Je hladké zaparkování na volné místo jednou z vašich řidičských nočních můr? Objedete radši tucet okolních ulic, než se snažit vmáčknout do malého prostoru? Je to snazší, než si myslíte.
Moderní vozy nabízejí celou armádu asistentů, mezi nimiž nechybějí ani ty, které za vás dokážou více či méně samostatně zaparkovat do volného parkovacího stání – podélného i příčného, pozadu i popředu. A také z něj automaticky vyjet. Většina dnešních vozů disponuje parkovacími senzory, případně i kamerou – to jsou pomocníci, kteří parkování usnadňují, o manévr se ale řidič musí i tak postarat sám.
„Umět samostatně a bezpečně přesně zaparkovat se vždycky hodí. Vždyť jde o základy řidičského řemesla. Přece jen je stále dost automobilů, které žádnými pomocníky vybaveny nejsou. Proto doporučuji každému, aby si natrénoval i ten způsob parkování, který běžně nepoužívá, nebo kterým si není zrovna dvakrát jistý,“ říká Aleš Horčička, předseda Asociace autoškol České republiky. Parkování tedy není žádná věda: pojďme se podívat na několik jednoduchých pravidel, s nimiž je to hračka. Podélně, příčně, popředu, pozadu.
Podélné parkování
Jak poznat, zda prázdné místo je pro můj vůz dostatečně velké? Postačovat by měla délka vozu + pár desítek centimetrů na každé straně. Zastavte ve vzdálenosti asi jednoho metru vedle automobilu zaparkovaného „za“ volným místem ve směru vaší jízdy. Pokud se jedná o auto stejné kategorie, zastavte tak, aby vnější zpětná zrcátka byla na téže úrovni. Pokud jsou délky obou aut rozdílné, srovnejte zadní nárazníky.
Divné zkratky na značkách řidiče matou. Například K+R neznamená totéž jako P+D
Vytočte kola do plného rejdu směrem k obrubníku a začněte couvat. Když váš vůz svírá s obrubníkem úhel zhruba 45 stupňů, srovnejte kola do přímého směru a pokračujte v couvání. Jakmile se A sloupek vašeho auta na straně bližší chodníku ocitne na úrovni zádě stojícího vozu, dejte plný rejd na opačnou stranu než prve.
Plynule zajeďte na parkovací místo, srovnejte kola do přímého směru a svůj vůz umístěte doprostřed parkovací mezery. Tady hodně pomohou parkovací senzory nebo kamera – řidič má díky nim přesnou představu, jak daleko je od vozu vpředu i vzadu a kolik prostoru ještě může využít, než by došlo k nechtěnému kontaktu nárazníků.
Příčné (kolmé) parkování
Popředu – přídí vozu k obrubníku, zdi nebo jinému zaparkovanému autu
Před volnou mezeru najeďte větším obloukem – alespoň na jednu šířku osobního auta od řady zaparkovaných aut.
Kola stočte do plného rejdu na příslušnou stranu. Hlídejte si přední „roh“ svého auta „na vnější straně oblouku“, abyste z neopatrnosti neodřeli vedle stojící vůz. Zde opět přijdou vhod pomocníci v podobě parkovacích senzorů nebo kamery. Včas srovnejte kola do přímého směru.
Pokud je to potřeba, v klidu zastavte, srovnejte kola, couvněte a zatočte znovu.
Pozadu – zádí vozu k obrubníku, zdi nebo jinému zaparkovanému autu
Zastavte zhruba metr od zaparkovaných aut tak, aby záď vašeho auta byla na úrovni bližší boční strany zaparkovaného vozu (tedy na úrovni jeho boku směrem do volného parkovacího místa, kam chcete zajet).
Kola stočte do plného rejdu na příslušnou stranu. V bočních zpětných zrcátkách hlídejte střídavě obě strany. Jakmile je váš vůz rovnoběžně s ostatními, srovnejte kola do přímého směru. Zacouvejte na požadovanou úroveň.
Parkování může být docela věda. Za zábor veřejného prostranství autem hrozí i desetitisícové pokuty
Několik dalších tipů ohledně parkování
- V obousměrné ulici parkujete vždy jen napravo ve směru jízdy. V jednosměrce pak na obou stranách, pochopitelně pokud tak necháváte dostatečně široký prostor.
- Zaparkované automobily musejí pro každý směr jízdy ponechat tři metry na šířku (v jednosměrce tedy aspoň tři, v obousměrné ulici šest metrů volného prostoru).
- Když se nedaří, nebojte se vyjet a provést manévr znovu, to není ostuda.
- Pozor na to, že i při parkování platí běžná pravidla silničního provozu (například přednost zprava).
- Zaparkovat smíte přinejmenším pět metrů od křižovatky a zastávky hromadné dopravy.