Toyota je značka, která má rozhodně co nabídnout. Ve své nabídce má velmi rozdílné modely. Od vodíkových, přes hybridní, off-roady až po sporťáky. V devadesátých letech minulého století ale nabízela také například auto, které se mohlo hrdě postavit Hummeru H1. Šlo o model Mega Cruiser.

Toyota Mega Cruiser měl podobný příběh vzniku jako Hummer. Toyota tento model vyvíjela i pro domácí, japonskou armádu. A tím pádem se tomu musel přizpůsobit i vzhled. Využíván byl tento off-road nejen jako běžný dopravní prostředek (pro vojáky či jako ambulance apod.), ale také jako transportér pro rakety či další munici anebo radary.

Jde o hodně velké auto, rozměry je Hummeru hodně podobné. Na délku Toyota měří 5090 mm, široký je 2170 mm a vysoký je 2075 mm. Hummer se může pochlubit rozměry 4686 mm x 2197 mm a 1905 – 1956 mm (podle verze). Podobný je také rozvor. Japonský off-road má od sebe nápravy vzdáleny 3396 mm, americký zástupce 3302 mm. Zásadně se ale liší hmotnost, protože Toyota vážila “jen” 2850 kg, na rozdíl od Hummeru, u něhož se váha zastavila na brutálních 4672 kg!

Stejná byla konstrukce. Obě auta jsou opravdovými drsnými off-roady. Jejich základem je žebřinový rám, na němž stojí karoserie. Jde o auta se stálým pohonem všech čtyř kol s trojicí uzamykatelných diferenciálů. Světlá výška činila působivých 420 mm a nájezdové úhly byly 49° vpředu a 45° vzadu.

Mil-Spec Automotive představují další z řady velmi speciálních Hummerů H1

Toyota se od Hummeru liší také pohonnými jednotkami. A to velmi výrazně. Zatímco Hummer poháněl zpravidla vznětový osmiválec s objemem 6,2 nebo 6,5 litru, případně ke konci produkce i turbodiesel 6,6 litru, tak Toyota měla pod kapotou jen čtyřválec. Ovšem s působivým objemem 4,1 litru. Výkon nebyl nijak vysoký, šlo o 110 kW/150 koní a točivý moment měl maximum 400 Nm. Motor spolupracoval s čtyřstupňovou automatickou převodovkou.

Toyota Mega Cruiser se mohla pochlubit i několika dalšími velmi zajímavými technickými finesami, mezi které patřila například řiditelná zadní náprava. Ta pomáhala – podobně jako u dnešních moderních aut – zmenšit poloměr zatáčení (jen 5,6 metru!) a také zlepšovala ovladatelnost při jízdě. A to nejen na silnici, ale zejména mimo ni.

Toyota nabízela tento model mezi lety 1995 až 2002. Vůz byl určen nejen pro vojenské účely (nesl označení BXD10), ale i pro “běžné” zájemce (s označením BXD20). Na rozdíl od Hummeru, který vznikl původně výhradně jako vojenský automobil a pro civilisty byl přestavěn po mnoha urgencích a prosbách celebrit, Toyota s oběma variantami počítala už od začátku. Vojenské verze ale byly samozřejmě vybaveny trochu jinak než ty civilní. Měly například možnost dálkového dofukování zadních pneumatik. Na silnici byl předepsaný tlak 2,2 baru, pro jízdu například v písku je ale bylo možně na dálku podhustit až doporučený 1 bar. Pneumatiky byly navíc zkonstruovány tak, aby se po nich dalo jet i po jejich proražení.

Jenže marná sláva. V Japonsku platí velmi přísná daňová politika na velikost auta, takže obrovského off-roadu se mnoho neprodalo. Většina zdrojů uvádí, že to nebylo více než 150 automobilů.