Jen o pár desítek metrů vedle je další obrovská hala (1000 m²), kde je depozit. A tady stály další desítky škodovek, převážně závodních.
Až bude muzeum otevřeno, počítá se s tím, že přímo v muzeu bude přibližně 50 kusů automobilů, zbytek bude v depozitu, ale vystavené exponáty se budou čas od času měnit.
Obsah:
Strana 1: Příběhy a fotogalerie z muzea Svět škodovek
Strana 2: Příběhy a fotogalerie z depozitu Svět škodovek
V depozitu nejsou jen závodní auta, ale kompletní modelová řada 1202, ale i prototypy škodovek 760, bohužel již nezachránitelný, nebo Škoda 720. A ty jsou tu dokonce dva (a třetí se aktuálně renovuje a do muzea přijde na jaře). Jeden sedan, opět ve stavu, který už je těžko zachránitelný, a kombík v prvotřídním stavu.
Spíše jsme tu však viděli závodní automobily a to všechny možné – okruhové, ale i rallyové, přičemž opravdu velké zastoupení tu samozřejmě mají Škody 130 RS. Mezi závodními automobily jsou kousky, které sem putovaly přímo po odjetém závodě, beze změny (včetně tehdejších polepů a podobně), ale i modely po renovaci.
Zajímavá je vůbec první Škoda 130 RS, kterou jeden ze spolumajitelů Tomáš Hervert, se sbíráním škodovek začal. Jde o původní závoďák, který byl zakoupen v roce 1977 Svazarmem Bánovce nad Bebravou, a s nímž jezdila posádka Cyril Pacala a Daniel Jantošík.
Byli to tehdy nejúspěšnější Slováci. Auto prošlo kompletní renovací, přičemž bylo v plánu, že jakmile bude hotovo, původní posádka se do auta opět posadí a zajezdí si. Daniel Jantošík se toho už bohužel nedožil, podlehl rakovině těsně před dokončením.
Hned vedle stojí modrobílá Škoda 130 RS, ovšem tentokrát jde o okruhový závoďák. Není to ale jen tak obyčejné závodní auto, protože tento konkrétní kousek nese titul mistra Evropy na okruzích z roku 1981, kdy za jeho volantem seděli Šenkýř / Vojtěch / Enge.
Je to prototyp Škody 130 RS z roku 1975, který byl pro závodní seriál zapůjčen přímo od škodovky. Výrobce na autě testoval podvozkové komponenty. Navíc jde o jednu ze tří 130 RS s pětistupňovou převodovkou. Kvůli tomu je rozšířen tunel za předními sedadly.
Ačkoliv je auto lakováno v kombinaci bílé a hlavně modré barvy, tak pod tímto lakem je původní červený lak, s nímž jezdila okruhová závodní auta prapůvodně.
Stačí se podívat vedle a i tady jsou další okruhové legendy: Škoda Favorit 1600 H, který vyhrál svoji třídu v závodě na okruhu Nürburgring. Nejde ale přímo o to konkrétní auto, to je ve vlastnictví muzea Škoda Auto v Mladé Boleslavi (oba kusy ale nesou stejné výrobní číslo – kvůli proclení na hranicích). Tento kousek je autentický závodní okruhový favorit, který také na Nürburgringu bojoval o ty nejlepší příčky. Opět pochází z vlastnictví německého závodníka Willyho Obermanna (stejně jako vedle stojící Rapid R/H a Škoda 130LR/H).
Auto bylo koupeno s vyhořelým předkem a prošel renovací a současně přestavbou. Výchozí závoďák byl „úzký“, ale Willy Obermann k němu měl původní dobové díly (široké blatníky, křídlo, kapota, ….). A ty po opravě na auto byly namontovány a vše bylo nalakováno do dobových barev.
Skvěle vypadá i závodní Škoda Rapid R/H, ačkoliv podle tehdejších závodníků lépe fungovala čtyřdveřová sto třicítka LR/H – hlavně z důvodu přítlaku na zadní nápravu.
Po posledním závodě bylo auto v černé barvě, ale volba padla na to, že se na něj vrátí původní barvy se základní bílou a červenomodrými pruhy. Při koupi bylo navíc bez předních blatníků, takže navíc v černé barvě vypadal jako obyčejný předražený rapid. Prodával ho ale Willy Obermann, takže bylo jasné, že nejde o úplně obyčejný Rapid. Cena byla opravdu vysoká a bývalý závodník slevu dát nechtěl. Místo toho nabídl zdarma širokou karoserii na 130 LR/H.
Sedan stojící vedle je také opravdu zajímavým závoďákem. Je to totiž prototyp Škody 130 LR pro skupinu S. Mělo jít o pokračovatele skupiny B, ovšem se zrušením béčka se na esko nikdy nedostala. Tam totiž auta mohla být ještě výkonnější a celkově brutálnější. Automobilky už ale měly postavené prototypy, které se nakonec na závodní tratě nedostaly.
Škodovka postavila prototypy dva. Toto je právě jeden z prototypů, který nakonec značka přestavěla na okruhový závodní automobil a podle informací tak jde o jediný kus původního eskového závoďáku (napříč automobilkami), který se nakonec na závodních tratích opravdu pohyboval. I když úplně na jiných, než původně měl.
Přepracovaný je rám, jehož výztuhy jsou nejen v interiéru, ale pokračují až do kufru i do motoru až přímo na konce nosníků. Přidány jsou i další příčné rozpěry a zesílené jsou podběhy. Jde o podobný systém, kterým se rámovaly tehdejší závoďáky pro DTM. Přední náprava je zapuštěna o několik centimetrů hlouběji do auta, zadní ramena jsou upravena a posunuta v ose výš, a nižší byly také tlumiče. Celé auto tak sedí níže a má mnohem nižší těžiště.
Pokračovat bychom mohli ještě dlouho, ale necháme si to zase na příště. Teď se podívejte na zbylou fotografii z depozitu, ať víte, že na jaře po otevření se rozhodně máte nač těšit.
