Znám spoustu kluků, kteří chtěli jako malí být hasiči, popeláři nebo astronauty. Já jsem si už hasiče vyzkoušel letos na jaře a popeláře teď na podzim. Na akci českého zastoupení značky Scania jsem se kousek svezl v popelářském autě, ale i na stupačce vzadu. Ten astronaut mi ale v přáních asi zůstane…

Vybral jsem si neobvyklé popelářské auto

Na parkovišti vedle stála vyskládaná popelářská auta Scania a mezi nimi se nacházel i světový unikát v podobě zametacího vozu Scania P 250 s nástavbou od firmy Hanes. Ona inovativnost spočívá ve spojení automatizované převodovky Scania Opticruise s hydrostatickým pohonem nástavby. Tohle auto mě nelákalo, i když mělo řízení na pravé straně – to proto, aby řidič při zametání silnice lépe viděl na obrubníky a nenechával zbytečně moc odpadků.

Nevybral jsem si ani typické popelářské modely s kabinou L, P či G. Volba nakonec padla na netradiční popelářský „off-road“, jenž stál na terénním podvozku XT. Dvě kolečka jsem si po areálu jihlavského dealera vozů Scania udělal s modelem Scania G 410 6×6. Oproti “klasickým” popelářským vozům má však jednu velkou nevýhodu, která je způsobena pohonem všech kol, díky kterému nemá zadní natáčecí nápravu (u jiných modelů je k vidění ve fotogalerii), takže je manévrování ve stísněných prostorech složitější. Do úzkých městských uliček se tak tento konkrétní automobil nehodí.

To ovšem nevadí, protože automobil je používán na Vysočině, kde je počasí nevyzpytatelné a sněhová pokrývka tu v zimě leží na zemi často. Pokud je tedy potřeba obsloužit i místa mimo města, pohon všech kol je rozhodně vítaný a potřebný.

Ještě se sluší dodat, co znamená označení G 410 6×6. G značí výšku kabiny, 410 výkon motoru v koních a 6×6 logicky pohon všech kol. Pod kapotou tak máme 13litrový šestiválec s 2150 Nm, což postačuje na bezproblémové odvezení i opravdu obrovského množství odpadků…

Svezli jsme se s náklaďákem Scania XT, rozjet se s ním dokáže kdokoliv

Řídí se jednoduše, skoro jako osobák

S dnešními nákladní automobily se může rozjet prakticky kdokoliv, kdo umí řídit alespoň osobní auto. Jejich ovládání není díky mnoha elektronickým pomocníkům a automatickým převodovkám nijak složité. Jen řízení má pomalejší převod a mezi mezními polohami více rejdů než osobák.

Myslet bude potřeba také na to, že je nákladní auto široké, vysoké a dlouhé. To se projevuje zejména při zatáčení, kdy mají zadní kola mnohem kratší trajektorii než ta přední. V případě popelářských aut je však potřeba myslet také na to, že i samotná nástavba na manipulaci s popelnicemi docela dost přesahuje. Chce to trochu cviku a při jízdě na to nezapomínat.

Když vystoupáte po několika schůdcích do kabiny, překvapí vás její vybavenost a vlastně i komfort. Sedadla i volant jsou bohatě seřizovatelné, sedadlo je navíc výrazně odpružené. Pro pohodu řidiče nechybí třeba klimatizace, tempomat, ale ani vyhřívaná sedadla. Předpisy také povinně nařizují hlídání jízdního pruhu či nouzové automatické brzdění.

A “automatická” je tady i převodovka. Ona je tedy spíše automatizovaná, protože jde o robotickou jednospojkovou převodovku s označením Opticrusie, ale řidič se o její právci po zařazení “D” nemusí dál nijak starat. Starat se může tak maximálně o nastavení režimu převodovky, k dispozici jsou tu tři: Power (zejména při jízdě do kopce, převodovka bude držet vyšší otáčky), standardní režim anebo režim “off-road”. Převodovka má 12 rychlostních stupňů a v případě této scanie XT nabídne i redukované převody. Ty pomohou zejména v těžkém terénu, kde lze využít také uzávěrky všech čtyř (!) diferenciálů. I když popelářské auto se do takových podmínek, kde by to potřebovalo, asi nedostane.

Převodovka má i tzv. manévrovací režim, díky němuž je možné s autem popojíždět velmi citlivě a prokluz spojky se dá upravovat intenzitou sešlápnutí plynového pedálu. Navíc je tu také schopnost aktivovat automaticky neutrál, což se při popojíždění ve městě se zastavováním každých pár metrů rozhodně hodí. Pokud řidič zapne pomocné čerpadlo pro práci s nástavbou, neutrál se zvolí automaticky (jinak by se popelnice nedaly nakládat), po opětovném šlápnutí na plynový pedál bude opět zcela automaticky zařazena rychlost pro jízdu vpřed.

Splnil jsem si dětský sen, řídil jsem hasičský speciál Scania

Vzadu na stupačce

Když už chtěl být malý kluk popelářem, s největší pravděpodobností to bylo kvůli tomu, že popeláři jezdí vzadu na stupátku. A já jsem se rozhodl si to vyzkoušet. Jen škoda, že ten den úplně nepřálo počasí, protože celý den hustě pršelo. Ale i taková je práce popelářů. Ti si nevybírají, kdy budou popelnice odvážet a kdy ne. Anebo spíše by neměli, ale už se mi nejednou stalo, že mi před domem zůstala plná popelnice. To je ale trochu jiný příběh…

Stupačky jsou výklopné a jakmile je alespoň jedna sklopena, automaticky se aktivuje omezovač rychlosti a popelářské auto pak kvůli bezpečnosti těch, kteří na stupačkách při jízdě stojí, nepojede víc než 30 km/h. Nejde pak zařadit ani zpátečka, takže popeláři musejí dolů.

Samotná operace s mechanismem nakládání popelnic není složitá. Je potřeba ho jen z kabiny aktivovat a pak k tomu stačí jen přivézt popelnici, nasadit ji do “vidliček” a pak se vše ovládá jednou jedinou pákou. Pohyby od sebe nebo k sobě se popelnice zvedá, respektive opět pokládá. Vlastně na tom není vůbec nic těžkého.

Spousta možností kombinací

Popelářská auta se vyrábějí vždy na konkrétní přání zákazníka. Je potřeba vzít do úvahy velkou spoustu věcí od toho, kde se bude auto pohybovat, přes to, kolik by asi tak mělo vozit odpadků (zejména hmotnost), ale i co nakonec bude vozit, protože jiné nástavby je potřeba použít na plast, jiné na klasický komunální odpad a zase jiné třeba na popel.

Stejně jako se dá postavit popelářské auto na různých podvozcích s různou výškou kabiny, tak se dá různě modifikovat i samotná nástavba. V České republice ji nabízí několik firem a prodejce nových vozů s nimi dokáže poradit.