafor