Řidiči osobních aut často vnímají autobus hlavně jako velké a pomalé vozidlo, které jim ve městě překáží. Jenže z pohledu člověka za volantem autobusu vypadá stejná situace úplně jinak. Neveze jen sebe a jednoho nebo dva spolujezdce, ale veze zpravidla desítky lidí, z nichž část stojí, drží se madel a při každém prudším brzdění může snadno ztratit rovnováhu.
To, co v osobním autě skončí nanejvýš posunutou taškou v kufru, může v autobuse znamenat pád cestujícího a jeho možné zranění. Právě proto řidiči autobusů tolik vadí manévry, které řidičům osobních aut připadají jako drobnost. Stačí zbytečně těsné zařazení, ignorovaný blinkr nebo krátké zastavení na špatném místě a z běžné jízdy může být rázem problém.
Autobus ze zastávky neprosí o laskavost
Jedna z nejčastějších situací nastává ve chvíli, kdy autobus končí obsluhu zastávky, zavře dveře, dá blinkr a chce se zařadit zpět do provozu. Část řidičů osobních aut v tu chvíli zrychlí, aby se ještě stihla protáhnout kolem něj. Jiní se tváří, že autobus nevidí, nebo se mu natlačí těsně před přední nárazník.
V obci to přitom není jen otázka slušnosti. Řidiči ostatních vozidel mají autobusu hromadné dopravy umožnit vyjetí ze zastávky nebo zastávkového pruhu, a to i snížením rychlosti nebo zastavením. Neznamená to ale, že by autobus mohl vyjet bez ohledu na okolí. I jeho řidič musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ostatní ohrozit.
V běžném provozu je proto nejlepší jednoduché řešení. Jakmile autobus zjevně končí na zastávce a zapne směrovku, je rozumné ubrat a pustit ho. Ve většině případů to řidiče osobního auta zdrží jen o pár sekund, zatímco autobus může pokračovat plynule a bez zbytečného prudkého rozjezdu nebo brzdění.
BUS pruh není zkratka kolem kolony
Dalším problémem jsou vyhrazené jízdní pruhy. Někteří řidiči je berou jako šikovnou únikovou cestu, když se vedle stojí kolona. Jenže právě proto tyto pruhy existují. Mají umožnit autobusům a dalším povoleným vozidlům plynulejší průjezd městem.
Když do BUS pruhu vjede auto, které tam nemá co dělat, autobus ztrácí výhodu, kvůli níž byl pruh vyhrazený. Řidič musí reagovat na vozidlo, které se v jeho prostoru objevilo nečekaně, a často pak sleduje ještě další problém. Auto se na konci pruhu snaží na poslední chvíli vrátit zpět mezi ostatní, čímž vzniká zbytečný chaos i pro řidiče vedle.
Stejně problematické je krátké zastavení ve vyhrazeném pruhu. I kdyby šlo jen o pár desítek sekund, pro autobus to může znamenat ztrátu plynulosti a pro cestující další zpoždění.
Autobusový pruh není řidičům úplně zapovězen. Existují situace, kdy jej mohou beztrestně využívat
Předjet autobus a hned zabrzdit je jeden z nejhorších nápadů
Řidiči autobusů velmi špatně snášejí manévr, při kterém osobní auto autobus předjede, zařadí se těsně před něj a vzápětí začne brzdit. Důvod může být odbočení, červená na semaforu nebo jen snaha být o jedno vozidlo vpředu. V osobním autě to může působit jako běžné zařazení, ale pro autobus je to úplně jiná situace.
Autobus má větší hmotnost, delší brzdnou dráhu a uvnitř cestující, kteří nemusí sedět. Pokud musí řidič prudce brzdit jen proto, že mu někdo skočil před vůz, nejde o drobné omezení. Zbytečně tím vzniká riziko pro lidi uvnitř.
Obzvlášť nepříjemné je to před zastávkou. Autobus se potřebuje plynule přiblížit k obrubníku, správně zastavit a umožnit bezpečný nástup i výstup. Když se mu těsně před zastávkou někdo nacpe před předek, řidič musí celý manévr přerušit nebo upravit. Cestující pak často vystupují hůře a autobus ztrácí čas.
Při odbočování autobus potřebuje víc místa
Dlouhé vozidlo se v křižovatce nechová jako osobní auto. Řidič autobusu si při odbočování často musí nadjet, vyjet dál od obrubníku nebo si vytvořit větší oblouk. Nedělá to proto, že by neuměl řídit. Dělá to proto, aby zadní částí vozidla nenajel na obrubník, neohrozil chodník, značku nebo zaparkované auto.
Právě v těchto situacích se někteří řidiči osobních aut snaží vecpat vedle autobusu. Vidí volné místo a mají pocit, že se tam ještě vejdou. Jenže autobus při odbočování potřebuje prostor. Pokud ho nemá, musí zastavit a čekat, až se situace uvolní. V horším případě zůstane stát přes křižovatku nebo se dostane do konfliktu s autem, které se ocitlo tam, kde být nemělo.
Jednoduché pravidlo zní, že vedle odbočujícího autobusu není dobré bojovat o každý centimetr. Stačí chvíli počkat a nechat mu prostor, který kvůli délce vozidla skutečně potřebuje.
Zastávka není místo na telefonát ani rychlé vysazení
Zastávka autobusu láká k tomu, aby tam řidič osobního auta na chvíli zastavil. Jen na telefonát, jen na vysazení spolujezdce, jen pro balík, jen na minutu. Jenže z pohledu autobusu to není maličkost.
Když osobní auto blokuje zastávku, autobus nemůže zastavit u hrany nástupiště. Cestující pak vystupují dál od chodníku, často do prostoru vozovky. Pro mladého a zdravého člověka to nemusí být velký problém, ale pro starší cestující, rodiče s kočárkem nebo lidi s horší pohyblivostí už ano.
Ne každý autobus v zastávce smíte objet. A někdy je ze zastávky musíte povinně pustit
Zákon navíc zastavení a stání v prostoru zastávky řeší poměrně konkrétně. U zastávky bez nástupního ostrůvku platí zákaz v úseku od značky zastávky do vzdálenosti 5 metrů za označníkem. Pokud značka není, počítá se prostor 30 metrů před označníkem a 5 metrů za ním. Pokud je prostor zastávky vyznačen vodorovným značením, platí zákaz pro vyznačenou plochu.
Nalepit se za autobus nedává smysl
Jízda těsně za autobusem je další zbytečný risk. Řidič osobního auta za ním vidí podstatně méně než za běžným autem. Nemusí vidět semafor, přechod, chodce u krajnice ani důvod, proč autobus začíná brzdit.
Autobus může zpomalovat kvůli zastávce, chodci, autu v jeho dráze nebo kvůli situaci uvnitř vozidla. Pokud se za něj někdo nalepí, výrazně si zkrátí čas na reakci. Zákon přitom ukládá řidiči jedoucímu za jiným vozidlem ponechat bezpečnou vzdálenost tak, aby dokázal zastavit i při náhlém snížení rychlosti nebo zastavení vozidla před sebou.
Těsná jízda za autobusem navíc nepřináší žádnou reálnou výhodu. Řidič osobního auta tím nezíská lepší přehled ani výrazně kratší čas jízdy. Pouze si zhorší výhled a zvýší riziko zbytečné nehody.
Pár sekund zisku za to nestojí
Městský autobus nejede pomaleji proto, že by jeho řidič chtěl zdržovat ostatní. Musí pracovat s trasou, zastávkami, cestujícími, rozměry vozidla a provozem kolem sebe. Každé prudké brzdění nebo zbytečné vyhýbání se autu, které se objevilo na špatném místě, se okamžitě přenese na desítky lidí uvnitř.
Řidič osobního auta si někdy myslí, že když autobus rychle předjede, ušetří čas. Jenže často ho potká o dvě křižovatky dál na stejné červené. Rozdíl je v tom, že autobus mezitím musel brzdit, znovu se rozjíždět a cestující uvnitř pocítili manévr, který vůbec nemusel nastat.
Ohleduplnost vůči autobusu tedy není jen laskavost vůči profesionálnímu řidiči. Je to ohleduplnost vůči cestujícím a zároveň jeden z nejjednodušších způsobů, jak ve městě ubrat zbytečné konflikty.
Zdroj: topspeed.sk, hnonline.sk, garaz.cz
Štítky: autobus, bus pruh, městská doprava, řidič