Motorový olej je pro většinu řidičů něco, co „se řeší v servisu“. Při garančce se vymění, doplní a tím to končí. Jenže spalovací motor olej spotřebovává pořád – i když je nový, tichý a zdánlivě bez chybičky. Otázka nezní, jestli si trochu bere, ale kolik.
Oficiální limity, jako je tomu u emisí nebo spotřeby paliva, na to neexistují. Každá automobilka si někde v tabulkách určí vlastní „normu“ a tou se pak často ohání, když si zákazník stěžuje. Na papíře je tak všechno v pořádku, zatímco v reálném motoru už se mezitím pomalu připravuje drahý průšvih.
Přečtěte si také:
Co ještě lze považovat za normální
Výrobci olejů i technici se shodují, že u běžného osobního auta v normálním provozu by se spotřeba u zajetého, zdravého motoru měla vejít do zhruba deci na tisíc kilometrů. Trochu vyšší čísla dávají smysl u úplně nového motoru v záběhu nebo při dlouhé jízdě vysokou rychlostí po dálnici.
Praxe ale vypadá jinak. V servisní knížce klidně najdete poznámku, že v normě je půl litru, někdy dokonce litr na tisíc kilometrů. To je hodnota, která se skvěle hodí pro odmítnutí záruční reklamace, ale z technického pohledu už je nebezpečně vysoko. Když při klidné jízdě mezi vesnicemi mizí půl litr oleje na tisíc kilometrů, není to „v pohodě“, ale důvod k zamyšlení.
Proč i nové motory berou olej
Mnoho řidičů má pocit, že podobné starosti patří k autům s půl milionem na tachometru. Jenže dnešní motory si o olej často říkají víc než staré atmosférické držáky.
Důvodů je několik. Kvůli honbě za co nejnižší spotřebou se motory dnes záměrně drží v poměrně vysokých provozních teplotách. I když se šinete krokem v koloně, řídicí jednotka umí vytvořit podmínky podobné rychlostní zkoušce. K tomu připočtěte velmi řídké oleje, které snižují tření, ale drží své vlastnosti jen díky přísadám. Ty se časem chemicky vyčerpají a olej přestává být schopen udržet souvislý mazací film na extrémně namáhaných místech, jako jsou pístní kroužky nebo rozvodový řetěz.
Motorové oleje jsou čím dál řidší. Proč to je a na co si dávat pozor vysvětlí odborník
Typický scénář pak vypadá takto: prvních deset, patnáct tisíc kilometrů po výměně hladina oleje skoro neklesá. Druhou půlku intervalu se ale jeho spotřeba najednou znatelně zvedne. Motor ho víc spaluje, pístní kroužky hůř stírají a olej, který vypadá na měrce „v normě“, už nedokáže mechanické díly opravdu chránit. Papírový interval třicet tisíc kilometrů pak v reálném provozu znamená, že slušnou část života jezdí motor na mazivo, které už to má za sebou.
Proč nestačí jen podívat se na měrku
Řidiči obvykle řeší, že olej mizí. Stejně závažný problém ale nastává, když naopak nemizí vůbec, nebo dokonce přibývá. Neznamená to, že auto zázračně vyrábí olej – jen se do něj dostává palivo.
Typicky se to děje u aut, která jezdí převážně krátké trasy za studena. Benzinový motor se nestihne ohřát, část paliva zkondenzuje na stěnách válců a steče do olejové náplně. U dieselů může přibývání hladiny souviset s častými regeneracemi filtru pevných částic. Výsledek je stejný: olej je naředěný palivem, ztrácí mazací schopnosti i schopnost chladit, ale na měrce vypadá všechno v pořádku.
Aby bylo veselo, oba procesy – spalování oleje a jeho ředění palivem – mohou probíhat zároveň. Oleje ve skutečnosti ubývá, ale vysrážené palivo hladinu dorovnává. Zvenku není nic poznat, uvnitř motoru přitom probíhá chemie, která mu zkracuje život.
Přečtěte si také:
Kapka, která toho prozradí víc než tabulka
Kdo jezdí hlavně po městě a na krátké vzdálenosti, měl by se spolehnout na víc než jen na rysky na měrce. Jednou z možností je takzvaný kapkový test. Z měrky se ukápne kapka oleje na speciální papírek s reagující vrstvou, která se podle znečištění a příměsí zbarví. Dá se z ní poznat, jestli je olej výrazně kontaminovaný palivem, vodou nebo nečistotami a jestli už není rozumné vyměnit ho dřív, než velí servisní plán.
Není přitom nic neobvyklého, když takový test ukáže potřebu výměny už kolem deseti tisíc kilometrů – zvlášť u aut, která se vytáhnou na delší trasu jen o dovolené.
Úniky, karbon a katalyzátor
Pokud olej z motoru mizí, příčin může být několik. Často jsou na vině stárnoucí těsnění, gufera nebo prasklá vana. Úniky pak bývají vidět: skvrny na zemi, mastný blok motoru, zasviněný podvozek. Horší varianta je, když nikde nic neteče, ale olej přesto ubývá. Pak se dostává přímo do spalovacího prostoru – buď přes opotřebené nebo karbonem zanesené pístní kroužky, netěsnou hlavu válců, nebo třeba přes ložiska turbodmychadla.
Motor, který spaluje příliš oleje, se postupně zanáší sazemi a karbonem. Usazeniny omezují výkon, zvyšují emise a časem dokážou poškodit i katalyzátor nebo filtr pevných částic. Olej, který se hromadí a napéká v sacím potrubí, mate snímače a rozhodí regulaci, znehybněné pístní kroužky zase vedou k vydření válců. Z jednoho „trochu dolévám“ se tak za pár desítek tisíc kilometrů může stát důvod k výměně celého motoru.
5 motorů, na které si dejte pozor. Mají problém s nadměrnou spotřebou oleje
Jak často se dívat a kdy zpozornět
Dobrá zpráva je, že první varování máte zadarmo – je to měrka oleje. Rozumný zvyk je vyndat ji zhruba každé dva tisíce kilometrů, případně jednou za měsíc. Ideálně hned po pravidelné prohlídce, abyste získali představu, jak se vaše auto chová „normálně“. Teprve když znáte jeho typický apetit, můžete si všimnout, že se něco změnilo.
Zpozornět byste měli, když:
- začnete dolévat olej výrazně častěji než dřív
- z výfuku jde modrý nebo tmavý kouř
- auto zleniví, hůř táhne, zhorší se volnoběh
- v sání nebo u turba najdete napečený olej
A úplně jasný signál je rozsvícená kontrolka mazání. V tu chvíli není na místě doufat, že to „do servisu nějak dojede“ – motor je potřeba co nejrychleji vypnout. Jízda s nedostatkem oleje nebo bez tlaku v mazání je nejkratší cesta k zadřenému motoru.
Přečtěte si také:
„Je to v normě“ ještě neznamená „je to v pořádku“
Servisy se často odvolávají na to, že spotřeba oleje je podle tabulek v normě. Pro řidiče je přitom důležitější něco jiného: jak se jeho auto chovalo dřív. Zajetý motor, který dříve olej téměř nebral a najednou si ho bere znatelně víc, normální není – bez ohledu na to, co říká papír.
Prevence v řádu pár tisíc korun – pečlivá diagnostika, kontrola těsnosti válců, odvětrání klikové skříně, turba – může předejít mnohem dražším závadám, které se zákonitě přihlásí až ve chvíli, kdy už záruka skončila. Olej se právem přirovnává ke krvi motoru. Vysokou spotřebu pak můžeme bez nadsázky brát jako jeho leukémii: prochází celým „organismem“ a zanechává škody všude, kde se zastaví.
💸 Ceny pojištění rostou!
Zajistěte si nejlevnější autopojištění, než zase zdraží.
📊 Porovnat a ušetřitZabere to jen 2 minuty • Výsledek hned