ŠKODA 1000 MB vyjížděla od roku 1964 z nové části mladoboleslavské továrny. Moderní konstrukce s kompaktní soustavou pohonu v zadní části samonosné karoserie pasovala komfortní a elegantní „Embéčko“ na jeden z nejlepších vozů litrové třídy. Špičková česká technologie tlakového lití hliníku při výrobě bloku motoru potvrdila kompetenci značky. V současnosti ŠKODA zodpovídá za vývoj koncernových motorů MPI.
| Legendy 125 let Škoda: Podívejte se na všechny legendy, které ŠKODA ze své 125leté historie vybrala! |
ŠKODA 1000 MB je působivým dokladem vysoké kompetence českého automobilového průmyslu. Na jaře 1964 přineslo „Embéčko“ revoluční změnu koncepce pohonu. Moderní čtyřválec litrové třídy pracoval v zádi lehké a bezpečné samonosné karoserie. Progresivně řešený vůz byl vyráběn špičkovými technologiemi v nové části mladoboleslavské továrny, čtyřdveřová karoserie vznikala ze 665 výlisků spojených 6900 bodovými svary.
Primát v evropské sériové výrobě automobilů představovalo tlakové lití bloku motoru i pláště čtyřstupňové manuální převodovky z hliníkové slitiny podle patentu českého inženýra Josefa Poláka z roku 1922. Podařilo se tím podstatně zkrátit dobu výroby, snížit její energetickou náročnost a výrazně zlepšit hygienické podmínky na pracovištích. ŠKODA prokázala mimořádnou kompetenci, opírající se o tehdy již 65leté zkušenosti v konstrukci a výrobě motorů. Kariéra vývojové řady perspektivních pohonných jednotek z hliníku pokračovala i po začlenění české značky do koncernu Volkswagen. V jeho rámci nese ŠKODA aktuálně zodpovědnost mimo jiné za další vývoj spalovacích motorů MPI.
Nástupce modelu OCTAVIA byl připravován jako model NOV (NOVÝ OSOBNÍ VŮZ) a počátkem 60. let testován i v extrémních klimatických podmínkách. Definitivní typové označení čtyřdveřového sedanu Š 1000 MB vzniklo zaokrouhlením objemu 988 cm³, zkratka MB odkazovala na mladoboleslavskou továrnu. Za poháněnou zadní nápravou byl podélně uložen lehký kapalinou chlazený řadový čtyřválec OHV. V první fázi dával výkon 27 kW/37 koní. Díky progresivní konstrukci vozu a širokému uplatnění hliníkových slitin klesla hmotnost rodinného sedanu na pouhých 755 kg. Moderní vůz litrové třídy tak dosahoval rychlosti až 120 km/h při příznivé spotřebě 7 až 8 litrů benzínu na 100 km. V roce 1966 došlo ke zvýšení výkonu základní verze na 32 kW/43 koní. Nabídku tehdy rozšířila jedenáctistovka Š 1100 MB s 38 kW/52 koňmi a také elegantní dvoudveřové provedení MBX, zvláště ceněné sběrateli historických vozidel.
Navzdory délce pouhých 4170 mm, šířce 1620 mm a výšce 1390 mm nabízela ŠKODA 1000 MB velmi prostorný a funkční interiér. Ke standardní výbavě patřila například lůžková úprava sedadel. Vůz měl dva zavazadlové prostory: jeden za zadními sedadly, přístupný i během jízdy, v přídi vozu pak druhý o objemu 220 litrů. Pod jeho podlahou bylo rezervní kolo, přístupné po odklopení části masky. Pro vyjmutí rezervy tak nebylo třeba vykládat zavazadla.
Kromě moderní techniky představovala ŠKODA 1000 MB velký pokrok také na poli designu mladoboleslavské značky. K identifikačním znakům patřily klenuté linie, jemné obliny a světlomety zapuštěné do předních blatníků. Velmi vkusné byly také kapkovité zadní svítilny. O péči věnované i detailům svědčí například odklopný emblém s okřídleným šípem, kryjící vyústění hrdla palivové nádrže v pravém předním blatníku. Aktivní bezpečnost zvýšil skvělý výhled z vozu.
Více než polovina z celkové produkce 440 639 sedanů Š 1000 MB a Š 1100 MB byla v letech 1964 až 1969 vyvezena do desítek zemí světa. Například v roce 1965 připadalo na export 70 % produkce. Potenciál koncepce s motorem vzadu potvrdily sportovní úspěchy „Embéčka“ i pozdějších vozů ŠKODA v čele s legendárním kupé 130 RS. Modrý sedan ŠKODA 1000 MB z roku 1966 dalo k dispozici mladoboleslavské ŠKODA Muzeum.