Navigace není výdobytkem moderní, tedy digitální doby. Navigovat jste se mohli nechat již v 70. letech minulého století, mělo to však několik velkých „ale“. Navigování probíhalo prostřednictvím magnetofonové pásky v rádiu.
Systém navigování prostřednictvím magnetofonové pásky byl vymyšlen ve Velké Británii a televize BBC ho představila v roce 1971. Stalo se tak v pořadu Tomorrow’s World, jenž se zabýval moderními technologiemi. Vždyť i samotná kazeta, kterou už dnešní mladí vlastně ani pořádně neznají, se rozšířila jen pár let předtím. Do aut se podle dostupných zdrojů dostala teprve v roce 1968.
Princip navigování byl vlastně docela primitivní. Na kazetách byly namluvené trasy s přesně načasovanými pokyny. Tím bylo dáno to největší omezení, protože se nedalo jet z jakéhokoliv bodu do jakéhokoliv jiného bodu, bylo třeba se držet předem zvolených startovních i cílových míst. Nešlo ale jen o pouhé přehrávání hlasových příkazů, které se podobají těm dnešním, například: za 100 metrů odbočte vlevo do ulice zelená, byly totiž načasované.
O to, aby byl údaj vzdálenosti vysloven ve správném čase, se staral sofistikovaný systém a to i bez GPS a přítomnosti satelitů. Tato kazetová navigace sice vůbec nevěděla, kde přesně auto je, ale věděla, kolik ujelo metrů, respektive kilometrů. Po každém vyřčeném příkaze následovalo pípnutí různé délky, které „poslouchala“ řídící jednotka ukrytá ve spodní části palubní desky a ta na základě této délky vyhodnotila správnou vzdálenost, po které se příkazy ozývaly. Elektronika kazetového přehrávače byla zároveň propojena s počítadlem ujetých kilometrů.
Jenže, jistě se vám už také stalo, že ačkoliv jste jeli podle GPS navigace s displejem a mapou, odbočili jste špatně. Moderní navigace totiž téměř přesně znají vaši polohu a dokáží reagovat na toto špatné odbočení přepočtem trasy. To tato kazetová nedokázala a pokud jste odbočku přejeli anebo jste odbočili špatně, byli jste prostě ztraceni, navigace pokračovala v příkazech dál.