Rakousko je pro české řidiče často jen průjezdní zemí na cestě k moři, do Alp nebo do Itálie. Právě v tom je ale zrádné. Mnoho motoristů má pocit, že stačí koupit dálniční známku, hlídat rychlost, nepít alkohol a cesta proběhne bez komplikací. Jenže rakouská pravidla umějí překvapit i u věcí, které na první pohled vypadají jako drobnosti.
Pokuta může přijít kvůli reflexní vestě uložené na špatném místě, kvůli sjezdu z dálnice při koloně, kvůli palubní kameře, ale také kvůli parkování ve Vídni. A v některých případech už nejde jen o pokutu za desítky eur.
Reflexní vesta nestačí mít v kufru pod zavazadly
Reflexní vestu dnes vozí v autě skoro každý. Jenže v Rakousku nejde jen o to, že někde v autě je. Řidič ji musí mít k dispozici tak, aby si ji mohl obléct ještě před vystoupením z auta při poruše nebo po nehodě. Pokud leží hluboko v kufru pod taškami a kufry, pravidlo svůj účel ztrácí.
Nejrozumnější je mít ji v interiéru. Hodí se přihrádka ve dveřích, schránka před spolujezdcem nebo prostor pod sedadlem. Důležité je, aby byla opravdu po ruce v okamžiku, kdy auto stojí na krajnici a posádka musí ven.
Pozor je dobré dát i na samotnou vestu. Měla by mít schválenou signální barvu a odpovídající normu. Jistotou bývá žlutá, oranžová nebo červená výstražná vesta s označením normy na štítku. Levný kus bez jasného je lepší před cestou raději vyměnit.
Navigace umí poslat řidiče do drahé pasti
Kolony na rakouských dálnicích dokážou být v sezoně nekonečné. Navigace ukáže červený úsek, nabídne sjezd a slíbí rychlejší cestu přes okolní obce. Jenže právě tady může vzniknout problém.
Po Rakousku zakazuje sjíždění z dálnic kvůli kolonám i Německo. Jedna výjimka ale existuje
V některých částech Rakouska platí omezení, která mají zabránit tomu, aby dovolenkový provoz zahltil místní silnice a obce. Pokud značka zakazuje tranzit nebo sjezd z dálnice za účelem objetí kolony, nestačí argument, že tak navigovala aplikace v telefonu. Zodpovědnost nese řidič.
Takové objížďky se kontrolují zejména v místech, kde se turistický provoz pravidelně přelévá z hlavních tahů do obcí. Kdo zákaz ignoruje, může dostat pokutu od 90 do 300 eur. A tím to nemusí skončit, protože policie může řidiče stejně poslat zpět na dálnici.
Známka neplatí na všechno
Rakouská dálniční známka je pro většinu řidičů samozřejmostí. Kdo ji koupí nebo aktivuje digitálně, může mít pocit, že má hotovo. Jenže část rakouské dálniční sítě funguje jinak.
Některé alpské tunely a vybrané horské dálniční úseky se platí zvlášť. Typicky jde o místa, kde je stavba a údržba dopravně náročná a drahá. Při cestě přes Alpy, Tyrolsko, k italským hranicím nebo přes horské tahy se proto vyplatí zkontrolovat trasu předem, ne až u závory nebo po obdržení pokuty.
Dálniční známka tedy neznamená automaticky, že řidič zaplatil za celou cestu. Platí pro běžné dálnice a rychlostní silnice, ale vybrané úseky mají vlastní režim.
Palubní kamera může být problém kvůli soukromí
Palubní kamery jsou v Česku běžné a řada řidičů je bere jako pojistku pro případ nehody. V Rakousku je ale nutné počítat s mnohem přísnějším přístupem k ochraně osobních údajů.
V Česku vás zachrání, ale například v Rakousku vám zavaří. Na co dát pozor s palubní kamerou v autě?
Problémem není samotná kamera jako zařízení, ale způsob jejího použití. Plošné a nepřetržité nahrávání veřejného prostoru může být posouzeno jako zásah do soukromí dalších lidí. Pokud záznam zachycuje tváře chodců, registrační značky cizích aut a dění kolem vozidla, nejde o jen tak maličkost.
Bezpečnější je mít kameru nastavenou tak, aby neukládala celé jízdy a aby se záznam ukládal jen při konkrétním incidentu. Trvalé nahrávání, dlouhodobé ukládání nebo zveřejnění záběrů může znamenat výrazné potíže. V krajním případě se pokuta může vyšplhat až k 10 tisícům eur, což je přibližně čtvrt milionu korun.
IG-L není obyčejná stovka
Na rakouských dálnicích se můžete setkat s elektronickými tabulemi, které sníží rychlost ze 130 km/h na 100 km/h a doplní ji označením IG-L. Mnoho řidičů to bere jako běžné omezení rychlosti. Ve skutečnosti jde o režim související s ochranou ovzduší.
Porušení takového limitu proto může být citelnější než běžné překročení rychlosti. Neřeší se jen samotná rychlost, ale také porušení pravidel nastavených kvůli emisím. Pokuta se tak může dostat mnohem výš, než řidič čeká.
U elektromobilů navíc není dobré spoléhat na zjednodušené rady z internetu. Rakouská pravidla počítají s výjimkou pro čistě elektrická auta a vozidla s vodíkovým palivovým článkem, pokud jsou splněny stanovené podmínky a na úseku je výjimka uvedena. Plug-in hybridy do ní nespadají. Pokud si řidič není jistý, měl by se řídit zobrazeným limitem.
Extrémní rychlost může skončit i bez auta
Rakousko v posledních letech výrazně přitvrdilo vůči velmi rychlé jízdě. Pokud řidič překročí limit o více než 60 km/h v obci nebo o více než 70 km/h mimo obec, může přijít o auto dočasně. U ještě výraznějších excesů, tedy při překročení o více než 80 km/h v obci nebo o více než 90 km/h mimo obec, už může dojít i na trvalou konfiskaci vozidla.
Nejde tedy jen o vysokou pokutu. V krajních případech může být pokračování v cestě nemožné a dovolená se změní v administrativní i finanční problém.
Ve Vídni nemusí být parkovací automat za rohem
Samostatnou kapitolou je parkování ve Vídni. Řidič zaparkuje, vystoupí a automaticky začne hledat parkovací automat. Jenže na mnoha místech ho nenajde.
V krátkodobých parkovacích zónách musí být parkování vyřešené hned od začátku. Rakouští řidiči běžně používají mobilní aplikace nebo papírové parkovací lístky, které se kupují dopředu například v trafikách nebo na čerpacích stanicích. Papírový lístek je potřeba správně vyplnit a umístit do auta.
Kdo po zaparkování teprve hledá, jak zaplatit, může ztratit několik cenných minut. Kontrola mezitím klidně přijde k autu a výsledkem může být pokuta. V horším případě i odtah. Před cestou do Vídně se proto vyplatí mít jasno, jak budete parkování řešit.
Rakousko není zemí, kde by se vyplatilo spoléhat na náhodu. Pravidla jsou často jasná, kontroly důsledné a pokuty umějí být nepříjemně vysoké. Před cestou proto nestačí jen koupit známku a zadat cíl do navigace. Vyplatí se zkontrolovat výbavu, trasu, mýtné úseky, nastavení kamery i způsob parkování. Právě zdánlivé detaily mohou rozhodnout o tom, jestli cesta proběhne v klidu, nebo se prodraží ještě před cílem.
Zdroj: topspeed.sk, oeamtc.at, oeamtc.at