Policie v roce 2023 zaznamenala 94 945 dopravních nehod. Zemřelo 455 osob, bouračky si vyžádaly i více než 25 tisíc zraněných. Pozůstalí i ranění mají nárok na kompenzaci. Podle statistik zůstalo odškodnění za dopravní nehodu ve stejné výši jako v roce 2022. Průměrná částka dosahuje milionu korun.
Ačkoliv už se provoz na silnicích vrátil po covidové pauze k normálnímu stavu, počet nehod se blížil lockdownovému roku 2020. V loňském roce řešili policisté meziročně „jen“ o 148 bouraček více. Na silnicích zemřelo 455 osob, což je o jednu více než v roce 2022, celkově se v tomto směru jednalo o druhý nejméně tragický rok za dobu, kdy se od 60. let údaje sledují. Ukazují to Statistiky nehodovosti vydávané Policií České republiky.
I tak si nehody vyžádaly více než 25 tisíc případů lehčích i vážných úrazů. „Při nezaviněné nehodě mají poškození nárok na odškodnění. To se skládá hned z několika částí – vedle bolestného jde například o ošetřovné, cestovné, kompenzaci psychické újmy a především o ztížení společenského uplatnění. Poslední položka odráží, jak moc velké mělo zranění následky na další život poškozeného. Už předloni se odškodnění vyšplhalo na částku 998 tisíc korun a této hodnoty dosahovala průměrná částka i loni,“ uvádí Tomáš Beck, expert na odškodnění z Vindicia.
Ne každá nehoda potřebuje asistenci policie. Jsou ale takové, které ji dle zákona přímo vyžadují
Lidé se obávají soudů i byrokracie
Byť mají poškození na odškodnění právo, v praxi je jeho získání složitější. Jestliže se o kompenzaci lidé snaží po vlastní ose, přijdou si jen o třetinu toho, na co mají nárok. Zásadní je dobře zpracovat zdravotní posudek od znalce, který ovládá metodiku Nejvyššího soudu, doložit všechny potřebné dokumenty, a to ve správný čas a v odpovídajícím pořadí. „Jestliže například první zpráva od lékaře hovoří o podezření na naštípnutou kost, přičemž následné vyšetření ukáže komplikovanou zlomeninu, je důležité počkat až na finální diagnózu. Pokud pojišťovna jako první získá informaci o lehčím zranění, je složitější domoci se odškodnění za reálné, vážnější důsledky,“ říká Beck.
V cestě za odškodněním stojí i řada mýtů
Češi stále věří celé řadě nesmyslů, kvůli kterým se následně bojí o odškodnění usilovat. „Často se jedná o základní nepochopení, jakými pravidly se odškodnění řídí. Pokud spolu například bourají dva kolegové nebo kamarádky, setkáváme se s tím, že poraněný spolujezdec odmítá o kompenzaci žádat. Myslí si totiž, že by ho platil jeho blízký z vlastní kapsy. V takových případech vysvětlujeme, že právě proto je zde povinné ručení, z něhož jsou následky nehody kryty,“ tvrdí Beck. Se sedadlem spolujezdce jsou spojeny i další rozšířené omyly: lidé se domnívají, že v případě, že nehodu zaviní řidič jejich auta, nese následky celá posádka, která nemá nárok na odškodnění. I to je samozřejmě nesmysl. Komplikovanější je situace, pokud řidič bourá pod vlivem alkoholu – pokud se prokáže, že spolucestující o jeho opilosti věděli, může jim být kompenzace výrazně krácena. Rozhodně ale nejde o automatický krok, jak se mnoho lidí obává.
Vztah zraněného s viníkem bouračky nehraje roli. „Úspěšně jsme vyřešili případ motorkáře, který za velmi vážně zraněnou končetinu získal odškodnění více než 1,5 milionu. Jednalo se o součet bolestného, jeho vlastní pojistky, kompenzace ušlého výdělku a ztížení společenského uplatnění. Přitom byl na samém začátku spolupráce hodně nejistý, protože nebyl přesvědčený, že má kompenzaci vůbec právo – nehodu totiž způsobil další motorkář, kamarád, se kterými si společně vyjeli. Taková úvaha je absurdní, na odškodnění samozřejmě nárok vznikl,“ zdůrazňuje Beck.