Když vyslovíte slovní spojení Suzuki Swift, většinu osazenstva stolu patrně moc neoslníte. A ještě pokud vezmeme v potaz, že se jedná o generaci vyráběnou v osmdesátých letech, pak už se vám vybaví asi jenom vrakoviště. A to by byl zrovna v tomto případě velký omyl…
Ono to ve své době asi nemuselo být úplně špatné přibližovadlo. Sice se vyrábělo s tříválcem o objemu jednoho litru a výkonu 50 koní nebo s třináctistovkou se 73 koňmi. Na druhou stranu pohotovostní hmotnost lehce přesahovala hodnotu 600 kg a k dispozici bylo i provedení GTi, které mělo 101 konÍ. A to není úplně špatný poměr. Nicméně tahle úprava je z úplně opačného spektra.
Suzuki Swift je navíc bratříčkem mnoha vozů. Téměř ten samý vůz jste mohli koupit pod názvem Maruti Esteem, Pontiac Firefly, Geo Metro, Holden Barina nebo Isuzu Geminett. A ještě nám ve výčtu chybí Chevrolet Sprint, přesně tento model šel pod kudlu chirurgů. A nemluvím tu o nějaké plastické operaci. Zevnějšek totiž na první pohled 100 % přehlédnete. Jedná se o srdce, které bije pod kapotou. Tady nenajdete ani tří-, ani čtyřválec. Válců je zde hned dvakrát tolik. Do tohoto titěrného motorového prostoru se vešel osmiválec o objemu těžko uvěřitelných 6,6 litrů! Jenže to není všechno. Tenhle americký small block se suchou klikovou skříní byl doplněn dvojicí turbodmychadel od Duttweiler Performance.
Výsledkem je jen těžko pochopitelných 970 koní. Spolu s masivním točivým momentem, který úpravce snad raději ani neuvádí, míří na široké zadní gumy. Zcela jiná je také převodovka, brzdy, které mají původ v pick-upu od Nissanu, diferenciál je zase od Fordu. Kdybyste náhodou měli šedý zákal a nevšimli si brutálních zadních pneumatik, fakt, že se jedná o takové monstrum nemáte jak odhalit. Exteriér je původní. V interiéru se téměř žádné změny neodehrály. Tedy až na jiné přístroje a tu obří bouli mezi řidičem a spolujezdcem. Někam se ten osmiválec přeci schovat musí, ne? A perlička na závěr, které budete jen těžko věřit. Tahle téměř tisícikoňová obluda má homologaci.