Po dlouhé době se nám do garáže dostalo auto, které má sloužit hlavně řidiči pro zábavu. A jde mu to opravdu skvěle! Malé rozměry, kola v rozích karoserie, nízká hmotnost a hlavně žádné turbo předurčuje Suzuki Swift Sport vlastně k tomu, že zábavné být prostě a jednoduše musí.

Zepředu se od obyčejného Swifta příliš neliší. Při bližším zkoumání lze zjistit, že nabídne pouze třídveřové provedení karoserie. Z čelního pohledu vidíme, že nárazník má menší plochu a více průduchů pro vstup vzduchu, maska je také o kousek větší, jiný je plast kolem mlhovek, světla mají tmavé pozadí a dostala bixenonovou optiku. Z boku vyniknou velká 17″ kola, plastové nástavce prahů a celkem dlouhé zadní křídlo. Opravdu vztekle vypadá swift zezadu, a to díky nárazníku s dvojicí chromovaných koncovek výfuku a difuzorem v černé barvě. Zadek jako by říkal: “Nesnaž se mě dohnat, stejně ti ujedu…” Není to ale až tak úplně pravda…

Sportovní atmosféra pokračuje i v interiéru. Hned po otevření dveří je jasné, že designéři si vyhráli a interiéru dominuje červená a černá barva. Sportovní sedadla s výrazným bočním vedením, které moje tělo dokonale přijaly a obklopily ho tvrdými bočnicemi, díky nimž jsem se při jízdě nepohnul snad ani o píď, jsou v černé barvě s červeným prošíváním. Aby bylo jasné, s jakým autem mám tu čest, v opěradlech se hrdě týčí nápis Sport. Kožený volant s obšitím stejnou nití jako sedadla perfektně padne do ruky a kromě toho nabídne ovládání rádia, bluetooth HF a podobně. To je první náznak toho, že Swift bude příjemným společníkem nejen na zakroucených okresních silničkách, ale také při každodenním dojíždění do práce. Musíte ale jezdit maximálně ve dvou, přístup na zadní sedadla není úplně ideální a sklápění sedaček není vymyšleno zcela štastně. Sedadlo se sklopí pomocí nastavování sklonu opěradla. Když ho po nastoupení těch nebožáků dozadu vrátíte, nepamatuje si svou původní pozici, což bude, zejména pro řidiče, otravné.

Nedočkavě už v ruce třímám klíč od auta, protože chci konečně zjistit, co umí a co dokáže. Při pohledu na klíč je jasné, že v autě je bezklíčkový systém vstupu i startování. Uklízím ho tedy do kapsy a sedám si do sedačky. Hledám optimální pozici k řízení, což mi nedělá velké problémy, nacházím ji poměrně brzy. Levá noha na spojku, pravá na brzdu a tisknu startovací tlačítko. V hlavě mi probíhá, co se asi z těch koncovek výfuku vyloudí za zvuk. Auto nastartuje a přichází malé zklamání. Zvuk je normální, vlastně není téměř žádný. Motor o sobě moc vědět nedává.

Pod kapotou bije atmosférický čtyřválec o objemu 1,6 litru. Ten nabízí výkon 100 kW/135 koní a točivý moment 160 Nm. Na auto vážící jen lehce přes jednu tunu to nezní vůbec špatně… Papírové hodnoty slibují zrychlení z 0 na 100 km/h za 8,7 sekundy a maximální rychlost 195 km/h. Nijak extra oslnivě to nepůsobí, ale třeba nás za volantem Swift Sport překvapí…

Řadím první ze šesti rychlostních stupňu, povoluju spojku a rozjíždím se. Už první metry naznačují, že auto opravdu není brutálním sporťákem, ale spíše společníkem na každodenní ježdění. Motor a výfuky ani při jízdě neobtěžují hlasitým zvukovým doprovodem, podvozek je příjemně tvrdý a k řízení není třeba vynaložit žádnou velkou sílu. Zatím se auto opravdu tváří spíše jako ideální společník na cesty do práce, ale co se stane, když vyjedeme z města ven a za cíl si stanovíme okolí Karlštejna s romantickými scenériemi a silnicemi, na kterých jedna zatáčka střídá druhou? Vyzkoušíme to!

Protože byl svátek a bylo krásné počasí, neslo to s sebou také extrémní množství cyklistů a svátečních řidičů. Cyklisté neměli problém jet ve dvou vedle sebe zabírajíc celý jízdní pruh nebo jet sobecky uprostřed silnice, takže tempo bylo spíše výletní (i díky tomu, že v době předání mělo auto najeto pouhých 69 kilometrů!), ale rozhodně ne pořád. 🙂

Swift mě v zatáčkách sám přemlouval, ať přidám, jakoby říkal: “Sešlápni ten plyn a já ti předvedu, co dokážu!” A opravdu, zatáčky v klidu a bez problémů projížděl v takových rychlostech, ve kterých bych s jinými auty balancoval na hraně smyku a nebo si dokonce prohlížel škody způsobené přistáním v příkopě. Ovladatelnost auta byla velkým překvapením. Náklony karoserie byly minimální, podvozek fungoval a drobné odskakování na nekvalitním povrchu se mu dalo odpustit díky tvrdšímu nastavení tlumičů. Ani tak ale není svezení nepohodlné (a to ani ve městě).

Snad jedinou výtku bych měl k brzdám. Pedál působil “gumově” a nedovoloval citlivější dávkování a stejně tak nastavení ABS by mohlo být méně agresivní a zasahovat o chlup později. Swift ale brzdí skvěle, i díky kotoučovým brzdám na všech kolech.

Se Suzuki Swift Sport jsem strávil jeden den a dvě noci a to auto mě hodně bavilo! Když pominu špatný výhled šikmo vzad, což může být problém při couvání, necitlivé brzdy a místo na zadních sedadlech, pak si myslím, že nabídne hodně muziky za málo peněz!

Auto můžete koupit u dealera (to může být třeba Emil Frey v Praze na Stodůlkách) už za 369 900 Kč. Za tuto cenu nabídne bohatou výbavu (např.: 7 airgabů, ABS + vypínatelné ESP, el. okna + zrcátka, zadní park. senzory, bezklíčkový vstup a start, Bluetooth handsfree, tempomat, bixenonové světlomety) a verze Sport má ve stadardu i metalický lak, který je jinak za příplatek 13 000 Kč. Spotřeba se po ujetí 240 kilometrů (cca 20% město, cca 20% dálnice a 60% okresky) ustálila na 6,2 litru podle palubního počítače a to je opravdu hodně dobrá hodnota!

Za zapůjčení vozidla bychom rádi poděkovali společnosti Emil Frey ČR (www.emilfrey.cz).

-PS-